Když jsem se pouštěl do psaní článku k dnešnímu tématu, byl jsem plný elánu a chuti. Měl jsem jasno, vyseknu text, který bude vtipný a dokonalý.
Napsal jsem ho a nebyl. Přečetl jsem si po sobě slátaninu o tom, že žena nemá nikdy chlapovi říkat, že si vybrala jiného, protože sex s ním byla nuda, a hlavně že ho má tak malého, že ho ani necítila.
Zkusil jsem to jinak, že napíši povídku, ve které se žena pokusí rozejít s přítelem, který ji štve, po devítiměsíční známosti, a přitom na ten stejný večer bude přichystaný i ten druhý. A že to oba vycítí, že ten druhý se s ním chce rozejít, že to nakonec neřekne ani jeden, protože nechce být za toho, kdo ten rozchod zaviní.
Najednou mi došlo, že povídka by mi na to nestačila. Že vykreslit věrohodné postavy tak, aby nebyly kýčovitě pitoreskní, by stálo hodně času a práce a znaků a že bych za dnešní den nestihl.
A tak teď píši tenhle třetí text. Rozcházet se s někým je vždy velmi emocionálně náročné. Lidi, kteří spolu sdíleli hodně času, mají společné věci, nemusí jít vždy jen o majetek typu byt, barák, auto, firma, ale i takové běžné, jako pes, knihy. Mají společné zážitky a většinou i přátele.
Ten, kdo chce z toho stavu vycouvat, a ne kvůli násilí, ale kvůli svým pochybám o smysluplnosti budoucnosti toho vztahu také, pokud není sobecký egoista, nechce být za padoucha.
Málokdy se poštěstí, aby se oba dva chtěli rozejít ve stejný čas a ze stejného důvodu.
Takže nakonec se vymýšlí, jak se rozejít a neublížit. A to je stejně těžké jako vymyslet perpetuum mobile.
Alespoň mně se to nikdy nepodařilo.
Ale protože jste ženy, tedy tvorové více společenští a založením více empatické a sociálně šikovnější, věřím, že vy to dokážete.
A já jsem velmi zvědavý jak.
Jak dát chlapovi kopačky? S podtitulem a neublížit, je dnešním tématem dne.
Zkusím dát pár příkladů, jak asi ne:
1. Už mne nebavíš
2. Láďa je lepší v posteli, nedokážu si představit, že bych se s tebou takhle šmudlala celý život.
3. Máš ho malýho…
4. Jsi neschopný a hloupý, nechci mít takové děti
5. Myslela jsem si, že jsi bohatý, ale ty jsi jenom namyšlený idiot
6. atd.
E-mail pro vaše příběhy je redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
rozvod jsem nepoznala a doufám že ani nepoznám
O manžela jsme přišla, byl můj první.... teď se hrozně bojím s někým seznámit.
Je pravda, že rozchod je těžký, ale je mnohem lepší než se ve vztahu trápit.
Trefa:rozvod ublizi jen detem,to bych nechtela.
Teda Radku, Vaše příklady, jak neublížit jsou k nezaplacení, třeba ta 3 pobavila mě i manžela, to opravdu neublíži, to potěší
Nikdy jsem se naštěstí nerozváděla, a ana starý kolena už to dělat nebudu nemám proč, jsem spokojená.
carmi — #18 Taky jsem takové poznala. Ale jedna ex měla tolik známých, že zjistila, že její manžel měl valutový účet a tak když u soudu plakal a naříkal, že bude žebrákem, soudkyně to na něho vytáhla. Málem mu tam museli volat rychlou...
Parkovat jsem se rozesla,za mlada,pak rozvedla,Ted na to nemam ani pomysleni
Naštěstí tohle mě nikdy nepotkalo a doufám, že ani nepotká
Já jsem tak ráda, že jsem se nikdy s nikým nemusela rozejít
Já se rozešla s několika, včetně manžela. Nebyla to žádná sláva (myslím pocitově), ale šlo to. Ale když mě v pětačtyřiceti opustil přítel do kterého jsem se zbláznila, tak jsem málem přišla o život. A neříkal nic - jenom přestal chodit domů. A když jsem se zeptala já, tak sklopil hlavu, podal mi klíčky od auta a požádal mě, abych si odstěhovala věci, velké kusy mi odveze na vozíku, ať řeknu kdy se mi to hodí. Jakákoliv rozprava nebyla možná, okamžitě vzal kramle. Od té doby jsem necitelná bestie. Bylo pár známostí, ale nedopadly dobře, asi proto, že jsem bestie.
Proč mu neříct, že je v posteli neschopný, protože na mě kašle a chlastá? A kdo jiný by mu to měl říct než já? On ohleduplný už dávno není a já mám s ním jednat v rukavičkách?
FAXÍK — #10 moje rec zustat kamaradi to je nejvetsi umeni
OlgaMarie — #16 Tak to byli vzácní muži! Já znám více těch, co se handrkovali o každou drobnost. Nebo potajmu převedli peníze na jiné účty. A teprve pak sdělili ženě to sladké tajmství, že se zamilovali.
Hm, to teda nevím, já už se rozešla mockrát, ani bych to nespočítala, a že by to bylo takové drama?
Úplně první, s kým jsem se rozešla (tedy pokud se pamatuju, přece jenom je to dávno 
) byl 9letý Libor. Ve třetí třídě ZŠ jsme spolu chodili na jitrocel a jiné léčivé byliny, při sběru oněch jsme si dali první pusu, pak jsme spolu tancovali na vánoční besídce, dostala jsem od něj jako dárek cennou pohlednici s papouškem, kterou jsem strašně chtěla do své tehdejší sbírky pohlednic, a měl takové krásné modré oči... blonďáček to byl. 
Jako dneska to vidím. A pak se s rodiči odstěhoval na druhej konec města, a já měla od mých rodičů zakázáno sama jezdit autobusem tak daleko. Tak jsme se museli rozejít. 
femme — #14 Víš, že pamatuju pár rozvodů, kdy chlap nejprve vyřídil vlastnictví nemovitého majetku převodem pouze na manželku u notáře a pak dal žádost o rozvod a z manželství po 30 i víc letech odešel s jedním kufrem oblečení k ženě přiměřeného stáří.
Eva_Fl — #3
OlgaMarie — #8 ten film miluju
řinka — #1 jj, prý
Jednat na rovinu a žádné výmluvy