Možná se vám to zdá jako titulek z bulvárního tisku, ale stát se to může každému, ať už trvá vztah třeba několik let.
Bylo by ideální, kdyby byl člověk před svatbou zcela přesvědčen, že je to to správné rozhodnutí, nad kterým už není třeba se dále rozmýšlet. Pokud patříte do této skupiny lidí, nezbývá mi přiznat svůj obdiv a malinko i závist. Pochybuji ale, že ani uvnitř člověk o sobě a druhém nepochybuje, je to podle mě přirozená obava, obava z něčeho nového, jiného, neznámého.
Na straně druhé stojí partnerské páry, které předsvatební období donutí přemýšlet natolik, že po dlouhodobém pátrání narazí na něco, přes co se nedokážou přenést.
Předsvatební kolotoč zařizování k tomu dává ideální podmínky. Je třeba se shodnout na mnoha věcech. A nemusí jít jen o to, jak bude vypadat výzdoba svatebních vozů a co bude mít budoucí manžel na sobě, i když i takovéto drobnosti se mohou stát předmětem nepříjemných sporů. Mnohdy se řeší ale podstatnější věci, společné bydlení, finance, děti apod.
Je zvláštní, že to musí dojít někdy až do extrémů. Máte měsíc před svatbou a začínáte čím dál více pochybovat. Je to bezesporu stresové období, ve kterém se buď ubezpečíte, že je vaše rozhodnutí tím správným, nebo vezmete nohy na ramena, někdy až před oltářem, ale tak se to děje spíše v amerických romantických filmech.
Já sama už jsem mohla být několik let vdaná. Při představě, že bychom se měli vzít, se mi v hlavě rozsvítilo jakési pomyslné ALE! a nemohla jsem pochybám uniknout. Nakonec to skončilo rozchodem, právě kvůli tomu výstražnému ALE, co mě pronásledovalo. A jsem ráda...
Někdy ovšem může být důvod k rozchodu před svatbou trošku kurióznější.
Známí měli mít na konci června svatbu. Všechno bylo téměř připraveno, prstýnky hotové. Budoucí manžel Evy, Tomáš, jel ale pryč na víkendovou akci s kolektivem lidí z práce. Sympatie k jedné z kolegyň byly umocněny vypitým alkoholem, a tak z toho byla nakonec společná noc. Možná to mohlo jednou nocí skončit, ale Petra zůstala Tomášovi v hlavě, a tak se jednou v noci prozradil sám, když do tmy zakřičel: „Petro, bylo to úžasný!“. Eva se okamžitě vrhla po telefonu Tomáše a našla zprávy, které si s Petrou po vydařeném víkendu psali.
Svatba nebyla a nebude, Tomáš se odstěhoval pryč... Příběh jak z filmu, co říkáte?
Jen mě tak napadá, neměl by si to člověk v hlavě srovnat trošku dřív než až těsně před svatbou?
Nový komentář
Komentáře
U nás také jedna dvojice trhala oznámení a nikdy se nevzali.
To rozhodně, protože pokud už si dva řeknou, že se chtějí vzít, mělo by to být dobře promyšlené....Okolo svatby je hodně emocí, psychických vypětí, které musí oba být schopni zvládnout....Já sama vdaná nejsem a po zkušenostech, které mám, se asi ani vdávat nechci....
Heather — #19 Rozumní partneři by se měli (podle mne) sami shodnout na podobě svatby. Když má každý jinou představu, nebo jeden z nich podléhá požadavku rodičů, znamená to kompromisy už na úplném začátku manželství
Mám takový kompromis za sebou (velká svatba proti mé představě komorního obřadu) a posléze se potvrdila nepřestřižená "pupeční šňůra" mezi mým ex a jeho matkou. Matička musela udělat velkou svatbu, aby mohla pozvat všechny, kterým to "dlužila". Moje představa byla podřadná, ona to přece ZAPLATÍ.
5.6. jsme na jednu svatbu natrefili v Jeseníkách - přímo na Švýcárně. Ta asi nebyla podle představ rodičů, ledaže by byli taky horalé
Jeliman, co ma co kricet do tmy
Proto muži používají jednotné oslovení miláčku, broučku atd.
Když je blbej... jeho problém
gira — #21 pravdu máš!
hehe, to jsem myslela vseobecne s tim budoucnem - ne ze bych se chtela jeste nekdy vdavat.....
peetrax — #20 no ja myslim, ze o to prave jde, ze by to mela byt vec tech dvou, jejich konsensus a jejich spolecna predstava a ne nejake - aby se vyhovelo rodicum, vzdyt oni se na to tak tesili... je to hodne o toleranci i ze strany rodicu. ja sama mam dve deti a jsem pripravena (a nemam s tim zadnej problem), ze jestli se jednou rozhodnou k takovemu kroku, ze budu naprosto respektovat jejich prani a predstavy a rozhodne jim nebudu nic vnucovat jenom proto, ze "se to tak dela" nebo aby teticka nerekla.... nemluvim jen o sve svatbe, znam takovych pripadu ze sveho okoli vic, kdy se "mladi" takhle nechali nekam namanevrovat, i kdyz jim to samotnym nebylo po chuti... ja jsem od povahy dobrak, uz jsem ale na stara kolena konecne dosla k tomu, ze nekdy si clovek musi rict dost - a byt sam za sebe, i kdyz to treba nekomu, na kom nam jinak zalezi, nevoni... to museji obe strany skousnout, pokud zustane zachovana slusnost a korektnost - to je aspon moje idealni predstava do budoucna...
Heather — #19 vím o lidech, kteří zase rádi měli velkou svatbu - aby se toho jejich dne mohli účastnit ti, které mají rádi. To je individuální. Ale kdo chce nebo měl velkou svatbu, toho bych šmahem neřadila k těm, co brali svatbu jako divadlo.
gira — #12 Přesně - velká svatba je divadlo pro okolí... Já to beru jako soukromou věc mezi dvěma lidmi a taky tak jsem se tehdy vdávala - my dva a svědci... A bylo to jen naše, k ničemu jsme se nenutili, nikdo nám to nemohl překazit
Taky jsem měla nakročeno na zdrhnutí, ale nakonec jsem nenašla odvahu.
Mě kdyby chtěl někdo dostat do chomoutu, tak bych taky utekla
gira — #14 tak tak.
Holky nestrašte, svatba bude v září a ještě mi to připadá daleko a žádný útěky od oltáře v plánu nemám, ale tyhle články jsou nebezpečný
peetrax — #13 aha, tak to je neco jinyho
... jinak s tim spalenim - ja to beru tak, ze prave ty negativni zkusenosti se nakonec ukazou jako nejpoucnejsi a nejuzitecnejsi - jen se k tomu clovek musi prochroustat (v hlave)
gira — #12 když jsem psala, že rodinu budu vystavovat svatbě a případnému zklamání, nešlo přímo o svatební divadýlko (šaty, hosté atd.), ale že je trápilo, že to celé tak dopadlo čistě kvůli mně. Svatební den je v tomto případě úplně podružný.
Jinak obavy - kdo se jednou spálí, by byl blbej, aby znovu strkal ruku do ohně.
Prostě pud sebezáchovy.
peetrax — #7 No tak za prve tim, ze se bojis, si to spis zase privolas :)... vim, zni to nelogicky, ale je to tak..
A za druhy - to me prave na svatbach vzdycky desilo, ze se z toho stava nakonec ve vetsine pripadu divadylko pro rodinu a rodinne pratele, tim se podle me uplne posouva celej ten smysl toho "obradu"... No ja si svatbu spis odtrpela, prave z tohohle duvodu (protoze manzelovi rodice z toho udelali takovou svou osobni prezentaci pred vesnici...) Vlastne, kdyz se nad tim tak zamejslim, tak vzit nohy na ramena v takovym pripade je mnohem rozumnejsi, nez delat neco, co clovek vlastne sam nechce, jen aby nezklamal jejich predstavy a vyhovel jejich stereotypum. Myslim, ze s timhle startem je i ten dalsi vyvoj pak vicemene zakonitej (v mym pripade teda urcite). Kdyz clovek zacne ustupovat, skodi jen a jen sobe a k nicemu dobrymu to vest nemuze...
lonkue — #10 to není vždy podmínkou toho, že sňatek a manželství se uskuteční.
Jó, kdyby to bylo takhle jednoduchý!
Jo, tak tohle je do pytle... Samozrejme bych byla absolutne znicena a hlavne nas..ana, ze tim ztrapnil celou moji rodinu. A co takhle proste nechat chlapa, az na to prijde sam... Az proste on sam zacne uvazovat o tom, ze by se chtel zenit. Pokud to udela jako svobodne rozhodnuti tak z toho snad nevycouva.... Svatba by mela byt iniciativou muze....