Ahojte,
patřím už do "středního věku", ale rozchod s láskou jsem zažila jen jednou, zato pořádně. Až na vysoké škole, kdy jsem se pořádně zamilovala do spolužáka (až ve 22 letech), jsouc ještě panna (dnes bych asi patřila do knihy rekordů... ). Naplánovali jsme si prázdninovou brigádu u koní a já si poprvé statečně zakoupila jakousi chabou antikoncepci v lékárně, napjatě očekávajíc, že náš vztah dojde na té brigádě k naplnění.
Přijeli jsme tam, posadili se na klády při úvodní přednášce o bezpečnosti, no a jakási mladinká krásná Pražačka, která seděla nad mou láskou, si začala hrát s jeho černýma lokýnkama. Bylo na něm vidět, jak ho to vzrušuje a jak je ztracený... Já jsem pak bojovala celé tři týdny o návrat jeho duše, podbízela jsem se a ztrácela důstojnost. Ke konci jsem si dokonce vlezla tajně k němu do stanu až do spacího pytle, ale styk se nám nepodařil.
Tímto ponížením jeho mužství jsem ho ztratila nadobro, skončilo i dobré kamarádství, začaly z jeho strany urážky, až jsme si dělali jen samé naschvály až do konce pobytu. Nenáviděla jsem mužské plemeno. Za tři měsíce nešťastného vzpomínání a přebírání, co jsem udělala špatně, mi od něj došlo svatební oznámení. Potvrdil si svoje mužství při první příležitosti a musel se ženit, jak bylo v tehdejší době nepsaným zákonem. Rozchechtala jsem se a dokonale se odláskovala.
Dnes vím, že to vlastně ani pravá vzájemná láska nebyla, tu vlastně prožívám po dvacetiletém studeném manželství a rozvodu až teď, "na stará kolena". Tak mi držte palce!
Bonda
Milá Bondo,
to jste tedy "vyvázla" jen o fous :-). Jste přesnou ukázkou toho, o čem jsem psala před chvílí - čas Vás přenesl přes pochybnosti a přidal nadhled, díky němuž o rozchodu dnes vyprávíte s humorem a lehkostí.
A lásku "na stará kolena"? Užijte si ji, co to jen jde! :-)
Hezký den!
Zažily jste něco podobného? Nebo naopak úplně jiný druh rozchodu? Napište mi o tom na redakce@zena-in.cz :-).
Nový komentář
Komentáře
Bóbika:
asi umíš správně lovit
slonbidlo: ať nikoho nebalí, nejlíp, když bude brát kluky jako kamarády, žádné soužení, žádné balení, prostě ať se s nima baví úplně normálně o všem - ať se baví ve společnosti, ale bez toho, aby se snažila někoho ulovit --- A NEBUDE JE STÍHAT ODHÁNĚT, KLUCI (A TO MYSLÍM VŠECHNY A V KAŽDÉM VĚKU) NECHTĚJÍ LOVKYNI, NEBO POTENCIONÁLNÍ MILENKU A MANŽELKU, ALE KAMARÁDKU -- A LOVIT CHTĚJÍ SAMI - věř mi, znám to z vlastní zkušenosti.
slonbidlo: Díky, taky mi to dlouho trvalo a mrzelo mne, že jsem sama.(Tajně jsem záviděla kamarádce, která už měla X-tý vztah a probírala se mnou, co zase se stalo nového atd.)
Snad pro svá kila navíc jsem se i stranila nebo nevyhledávala mužskou společnost. Když jsme spolu, jakoby jsme se doplňovali- bere mě takovou jaká jsem (nejen má kila, ale i moje náladičky). Řekla bych, že je prostě můj ideál ...
slonbidlo: Tak to fakt ještě není rekordmankou.
Já své "poprvé" měla tři měsíce před svýma 30-tinama. Od té doby jsme spolu skoro tři roky ( celkem čtyři a musím říct, že jsem ho nechala čekat 8 měsíců! než k tomu došlo). Asi proto, že je o něco starší a už něco zažil, tak to nechal na mě. Takovýho druhýho bych ve svým věku asi nenašla ...
slonbidlo: No a co, tak je ještě panna. S její povahou asi pro nárazovou noční známost nebude, ale zřejmě se její podvědomí s chutí zažít sex promítá i do běžného chování a chlapi před ní automaticky dávají zpátečku. Nebo prostě ještě nepotkala toho pravého. Nic není ztraceno.
Autorce článku přeju hodně
Nikdy není pozdě
slonbidlo: Opravdu nevíš, čím to je?
slonbidlo: a co chování?
slonbidlo: podáváte to jako by to byla nějaká nemoc :o))) No co, až se ten pravej najde...