Mila redakce,
včera jsem možná konečně pochopila, co to znamená, když občas někde slyším říkat, že muži jsou z jiné planety.
Měla jsem ještě nějaký program po práci a domů jsem se měla vrátit až po sedmé hodině večer. Protože jsem chtěla, aby následná příprava večeře proběhla pokud možno co nejrychleji, požádala jsem svého miláčka o pomoc.
Zadala jsem jednoduchý pokyn: "Prosím tě, namoč dva hrnky čočky." A jelikož mě můj milý tuto činnost viděl provádět již několikrát, nechtěla jsem toho svého CHLAPA ponižovat zbytečným vysvětlování. Takže jsem to dále nerozpitvávala. Úkol se zdál být jasně definován, pouze se zeptal, jestli se má ta čočka před tím "umejt". Upřesnila jsem pouze počet opakovaných vyprání luštěniny. Hřálo mě, jak je to úžasné mít partnera, který chápe, že je to i jeho večeře a případná pomoc pro něj není problém.
Přišla jsem domu a očekávala, že na kuchyňské lince bude stát hrnec s čočkou potopenou do vody. Chyba lávky - na lince stály dva hrnečky na kafe, narvané mokrou čočkou, která jak nabobtnávala, tak vytlačovala tu trochu vody, která se podařila manželovi do hrnečků vpravit. Voda tvořila roztomilé loužičky pod hrnečky, občas už vypadlo i nějaké to zrno (později jsem musela napěchovanou a nabobtnalou čočku z hrnečků vydlabat vidličkou).
Opatrně jsem se zeptala, co to je. "No co by, namočil jsem dva hrnky čočky" zcela klidně a dost hrdě pronesl můj muž. Protože otázka v mých očích nemizela, jal se svou natvrdlou ženu poučit. "Vzal jsem hrnec, odmeřil do něj dva hrnečky čočky, tu čočku jsem vypral a pak jsem jí vrátil do těch hrnečků a zalil vodou. A kastrol jsem umyl, aby nebylo moc nadobí."
Přemohla jsem se... rozchechtala jsem se až v koupelně :)
megrin
Milá Megrin, nás v redakci si tedy svým příběhem také rozchechtala. A když jste se dokázala takhle přemoct, posíláme vám odměnu. Roztomilou kabelku, pexeso, klíčenku, hru Jednoutydne.cz a kazetu s romantickými písněmi "Co láska si žádá".
A ještě jednou děkujeme.
A víte o tom, že i dnes ještě probíhá turnaj v samolodích?
A že za příběhy na téma "Jak jsem se přemohla" můžete dostat od redakce dárky?
své příběhy posílejte na
Nový komentář
Komentáře
F@un: jestli jsi to udělal jako dítě rodičům, pak chápu.
V dospělosti by to byla úchylnost...
F@un: a proč jsi to udělal? nechápu
F@un: Já zas jendo dostala důvěru a úkol nastříhat tapety. Strašně jsme se snažila, ale všechny pruhy byly o 20 cm kratší.. Od té doby mě k žádné podobné práci nevolají...
Jo, a to tu výměnu těsnění taky zvládnu. Páč nejsem debil
risina: Sorry, ale nakrájené uvařené brambory na talíři snad vídá ten "pán tvorstva" častěji než ty letmo výměnu těsnění. Tak nepřeháněj
Nyotaimori:
sme na tom podobně. já dělam sobě a 
bez maminky jedině topinky, chleba ve vajíčku nebo pizzu v mikrovlnce 
Ťapina: aha
mi to připomnělo, že jednou teta poslala strejdu pro sapón a on přines šampon.
risina: Souhlas, já jsem zrovna minulý týden byla doma za debila, protože jsem nedokázala splnit úkol "vytáhni tu grafickou kartu a podej mi ji" Jsem úplně blbá, protože tam nic než grafická karta nebylo - v milionu bordelu jsem nepoznala, že grafická karta je z toho jediná smysluplná součástka
Ale jemu to asi muselo připadat jako u blbejch. Jo, článku i reakcím se od srdce zasmál, na rozdíl od některých 
Meander: Já jsem dospělá vdaná, xkrát jsem např. viděla (nebo bokem vnímala), jak se vyměňuje těsnění na kohoutku - a myslíš, že bych to sama zvládla bez podrobného návodu? Ani náhodou! A vím, že moje skrodospělé děti (manžel ne, ten vařit umí) tka ypotřebují instrukce "krok za krokem", když mají něco uvařit...
Meander: když někdo brambory v životě nevařil, tak je prostě umět uvařit nebude
co je na tom tak hroznýho? 
Meander:Vážná chvilka, Meander co by dělal Tvůj manžel kdyby jsi strávila šes neděl v nemocnici při operaci endoprotézy další měsíc v lázních rehabilitace a před krátkou dobou šest neděl zlomená pravá ruka, šel by se utopit, já ne. Víš řeč se mluví pivo pije.
risina: Sorry, když je někdo dospělej ženatec, tak na poprvé už se fakt nehraje. Možná kdyby poprvé řídil jachtu
Ještě snad, kdyby měl poprvé dělat jíšku. Ale ať mi nikdo netvrdí, že je normální neumět uvařit brambory.
Meander: A když jsi ty dělala něco POPRVÉ, tak jsi vždycky věděla, jak na to?
karlik: Napadání? Klídek, to je pouze smutné konstatování... A jestli se cítíš napaden, pak ses v tom holt našel
Mě doopravdy děsí skutečnost, že některej chlap není schopen ani pobrat uvaření brambor. 
Meander:To už není legrace, to je napadání. Ale jinak, již v době mé školní docházky jsem byl ne manželkou, to jsem tenkrát ještě neměl ale matkou zaůkolován v půl dvanácté dej vařit brambory přijdu ve dvanáct a udělám oběd. Že se brambory loupou krájeji solí a kmínují to jsem věděl už tenkrát, že se na ně musí dát voda také. Ale, že když je dám na dokonce zapálený plynový sporák a když dosáhnou bodu varu musím stlumit plamen to také. Bohužel jsem jaksi nevěděl, že nesmím vypadnou ven a vrátit se až v jednu. Máma se jaksi opozdila a já když jsem odemkl vchodové dveře vyvalil se v prví řadě oblak dýmu ze kterého v druhé řadě vyletěl hrnec s bramborama které nevypadly ani při dopadu na zem a v zápětí nato vyletěla máma a já od té doby nemám rád brambory.
...chvílemi mi to připadá až smutné, co za hovada ti chlapi jsou.
takhle jsem zaúkolovala muže,než se vrátím odkudsi, aby dal vařit brambory.A říkám-a už je docela dost pozdě, tak je nedávej vařit ve šlupce, ale okrájej je, ať jsou dřív.Tak on to udělal přesně podle instrukcí-okrájel, ale už nerozkrájel na menší kousky
, páč to jsem neřekla.Jasně neřekla, přesně jak se píše v článku,nechtěla jsem ho ponižovat zbytečnými detaily, protože kdybych to upřesňovala, tak by řekl, že to ví-není přece blbej
kemy: Ale tady se myslí hrnek jako měrná jednotka
A že ho nenapadlo použít sítko, jak jste tady některé psaly? No jo no, chlapi