Také máte pocit, milé ženy-in, že by našemu politickému prostředí slušel takový menší matriarchát? Že by se zkvalitnilo, zkulturnilo, že by se ženy mezi sebou, i s muži zároveň, dokázaly rozumněji domluvit?
Určitě si vzpomínáte na předvolební sliby vrcholných zástupců, týkající se deklarované snahy o vyšší počet žen v JEJICH politické straně a pádem tím ve vrcholné politice vůbec.
Avšak dnes, krátce po volbách do Poslanecké sněmovny ČR, mi na toto téma jaksi automaticky „naskočil“ jeden Shakespearův citát: “Slib zvažte slibem, nezvážíte nic. Do misek vah je vložte proti sobě – slib jako slib - a prázdny budou obě“. Kolik žen tedy pánové mezi sebe pustili? Jak vypadají ty rovné šance na jevišti zvaném vrcholná politika?
Nedávno jsem psala nějaký článek a jedním uchem zároveň poslouchala vysílání veřejnoprávního rozhlasu. Najednou mi došlo, že většina ženských jmen, zmiňovaných ve vysílání v politickém kontextu, patří ženám, které opouštějí své funkce a s vrcholnou politikou se LOUČÍ! Petra Buzková, Kateřina Dostálová, Táňa Fischerová, atd. atd. A jak tedy konkrétně dopadly předvolební sliby pánů tvorstva o tom, že nás, ženy, ve větší míře připustí k rozhodování o věcech obecných?
Na tomto poli nejlépe obstála Strana zelených, která má přesně padesátiprocentní zastoupení poslanců a poslankyň. Tři muže a tři ženy. Ale nováček na českém politickém kolbišti je čestnou výjimkou. Stručná fakta říkají o ostatních stranách následující:
- ODS - 72 mužů a 9 žen
- ČSSD - 65 mužů a 9 žen
- KSČM - 18 mužů a 8 žen
- KDU-ČSL - 11 mužů a 2 ženy
Nakonec ještě poznámka. Občas se ozývají hlasy, proč si tedy my, ženy, nějakou stranu nezaložíme, proč ji ty schopnější z nás neuvedou do života. Ale ona přece už dávno existuje. No jistě, mluvím o Straně rovných šancí. A jakými výsledky se tato „ženská strana“, k jejímž prioritám patří zavedení kvót pro ženy na stranických kandidátkách,ve státní správě i dozorčích radách, může pochlubit?
Těch 0,20 % opravdu nepatří k závratných úspěchům! Takže tak. Asi nás problematika žen v politice zase až tak nepálí. Nebo snad ano?
A vůbec, milé čtenářky, jaký máte názor na zavedení kvót pro ženy? A myslíte, že by jejich větší počet opravdu prospěl naší politice scéně?
Nový komentář
Komentáře
Mně je jedno, jestli bude mít politik mezi nohama frantíka nebo jůlinku, hlavně ať je to konečně nějakej normální člověk...
Jsem samozřejmě proti jakékoli diskriminaci, včetně té tzv. pozitivní.
četla jsem někde rozhovor s herečkou Kolářovou, která popisovala svůj úděs z působení v parlamentu. Úděs v tom smyslu, že tam sedí "vzdělaní blbci". Ilustrovala to příkladem, že v době, kdy jsme teprve tvořili zákony, jeden poslanec po příspěvku nějakého francouzského vyslance jeho řeč bagatelizoval "bude nám tady nějaký Francouz něco vykládat" - normální ženská by mezi nimi přišla o rozum? Ženská potřebuje vidět výsledek a ne si šetřit práci tak, aby vyšla na celé funkční období
Ženy už stranu založily, ne? Sháněla jsem jim podpisy. A když mi pak začaly chodit šílené žvásty šílené Ulmannové, byla bych se propadla studem sama před sebou.
Když se tak člověk podívá,jak u nás vypadají politická jednání, tak musí soudnému člověku připadat, že taková výchova dětí a péče o domácnost je ve srovnání s tím velmi smysluplnou a nadmíru užitečnou činností
Ťapina:
ale v testu jsme většina dopadla jak mužský 
Nějak mám pocit, že nejde až tak o "pouštění" žen do politiky, jako o to, že se tam prostě nehrnou. Chce tady některá do politiky? Já teda ne
A jak tak pročítám místní debaty, tak si říkám, že by matriarchát naší politice rozhodně NEPROSPĚL 
... já to pořád říkám, SLIBEM NEZARMOUTÍŠ
Beruška Elliah:
Strana, kterou spojuje jedině boj za rovnoprávnost žen, ale kde si každá členka tu rovnoprávnost představuje jinak a navíc v jiném prostředí je blbost.