Máte rád Vánoce?
Já mám k Vánocům specifický vztah, protože jsem se narodil na Štědrý den, takže to mám trochu jinak než další lidi. Slýchával jsem o Vánocích od našich, protože jsem byl tak trochu vymodlené dítě. Dorozbalili dárky a jelo se do porodnice. Jinak mám na svátcích rád ten klid, čím je člověk starší, tím víc si navíc uvědomuje, že ne každý ho má. Nebo někteří nemají k Vánocům takový vztah, u nás rodina drží pohromadě. Já jsem takový typický vánoční člověk, miluju koukat na pohádky a vypnout. Letos ale budou pro mě i svátky pracovní, protože s Cirk La Putyka hrajeme představení R.I.E, takže to bude celé barevné a emotivní.
Je nějaký dárek, na který z dětství vzpomínáte?
Spíš vzpomínám na to, jaké mi říkal táta, že měl dárky, jak se to za ty generace mě a mých synů posunulo. Táta dostal versatilku, a to bylo všechno. Já si samozřejmě pamatuji to napětí, kdy se jde ke stromečku. Myslím, že u nás je hezká tradice, že máme Ježíška a není to Santa Claus, je to závislé na naší imaginaci a fantazii. Mám rád psaní dopisů Ježíškovi, děti letos taky psaly, ale už trochu jiným způsobem, jeden vytvořil PDFko, druhý poslal smsku, třetí nahrál hlasovou zprávu, chtějí věci jako LEGO. My jsme tyhle věci dřív neměli, žili jsem v nesvobodě a pod stromečkem jakákoliv jiná barva než šedá, byla skvělá. Dnešní děti mohou mít cokoliv, takže v něčem je návrat k jednoduchosti a skromnosti důležitý.
Co si letos přejete od Ježíška?
Bude to znít jako klišé, ale klid. Já bych si opravdu přál vědět, že jsme zdraví a můžeme být spolu.
Jak ve vaší rodině slavíte Vánoce? Budete odpočívat?
Většinou na 24. dopoledne slavíme moje narozeniny tak, že se mi jeden dárek z pod stromečku dostane na stůl. A večer pak v nejbližším rodinném kruhu slavíme Štědrý večer.
Dodržujete nějaké tradice?
Snažím se vždycky držet půst, ale vydrží mi to tak tři hodiny. Zajímavé je, jak každá rodina dodržuje trochu jiné tradice, rodina mé ženy čte u štědrovečerního stolu z Bible, to u nás nebylo, my jsme zas chodili před rozbalováním dárků ven. My se teď snažíme dát dohromady zvyky těchto dvou nebo tří generací.
Bez čeho si svátky nedokážete představit?
Bez toho klidu a miluju film Sám doma, vždycky když na něj koukám, přeji si být na kluzišti u Rockefellerova centra v New Yorku.
Máte za sebou úspěšný rok, můžete říct, co se vám povedlo nejvíc? Co vám udělalo radost?
Letošek byl náročný, bylo tam víc starostí než radostí. Kolikrát bylo těžké si uvědomit ty momenty, kdy se to něco podaří, protože vzápětí přišla nějaká starost. Je důležité mluvit o tom, když se něco podaří, užít si to s lidmi, co na tom pracovali. To jedině beru jako špatnou zkušenost z tohoto roku, že bylo tolik starostí, že jsme občas přehlíželi, že se nám spoustu věcí povedlo.
Jaké jsou vaše plány na příští rok, můžete něco prozradit už nyní? Na co se můžeme těšit?
Dávám si pauzu od režie, projekty pro Cirk La Putyka budou dělat jiní režiséři. Naše 15. narozeniny oslavíme představením Okamžik, to bude pod režisérským vedením Maksima Komara. Bude to celosouborový počin, který navazuje na představení Cesty, těšte se na mezigenerační a velký projekt. Já se potřebuji nadechnout, mně stále dojíždí to velké vypětí, které nám způsobil covid a válka na Ukrajině. Na tři roky nás vyhnulo nějakým jiným směrem, pro soubor nemyslím ani špatným, jen velmi náročným.
Co byste našim čtenářkám a vašim divadelním divákům popřál do nového roku?
Aby nezapomněli na kulturu, ať už v jakékoliv podobě. Je to opravdu jedna z nejcennějších věcí, co tu v České republice máme. Pojďme ji hýčkat a dávat ji prostor pro nové věci. Ať vše můžeme společně sdílet jako umělci, posluchači i diváci. To bych si přál.
Přečtěte si u nás i jiné rozhovory:
Nový komentář