Rosalind Franklinová cenu nedostala - ani nemohla. Zemřela totiž v roce 1958 a in memoriam se Nobelovy ceny neudělovaly. Ale i přes tento fakt její jméno mělo alespoň při ceremoniálu zaznít. Nestalo se tak. Pravda bohužel vyšla najevo až o několik let později…

Kdo byla Rosalind Franklinová? Narodila v roce 1920 v Londýně do vlivné a bohaté židovské rodiny. Už jako malá holčička se zajímala o přírodní vědy, ve škole vynikala v matematice, ale měla talent i na jazyky. Kromě rodné angličtiny se plynně domluvila italsky, francouzsky a německy.  Už v patnácti letech měla jasno, že se chce věnovat vědě. Studovala přírodní vědy na Newnhamu, jedné ze dvou fakult univerzity v Cambridge, kde v té době přijímali i ženy. V roce 1941 tu získala bakalářský titul a následující čtyři roky pak díky tomu mohla studovat a provádět výzkumy na Cambridgské univerzitě. V roce 1945 studia zakončila doktorátem. To už měla na kontě pět vědeckých prací.


Po skončení druhé světové války přijala místo v pařížské laboratoři Jacquese Mehringa. Zde si osvojila rentgenovou krystalografii – snímání rentgenových obrazů atomů či molekul vytvářejících krystaly. Díky svým výzkumům se stala mezinárodně známou. Francii si zamilovala a získala tu mezi vědci řadu přátel. Přesto se na konci čtyřicátých let vrátila do Londýna.  V roce 1951 začala pracovat v laboratoři King’sCollege, kde získala tříleté stipendium na katedře biofyziky Johna Randalla.

John Randall předpokládal, že tu Rosalind zužitkuje znalosti z Paříže, vytvoří tu oddělení krystalografie a bude zapojena do analýzy proteinů. Nicméně na návrh asistenta laboratoře Maurice Wilkinse ji John Randall požádal, aby se zaměřila na výzkum molekul, které přenášejí dědičnou informaci, později nazývané DNA. Tyto výzkumy byly zatím v plenkách. Rosalind se podařilo zachytit na jedné fotografii, která vstoupila do dějin jako „foto 51“ strukturu DNA. Bohužel se dopustila té chyby, že v dalším výzkumu nepokračovala, a navíc se o tom zmínila v rozhovoru s jedním z výše jmenovaných laureátů Nobelovy ceny Jamesem Watsonem.



Tento Rosalindin snímek 51 pak pomohl třem výše zmíněným vědcům objevit a popsat strukturu DNA. A je velmi pravděpodobné, že by zásadní vědecké poznatky bez výpočtů a nákresů Rosalind Franklinové neobjevili. Snímek 51 bezostyšně použili bez jejího svolení, aniž uznali její autorství. Ve svých pracích pak uvedli Rosalind pouze v poznámkách, a přisvojili si tak její zásluhy.

Když po dvou letech v King’s College musela Rosalind kvůli neshodám s Johnem Randallem a především s kolegou Mauricem Wilkinsem výzkum opustit, dostala nabídku z Birkbeck College od vedoucího katedry fyziky Johna Desmond Bernala vést samostatný výzkumný tým zabývající se molekulárními strukturami virů. Do této vpravdě průkopnické práce se vrhla s velkým nadšením. Bohužel v polovině padesátých let jí byla diagnostikována rakovina vaječníků jako důsledek radiace absorbované v mohutných dávkách během předchozích experimentů. Nemoci podlehla v roce 1958 v necelých osmatřiceti letech. Jen pro zajímavost: člen jejího týmu v Birkbeck College Aaron Klug pokračoval ve výzkumu, který Rosalind započala, a v roce 1982 za něj získal Nobelovu cenu za chemii…

Dnes už nikdo nepopírá, že se tato mladá vědkyně významně zasloužila o objevení stavby DNA. A tak jsou po ní alespoň pojmenovány ulice, školy, ceny, počítačové programy, granty a dokonce i jeden asteroid…
Její příběh zaujal i současnou americkou dramatičku Annu Zieglerovou k napsání hry Snímek 51, v jejíž londýnské inscenaci v titulní roli excelovala Nicol Kidmanová. Českou verzi uvedl v roce 2018 divadelní spolek Kašpar v pražském Divadle v Celetné.

Na našem webu jste si mohli přečíst:

Reklama