Pocházela z herecké rodiny a všichni předpokládali, že bude v rodinné tradici pokračovat. Vždyť už její babička byla herečkou ve vídeňském Burgtheatru, herci byli i oba její rodiče – matka Magda Schneiderová a otec Wolfgang Albach-Retty. Jenže ona se herečkou vlastně ani stát nechtěla! Měla úplně jiné plány! Toužila po kariéře malířky…

Narodila se ve Vídni v září 1938 jako Rosemarie Magdalena Albachová. Matčino jméno Schneiderová začala používat, až když začala filmovat. V době jejího narození se stalo Rakousko součástí Velkoněmecké říše, takže měla dvojí občanství, rakouské i německé. Přesto je dnes považována víceméně za herečku francouzskou.
V útlém dětství na ni rodiče neměli čas, šli z role do role, a tak se o malou Romy, jak jí říkali, starali její prarodiče v alpské vesničce Schönau na Königssee poblíž Berchtesgadenu. Tam také začala chodit do školy a pak strávila pět let v internátním gymnáziu v Gmundenu. Naučila se tam disciplíně, pořádku a zodpovědnosti, jak si později pochvalovala její matka. Ta se mezitím rozvedla s jejím otcem a znovu se provdala za hoteliéra Hanse-Herberta Blatzheima, kterého Romy zpočátku akceptovala, ale později nesnášela, protože spravoval její finance ještě z doby, kdy nebyla plnoletá.

K filmu ji prosadila její matka Magda. Když bylo Romy 15 let, zahrály si spolu matku a dceru v dodnes známém filmu Šeříky až bílé začnou kvést. Tehdy začala oslnivá kariéra mladinké Rosemarie Albachové, která od tohoto momentu začala používat jméno Romy Schneiderová. Natočily spolu sedm filmů a rady matky jako zkušené herečky začínající Romy určitě vítala. Brzy však matku svou slávou, ale i uměním předčila.

Mezi ty společné filmy patří například Mládí královny Viktorie a především kultovní trilogie o mladých letech císařovny Sissi režiséra Ernsta Marischky. Zidealizovanému kouzlu císařovny stále podléhají noví a noví diváci a kult Sissi se stal výhodným obchodním artiklem, o čemž svědčí obrovská obliba Muzea Sissi ve vídeňském Hofburgu. Návštěvníky neodradí ani vysoké vstupné.
Mimochodem skutečnost byla naprosto jiná, Sissi nebyla ve své době u vídeňského obyvatelstva zrovna moc oblíbená. Jediný, kdo ji slepě miloval a byl za náznak lásky ochoten udělat cokoli, byl právě její manžel císař František Josef I.  
Romy tyto filmy, které se staly kasovními trháky a dodneška se objevují o Vánocích v rakouské i naší televizi, natočila v letech 1955 – 1957.  Rázem se z ní stala v necelých devatenácti letech mezinárodní hvězda. Nabídku na čtvrté pokračování rázně odmítla, byť jí byl nabízen na tu dobu pohádkový honorář milión marek.

Ještě v době, kdy točila Sissi, zavítala Romy s matkou do Hollywoodu, ale tamní prostředí ji zklamalo a svou budoucnost tam rozhodně neviděla. To už se nabídky hrnuly a nejen z německy mluvících zemí. Romy se rozhodla pro Francii, kde si v roce 1958 zahrála ve filmu Christine. Dnes to není příliš známý film.
Pro budoucnost tehdy dvacetileté Romy, která francouzsky ještě nemluvila plynně a musela být předabována, měl ale zásadní význam. Jejím hereckým partnerem tu byl atraktivní krasavec, třiadvacetiletý Alain Delon. Dostala možnost – jako už tehdy velká hvězda – vybrat si partnera podle fotografií mladých herců. Z nabídky si vybrala právě Delona.

Byl to jeho teprve druhý film. Brzy měl ovšem Alain ve Francii podobné postavení jako třeba Brigitte Bardotová. A Romy se bezhlavě zamilovala! Rozhodla se spálit mosty a usadit se ve Francii. Tato země se stala jejím druhým domovem, vlastně jí zůstala věrná až do své smrti. Stále sice ještě chodily nabídky na pokračování Sissi, ale pro Romy byl Delon důležitější než nějaký milión.

I když všichni Romy od jejího vztahu odrazovali, neviděli v něm budoucnost, láska pokračovala. S Alainem začali spolu žít a o rok později v roce 1959 se dokonce zasnoubili. Tvořili spolu nádherný pár, už tehdy byli médii neustále sledováni. Každý ale měl své ambice, svou kariéru. Oba natáčeli jeden film za druhým. Zatímco Romy byla ochotná vzdát se třeba i své kariéry, Alaina by nic takového ani nenapadlo. Ačkoli ji miloval, s věrností si hlavu nelámal. Milenek měl nepočítaně. V době jejich vztahu měl např. syna s německou modelkou a zpěvačkou Nico, kterého ale nikdy neuznal za vlastního.

V roce 1964 našla jednou Romy v bytě velkou kytici růží a vzkaz, že odjel do Mexika s Nathalií Barhélémy. Pochopila. Nathalie byla Alainova poslední milenka, velmi krásná francouzská herečka, u nás neznámá. To, že se s ní Alain oženil, se Romy dozvěděla z tisku, kde se pak objevovaly obrázky malého rozkošného synka Anthonyho.

Romy velice toužila po dětech, chtěla mít právě s Alainem šťastnou rodinu. Teď už jí bylo jasné, že s ním žádné děti mít nebude. Zhroutila se a podřezala si žíly. Věděla, že už nikoho nebude milovat tak jako Alaina. Pokus o sebevraždu jí naštěstí nevyšel. Zapomenutí hledala v práci…

Pak se seznámila s hamburským hercem a divadelním režisérem Harry Mayenem, o čtrnáct let starším, za nějž se v létě 1966 provdala. V prosinci se manželům narodil syn David. Konečně je Romy šťastná, má kompletní rodinu a milovanou práci.
V roce 1968 se znovu setkává s Alainem Delonem při natáčení filmu Bazén. Herec si ji vyžádal jako svou partnerku. Ve filmu dojde i na žhavé scény, ale s Alainem zůstávají už pouze jen přátelé.

V té době si už může Romy dovolit vybírat scénáře i režiséry. Stává se z ní uznávaná herečka. Po několika letech je ale její manželství v troskách. Píše se ledacos – že málo úspěšný manžel neunesl její větší slávu, jinde zase že ji psychicky týral či si našel jinou ženu a sám Romy opustil. Ať už je pravda jakákoli, jisté je, že v roce 1973 od něj Romy odešla a o dva roky později dochází skutečně k rozvodu.


Romy vyhraje za tučné odstupné i boj o syna, kterého chtěl Harry do své péče. V té době už má nového partnera, o devět let mladšího, nekomplikovaného Daniela Biasiniho, typově podobného Delonovi, který jí zpočátku dělal osobního asistenta. I toho jí všichni rozmlouvali. Romy těžce nesla především to, že ho považují za příživníka a gigola. Toužil se stát filmovým producentem, a tak mu Romy koupila nové auto, platila značkové obleky i drahou kancelář na Champs Elysées. Oblíbil si ho i syn David, kterému skvěle nahrazoval otce, a to bylo pro Romy důležité.

Brzy se za něj provdala a čekala s ním dítě, to však potratila. V roce 1977, na prahu čtyřicítky, je Romy opět šťastná. Narodila se jí vymodlená dcerka Sarah. S ní si skutečně začala život znovu užívat! Přestěhovala se s  Danielem i dětmi na venkov, aby nebyla v neustálém obležení novinářů. O dva roky později dokonce nafotila sérii aktů, kterými chtěla nejspíš dokázat (nejvíc asi  Delonovi), že by ještě stála „za hřích“.

Ale pak už ji začala stíhat jedna tragédie za druhou. V roce 1979 se oběsil její bývalý manžel a Davidův otec, což si Romy do konce života vyčítala. A brzy se ukázalo, že manželství s Danielem byl omyl. Pravdu měli přátelé. Zavlekl ji do finančních problémů, které řešila alkoholem, podváděl ji a nakonec i opustil. Poté prodělala těžkou operaci, při níž jí museli lékaři kvůli nádoru, naštěstí nezhoubnému, odebrat jednu ledvinu. Jedinou radostí jí byly její děti. Opět se s nimi přestěhovala do Paříže.

Nejhorším dnem v jejím životě se stal 5. červenec 1981. Právě natáčela film Svědek, když jí zavolali z jedné pařížské nemocnice. Čtrnáctiletý David šel navštívit dědečka a babičku – Danielovy rodiče. Protože nikdo dlouho neotvíral, rozhodl se, že přeleze plot. Nešťastně uklouzl a stehnem se nabodl na jeden z kovových hrotů ozdobného plotu. Roztrhl si tepnu a přes úsilí lékařů, kteří čtyři hodiny bojovali o jeho život, zemřel na operačním stole.

Romy ztratila vůli žít, sžíraly ji deprese. Byla silnou kuřačkou, vykouřila až šedesát cigaret denně. Vrátila se k alkoholu, kterým zapíjela léky na bolest i úzkost. To vše se v kombinaci s nervovým vyčerpáním podepsalo na jejím předčasném odchodu z tohoto světa. Ráno 30. května 1982 našel její nový přítel Laurent Pétin, shodou okolností lékař, její bezvládné tělo.

Okamžitě se vyrojily fámy, že spáchala sebevraždu. Ale copak by ji mohla spáchat matka, když vedle spí její čtyřleté milované dítě? Pitva prokázala něco jiného. Zemřela v noci na selhání srdce v důsledku strádání a dlouhodobého stresu, ta diagnóza má název neurocirkulační astenie. Její srdce se utrápilo …

Romy pochovali v Boissy-sans-Avoir, asi 50 kilometrů od Paříže, do hrobu, v němž už deset měsíců odpočíval její syn David. Pohřeb zařizoval Alain Delon, který okamžitě po její smrti přiletěl z natáčení do Paříže, aby se s ní alespoň naposledy rozloučil. Na náhrobek nechal vytesat její občanské jméno Rosemarie Albach
V jednom z pozdějších rozhovorů Alain Delon prohlásil, že Romy Schneiderová byla největší láskou jeho života, že ji dodnes oplakává a že se nedokáže dívat na žádný film, v němž spolu hráli…

Foto: Wikipedie, youtube

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama