Na Kubu Honzu a Karolínu zavála jejich touha poznávat exotické kraje na vlastní pěst. Podle jejích slov by krásy tamní fauny a flory vydaly na několikasetstránkovou publikaci. Už samotné hlavní město Havana stojí za podrobný průzkum, a ačkoli by zde restaurátoři měli rozhodně hodně co na práci, právě ta polorozpadlost, ošumělost ve spojení se starými limuzínami s padesátých a šedesátých let dodávají kubánské metropoli zvláštní šmrnc. "Kromě brouzdání jen tak po ulicích bych doporučila Muzeum Revoluce, kde nepřetržitě běží Fidelův projev. To je pro našince opravdu parádní pokoukání!" říká Karolína.

Jejich putování pak směřovalo do národního parku Viňales - kraje tabákových plantáží, mechových hor a skal a roztomilých vesniček. Pokud byste se tam někdy podívali, pak hezký pohled na tuto oblast budete mít ze sedla bicyklu či mopedu, ty vám zde ochotně zapůjčí. Za vidění stojí i botanická zahrada.

Karolína s Honzou se pak vydali západním směrem, přáli si vidět jednu z nejhezčích kubánských pláží - Maria La Gorda. První dojem byl trochu šok, sežehnuté palmy a neupravené pobřeží je trochu zaskočily. "Po chvíli nám došlo, že tam řádil hurikán Ivan a okolí se s tím zatím nevyrovnalo. Mě uchvátily hlavně obrovské pětadvaceticentimetrové mušle, takové jsem nikde jinde zatím neviděla. Pláž byla nádherná, ale bohužel u ní stál jen jeden předražený hotel," vysvětluje Karolína.

Jejich další cesta je zavedla do Trinidadu na východě Kuby. Město vás ohromí svou malebností a získalo ji hlavně díky zachovalým koloniálním domům. Prý si odnesete také vzpomínky na tamní dlažbu. Její kostky jsou tak velké, že místo sandálů byste na její zdolávání prý potřebovali spíše pevnou turistickou obuv. Dlažba představuje past, a zlomené nohy tak neodmyslitelně patří k mistnímu koloritu. Kouzlu Trinidadu ale prý příliš nepodlehli, bránila jim v tom spousta turistů a pro ně organizovaného veselí.

Místní zde také proto postavili Potěmkinovu vesnici - centrum je výstavní, ale mimo ně žijí lidé v polorozbořených domcích s podlahou z udusané hlíny, často nemají ani postel. "Co vám na vesnici ani nepřijde, tady bije do očí, trinidadské předměstí je pro opravdu drsné duše," doplňuje Karolína. S Honzou si nicméně nenechali ujít projížďku v" coco taxi". Jedná se o velmi pomalé, miniaturní vozítko ve tvaru vejce, jen tak tak pro dva cestující a řidiče.

Na doporučení známého pak zamířili do městečka Baracoa, to Karolínu okouzlilo a jeho návštěvu vřele doporučuje. V této staré vesničce, obklopené nádhernou přírodou, dlouho neměli ani silnici. Prý ještě i dnes je běžné, že tam občas zapomenou dovézt třeba vodu, takže místo ní vám nezbude než pít sladkou limonádu. Zásobování prý vůbec hodně připomíná situaci v někdejšm Československu - třeba z ničeho nic přivezou podprsenky a Kubánky se seběhnou a vytvoří chumel jako u nás dřív na banány.

"V Baracoe jsme zůstali asi týden a opravdu jsme se nenudili. Vyšlápli jsme si tropickým pralesem na Stolovou horu," vypráví Karolína a pohled dolů byl prý nádherný. Podnikli tady také pár soukromých výletů. Nezapomenutelný byl ten, když narazili na domorodce, který je provedl svým lesem plným prasátek. Indiánskou stezkou došli až do jeskyně se sladkou vodou a po cestě obdivovali květiny vánoční hvězdy, tam rostou ovšem na keřích. Právě v Baracoe měli možnost vidět opravdovou kubánskou oslavu, protože tam zrovna probíhala fiesta." Čekala jsem, že na Kubě bude veseleji, že budou na ulicích lidi tancovat a bavit se, ale vlastně jsme to viděli jen jednou. Lidé tančili a zpívali, ale bylo to jako představení. Největší hit byl kubánský rap." Pravá kubánská zábava probíhá v barech nebo v klubech, případně i doma. Karolína zažila i výuku salsy, i když trochu nečekaně: "Jeden známý nás pozval k sobě domů, uvařil čaj a z ničeho nic pustil hudbu a učil mě salsu. Jen tak, mezi řečí, jakoby nic!"

Kubánský totalitní režim připomínají portréty Fidela Castra a jeho revolucionářů - pronásledují vás doslova na každém rohu. Kubánci se ale o politice nechtějí bavit, mají strach. Místní policie tam má velkou autoritu a neváhá ji uplatnit v praxi. Respektují ji i tamní žebráci, při pohledu na uniformu rychle přeruší svou čilou podnikatelskou aktivitu. Kubánci se nesmírně rádi fotografují, ochotně pózují hlavně se svými automobily či motorkami. Karolínu ovšem zaujala specifika tamní MHD: "Autobus je vlastně kabina z náklaďáku, která za sebou vleče vagon přeplněný lidmi. Ani jsme nezkoušeli se jím svézt. Možná bych dostala místo na střeše a Honza skončil rozpláclý na okénku."  

     
Reklama