Chtěla jsem se s vámi podělit o mou lehce sentimentální náladu, kterou díky dnešnímu dni mám. Venku svítí sluníčko a za zády mi hrají neustále samé romatické písničky.
 
Můj přiběh se odehrál někdy před 7 lety. No bylo mi 15 :o)) byla jsem ulítlá puberťanda, co už konečně chtěla zažít nějakou tu romantickou lásku. Jenomže jsem jaksi stále nemohla najít dobrovolníka, který by mě tou pohádkou zamilovanosti provedl.
 
Mamča se zrovna chystala přivést na světlo boží mou sestřičku a začalo se s rozesíláním pozvánek na kolaudaci mimča :o))).
 
Bylo pozváno mnoho lidí a mezi nimi byl i můj nevlastní bratr (syn otčíma). Od maminky jsem slyšela, ten se ti bude líbit, je to moc hezký kluk, chytrý, hodný, bla bla bla. Šlo mi to všechno jedním uchem dovnitř a druhým ven, ale přeci jen jsem byla zvědavá, co to bude za exota.
 
Den D nastal a já ho uviděla mezi dveřmi. No, dámy, spadla mi brada a málem vypadla očka. Byl to můj princ z pohádky.
 
Zdržel se týden (pracuje v zahraničí) a  musím říct, že díky němu jsem navštívila všechna možná místa a kulturní památky v blízkém i vzdáleném okolí. Prožila nejkrásnější západy slunce a romatické procházky.
Nejzajímavější na tom ale bylo, že jsme si nedali ani pusu. Jen jsme se drželi za ruce a nechávali to napětí mezi námi proudit a jiskřit pouze při pohledu z očí do očí a vzájemném škádlení.
 
Když odjížděl, myslela jsem si, že to je nejhorší den v mém životě. Slibili jsme si, že si budeme telefonovat (z čehož měla mamča při pohledu na tel. účet upřímnou radost :((), ale co naděláte, když se Vám ratolest zamiluje, žeee.. Domluvení jsme byli, že za měsíc zase přijede.
Ten měsíc byl k nepřežití. Tedy abych to uvedla na pravou míru - Já jsem byla na zabití. Nebyla se mnou vůbec žádná řeč.
Přes den hlavu v oblacích, večer slzy u psaní deníčku. Naše další setkání probíhala úplně ve stejném stylu. Pohledy, které naznačovali vše, úsměvy, výlety, držení se za ruce a ulítlé plány do budoucna :o)))
Naše láska trvala rok a bylo to opravdu moc hezké, i když nás dělilo několik set kilometrů, bylo to tak silné a živé, že když teď v  rádiu slyším naši oblíbenou píseň, mám úsměv na rtech a hlavu v oblacích.
 
Samozřejmě vše dopadlo úplně jinak, než jsem v těch 15 letech myslela. Přišlo velké zklamaní, hodně pláče a samozřejmě snaha se co nejdříve z toho všeho probrat. No trvalo mi to další rok :o).
 
Každopádně teď s odstupem času se na to dívám jinak, ale musím přiznat, že bych zase moc ráda něco tak intenzivního a pohádkového zažila.
 
Budu muset přeci jen přítele přesvědčit, že romantika není nemoc a bát se jí tudíž nemusí.
 
Všem krásný sluníčkově romantický den přeje RYTA
 
Díky za přání, Ryto! A nápodobně a nenech se otrávit. Mít občas sentimentální náladu krásně pročistí duši.... Hlavně aby se do večera nezatáhlo...
Reklama