Potkala jsem chlapa. No, to se děje každý den, že ano. Tenkrát nebyl „každý den“, nýbrž speciální víkend. Jely jsme s kamarádkou na školení do jednoho hotelu. Ne, milé dámy, zaplašte chichot, toto školení bylo opravdové – obchodních dovedností. A tam mě potkal…jak bych později zhodnotila romantik na zabití J. Po celodenním úmorném učení, zapisování a soustředění nám večer přišel vhod bazén přímo v hotelu. Huply jsme do něj  ve snaze smýt ze sebe to bouření mozků a zregenerovat tělo nalomené sezením na nepohodlné židli. Podařilo se.

 

Při večerní zábavě na diskotéce mě oslovil muž, se kterým jsme po sobě během dne pokukovali. Dali jsme se do řeči, jeho kamarád s mou kamarádkou také a ve svornosti jsme protančili střevíčky. Při nedělním loučení jsme se dohodli, že další víkend pojedeme všichni čtyři na chatu jednoho z nich. Tak nějak to pokračovalo delší čas, až jsme spolu začali žít.

 

V ten den mě začaly opouštět růžové brýle. Měla jsem doma romantika, který mi psal něžné smsky, skládal básničky, nosil květiny, pěl ódy na mou krásu, inteligenci, šarm... a vůbec dokonalost, hovořil o hvězdách, vesmíru, lásce… převelice vážně maloval pampeliškou na chodník „miluju Tě“…. Když bylo potřeba vyčistit odpad, absolutně nevěděl, cože to po něm chci, a byl schopen si k tomu zakoupit příslušnou příručku!

S tímhle člověkem (nutno podotknout, že ve svém povolání genového inženýra byl úspěšný) jsem se rozhodla rekonstruovat náš byt. Stále jsem věřila a říkala si, že každý nemůže být na všechno. Popis toho, jak jsem při svém též náročném povolání kreslila a vymýšlela projekt rekonstrukce, obíhala úřady, vyhledala pár firem na práci a vybrala tu, co se mi zdála, jak jsem si osekávala sama dlaždičky v koupelně, jak jsem neměla doma 14 dní vodu, jezdila na WC i do sprchy na sousední benzínku, kde už mě znali a věděli, oč jde... by vydal na samostatnou knížku. Můj miláček měl stále hlavu plnou hvězd a lásky, vůbec si jaksi nevšiml, že rekonstruujeme byt a velice „romanticky“ mi pořídil štěně s obrovskou mašlí na krku do toho bince otřískaných zdí a vykopaných podlah. To už jsem cenila zuby a nebylo síly, která by mu vysvětlila, že jeho NEsmysl pro realitu je k nepřežití a měl by na něj pamatovat nějaký paragraf…nejlíp trestní!

 

Dnes už s ním nejsem, vydržela jsem to necelý rok. Po té, co rekonstrukce úspěšně skončila, si 16x zapomněl klíče od bytu během jednoho měsíce a pokaždé vykopl dveře, naprosto ignoruje, že jsem mu náhradní dala k elektroměru na chodbě. A to se vůbec nezmiňuju, že jsem pracovala o blok dále a měla jsem auto. Jenže při jeho rozjímání o krásách světa ho to absolutně nenapadlo!!!!!  Nic takového bych už domu nechtěla ani za nic!

A co vy? Máte podobné zkušenosti s romantickými snílky???

 

 

Vaše Klára

 

 

 

Milá Klárko, díky za suprový příběh ;o)))  

Prosím pošli mi na e-mail redakce@zena-in.cz adresu, kam Ti máme zaslat pěkný dáreček!

 

 

Reklama