Vážená redakce, ženu-in jsem "objevila" teprve asi před měsícem, ale musím se přiznat, že jsem skoro každodenní čtenářkou. Zaujalo mne dne Romantika a tak bych i já ráda přispěla svou troškou do mlýna....

Je to dva roky, co jsem poznala jednoho kluka. Přiznám se, že nejsem v seznamování moc "akční" typ, takže seznamování proběhlo po netu. Ale oba jsme to nebrali jako nějakou prohru, holt, doba je taková tak proč nevyužít seznamku.

Ze začátku bylo všechno fajn, o víkendech jsme jezdili na výlety, občas zašli na výstavu, do kina atd.... On byl úředník z finanční instituce, všichni mi říkali, jaká je to dobrá partie, s vlastním bytem atd.... Jenže já moc o tyhle "pány inženýry" nestojím, je mi jedno, jestli je někdo vyučený nebo má titul. Asi po měsíci jsem začínala zjišťovat, že to s ním nebude tak růžové, jak se ze začátku zdálo. Jelikož si rok před tím, než jsme se poznali, koupil na hypotéku byt, tak peněz neměl nazbyt. No, upřímně, mě to nevadilo, nejsem typ, který by si za sebe nechal něco zaplatit, takže ikdyž jsme jeli spolu na výlet, tak jsem mu polovinou přispívala na benzín a také jídlo v restauraci jsem si platila sama (případně jsme to řešili tak, že jeden platil benzín a druhý oběd). Jemu se ta moje přehnaná angažovanost a ochota si všechno za sebe zaplatit začala líbit a tak toho patřičně začal využívat.

Ve svém bytě nebydlel, tvrdil mi, že tam nemá ještě různé věci dodělané a že to má z bytu od rodičů blíž do práce, takže zatím bydlí u nich (podotýkám, že mu bylo lehce přes 30 let...). A také že ho to vlastně u rodičů finančně vyjde lépe. No, moc jsem tomu nerozuměla a hlavně se mi zdálo divné, že tak "starý" chlap nestojí o své soukromí.... Ale neřešila jsem to.

Když jsme se jednoho dne zase viděli (vídali jsme se skoro denně, tak mě příjemně překvapil tím, že si pamatoval, že za dva dny to bude přesně 3 měsíce, co jsme se poznali. Potěšil mě, když mi řekl, že by to chtěl oslavit a že už zarezervoval v restaruaci místo. No, upřímně, říkala jsem si, že je to fajn, pamatuje si datum a je to romantik, když chce oslavovat 3 měsíce, které jsem strávili spolu....

Nastal den D, po pracovní době jsme se sešli v centru Prahy. Překvapil mě kytičkou (3 růže) a říkal mi, že se nejdříve před večeří projdeme. Procházeli jsme Starým městem a on mě vždycky zastavil na místech, kde byla ve znamení trojka (například "U tří pštrosů", "U tří housliček"....- alespoň doufám, že to tak bylo, v tu chvíli jsem měla oči zaslepené láskou a okolí jsem moc nevnímala....).

Po procházce jsme přišli do restaurace, byla to ta, o které věděl, že se tam chci vždycky podívat, ale jelikož je trošku v jiné cenové relaci než moje peněženka dovoluje, tak jsem tam do té doby nikdy nebyla.

Objednali jsme si pití a i večeři - říkal, že tam moc dobře vaří. Čas plynul, večeře byla snědená, pití vypité a byl čas odejít. Přítel zavolal na obsluhu, která za chviličku přinesla účet. Přítel se podíval do své peněženky, potom na mě a řekl mi, že má bohužel v peněžence jen 200,- Kč, tak jestli bych tu večeři nezaplatila já. No, stuhnul mi úsměv na rtu, byla to docela slušná částka, ale jelikož ještě v té době nebylo zvykem platit všude kartou, tak jsem to zaplatila (naštěstí jsem měla v peněžence nějakou rezervu).

Bylo mi ale hrozně, byla to dost trapná situace. Bohužel (dneska už spíš bohudík) to přítel vzal tak, jako že jsem ho vlastně pozvala já - když jsme vyšli z restaurace, tak mi poděkoval za večeři a vůbec to neřešil.


Když jsem si dala dohromady ještě další příhody s ním z předchozí doby, tak se ve mně něco zlomilo a rozešla jsem se s ním. Stál jak zkoprnělý, vůbec nechápal proč. Když jsem mu to řekla, tak mu to divné nepřišlo. No, každý jsme nějaký....

Dneska už se tomu jenom směju a říkám si, že jestli to takhle "koulí" s každou dívkou, tak se několikrát do roka pořádně a zadarmo nají!!! (bylo mu totiž přes 30 let, ale vztah, který by mu vydržel 1 rok a víc, tak žádný takový neměl - a pořád netušil proč....).

Krásné odpoledne....


TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY