Pro své děti, 9letou Editu a 5letého Benedikta, bude však navždy ten chrabrý princ, který se ničeho nebojí a zabíjí draky. Často s nimi na pohádky kouká a společně se baví nad situacemi, které pohádky dokáží přinést.
Jaká je vaše nejoblíbenější pohádka?

Pojďme pominout všechny ty princezny. Ty šíleně smutné, pyšné, i ty se zlatou hvězdou. A taky i ty další milované hrdinky, co mají obličej umouněný od sazí a popela. Všechny čerty na draka, Mrazíky i zámky porostlé šípkovými růžemi. To vše je naprostá klasika a myslím, že tyto pohádky byly, jsou a budou milovány všemi generacemi. Mimo ně jsem měl moc rád ony slavné televizní hudební pohádky osmdesátých let. Kdo by neznal hity jako Dělání, Statistika, nebo Královské regé! Prostě bomba!

A co večerníčky a kratší pohádky?
Večerníčky jsem měl moc rád. Nejvíce asi úžasnou dvojici kutilů z A je to! Pamatuji si, že jsem měl jednou jako dítě při jejich sledování takový záchvat smíchu, že jsem se nemohl uklidnit. Dnešní děti jsou už náročnější diváci a jen tak u nich něco neprojde. Když byla Editka malá, měla třebaEditka má  moc ráda Mášu a medvěda na televizní stanici Minimax. Pohádka má úžasnou animaci. Ta se moc líbí i mně. Zároveň Máša dělá Medvědovi naschvály, a to se vždy dětem líbí. Benďa je kluk a miluje všechny komiksové hrdiny a pak taky pohádky o přírodě a zvířátkách. Takže u nás běží neustále Dobrodružství Kocoura v botách. 
Když jste zmínil Mášu a Medvěda, jaké největší lumpárny provádí vaše děti?
Benďa má takovou svoji typickou lumpárnu. Když koukáme na televizi, tak nám ji vždy vypne. To by nebylo to nejhorší, ale on dokáže zmáčknout nějaké tlačítko a my poté musíme celou televizi restartovat.

V jakých pohádkách jste si zahrál?
Pár jich bylo. Od těch televizních: Jak kováři přišli k měchu, Zakletý vrch, Pekelná maturita, O bojácném Floriánkovi, O princezně se zlatým lukem, O uloupené divožence, až po ty filmové, jako např. Peklo s princeznou, nebo Dvanáct měsíčků.

Máte nějakou historku z natáčení?
Hrál jsem v jedné pohádce pasáčka ovcí. Lidé, kteří ovečky na natáčení poskytovali je v náklaďáku přivezli, vypustili a řekli, že potřebují alespoň půl hoďky, aby se ovce uklidnily. Bylo léto, strašný pařák a já se procházel mezi nimi, aby si na mě zvykly. Chodil jsem od jedné k druhé, hladil je a nad ničím nepřemýšlel. Najednou jsem chtěl pohladit další ovečku. Vztáhl jsem k ní ruku a zjistil, že vidím tygra! Strašně jsem se vylekal. Majitelé prostě nikomu neřekli, že s sebou přivezli taky tygří mládě, které cvičili pro film. Naštěstí to byl spíš tygřík, ale když to nečekáte....

Hrajete někdy doma dětem pohádky?
Máme jednu interaktivní hru. Vlastně takové loutkové divadlo se spoustou postav, prostředí i kulis a úkolem je vymýšlet svůj vlastní děj, svou pohádku.

Zakazujete dětem koukat na nějaké pohádky?
Není třeba. Když je pohádka špatná, moc strašidelná, nebo nevkusná, odchází samy. Děti v tomhle neoklamete.

Co si myslíte o současné pohádkové tvorbě?
Je taková, jako naše doba. Nemá smysl ji kritizovat, ani rozebírat. Je přesně taková, jakou si tato doba a my zasluhujeme. Naštěstí je spousta výjimek a ty stojí za to. Jsou více akční a dynamičtější než v minulosti.

Kterou pohádku byste dětem doporučil a proč?
Všechny, které mají humor, dobrou zápletku, nějaké to “morální ponaučení” a ještě se v ní něco nového, nebo zajímavého dozví.

Reklama