04ad99c951e19-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Libor byl od začátku docela žárlivý a moc se mu nelíbilo, když jsem si vyšla třeba s kamarádem na víno. A protože jsem se do něj opravdu zamilovala a byl to po dlouhé době muž, se kterým jsem si dokázala představit budoucnost, přistoupila jsem na jeho žádost, abych svoje kamarády omezila. Chtěla jsem mu dát najevo, že mi může věřit a nemusí se z mé strany vůbec bát,“ popisuje Kateřina.

Ta se s mužskými přáteli sice nepřestala stýkat úplně, ale začala se s nimi vídat ve větší skupině a tak, aby v ní nebyla jedinou ženou. Za těchto podmínek byl Libor spokojený a tolik nežárlil. Tvrdil jí totiž, že na přátelství mezi ženou a mužem rozhodně nevěří a že za ním vždy je nebo se minimálně vyklube něco víc.

„Nedávno mě naprosto šokovalo, když jsem zjistila, že se Libor už nějakou dobu vídá s kolegyní z práce, kterou prý považuje za svou velmi dobrou kamarádku. A navíc jsem se to nedozvěděla ani od Libora, ale od někoho jiného, kdo je viděl. Samozřejmě jsem na něj uhodila, co to má znamenat, protože mě hned napadlo, že si našel milenku. On se ale dušuje, že o žádnou nevěru nejde a můžu mu stoprocentně věřit. Hned mi to neřekl jen proto, že mu to nepřišlo důležité a já se nikdy neptala, s kým jde ven,“ tvrdí Kateřina.

Ta svému muži, se kterým je v manželství už pět let, věří, že nejde o nevěru nebo se o to minimálně snaží, ale v hlavě jí stejně hlodá červík pohybností. Řadu let se totiž Libor profiloval jako člověk, podle kterého je přátelství mezi mužem a ženou časovanou bombou a najednou zničehonic, když jde o něj, změnil názor.

„Vážně nevím, co si o tom myslet, ale přijde mi to z jeho strany jako pokrytecké chování. Mně kamarády skoro zakazoval a najednou má sám kamarádku?“ kroutí Kateřina hlavou.

O vyjádření jsme požádali psychologa Mgr. Jakuba Piskláka:

Situace Kateřiny a Libora je příkladem tématu kontroly v partnerském vztahu, asymetrické důvěry a upozaďování vlastních zkušeností, potřeb a názorů.

Jako čtenáři můžeme jen odhadovat kořeny Liborova přesvědčení, že muž a žena nemohou mít nevinné přátelství. Může se jednat o špatné zkušenosti z minulosti, zážitky z původní rodiny, nízké sebevědomí, osobní nejistotu, ale také je zde možnost manipulace… Hypotéz je mnoho. Kateřina má naopak zkušenost, že jí tato přátelství fungovala a jsou pro ni obohacující. Právě rozdílná přesvědčení v tomto ohledu jsou zdrojem jejich konfliktu.

Kateřina ustoupila a vyhověla Liborovu přání omezit svá přátelství s muži. Takový požadavek je v partnerských vztazích ošemetný, ať už se jedná o přátelství s opačným pohlavím, nebo jiná. Může vést k potlačování potřeb a autonomie jednoho z partnerů a zvyšuje riziko sociální izolace. Tento mechanismus je možné často sledovat v dynamikách vztahů, které se v krajním případě rozvinou do domácího násilí. Libor tím získal větší kontrolu a neprojevil Kateřině důvěru. Je důležité zmínit, že se v tomto případě Kateřina zcela neizolovala. S přáteli se stále vídá, ale za přítomnosti určitých pojistek, například jen ve skupinách. Situaci lze nazvat určitým kompromisem. 

Pokud bychom přijali hypotézu, že Libor jedná ze strachu a nejistoty, protože v minulosti zažil nevěru, pak ani pro něj není tento kompromis dlouhodobě výhodný. Tím, že se snaží Kateřině „preventivně“ zabránit v kontaktu s jinými muži, si pouze utvrzuje svůj vnitřní strach a nejistotu, místo aby získal zkušenost, že může důvěřovat a že existují vztahy, ve kterých přátelství neznamená hrozbu.

Ve druhé části příběhu pozorujeme u Kateřiny tzv. efekt kognitivní disonance. Jedná se o vnitřní konflikt mezi tím, co jí partner tvrdil, a tím, co sám dělá. Otázkou je, do jaké míry sama Kateřina uvěřila Liborovu přesvědčení. Pokud ano, zákonitě jí vychází, že ji Libor podvádí. Pokud tomu nevěřila, zůstává otázka, zda Libor svůj postoj pouze účelově využil k tomu, aby si ve vztahu získal větší kontrolu.

Kateřina v tomto případě zažívá hluboký emoční rozpor a nejistotu. Racionálně chce věřit, že se nejedná o nevěru, ale její emoční stránka reaguje nejistotou, zklamáním a zraněnou důvěrou. Situaci dál zhoršuje fakt, že se Kateřina o Liborově kamarádce dozvěděla nepřímo. Vzbuzuje to další podezření. V jeho vyjádření navíc můžeme pozorovat bagatelizaci (nebylo to důležité) a přenášení odpovědnosti za situaci na Kateřinu (nezeptala ses). Liborovo jednání je možné vyložit jako posouvání hranic a rovněž tu selektivně využívá argument důvěry. Ona mu může 100 % věřit a on ji ne. Zdá se, že si neuvědomuje důsledky svého jednání a to, jak tím může Kateřinu zraňovat. 

Kateřina by měla otevřeně pojmenovat dvojí metr a vyjádřit, jak se kvůli tomu cítí. Pokud má Libor o vztah skutečně zájem, měl by přiznat změnu postoje, ospravedlnit své chování, a hlavně být ochoten vytvořit novou dohodu, která bude platit pro oba stejně. Případně zvážit, zda by stálo za to své téma nedůvěry/obavy z nevěry otevřít s psychologem. V případě, že by se v jejich vztahu nejednalo o osamocenou situaci, ale podobné vzorce chování by se opakovaly, je vhodné zvážit párovou terapii či poradenství a společně se tomuto tématu věnovat.

Pokud chce člověk dokázat nevěru, snadno něco najde. Dokázat důvěru je však velmi těžké. Vzniká jako vedlejší produkt harmonického partnerského fungování.

12d9ffe14acfe-profilova-fotografie.jpgMgr. Jakub Pisklák je psycholog a frekventant psychoterapeutického výcviku ve směru kognitivně-behaviorální terapie. Vystudoval obor psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. V současné době se věnuje psychologickému poradenství v soukromé praxi. Při své práci vychází z kognitivně-behaviorální terapie a z existenciální filozofie. Své služby poskytuje dospělé i dětské klientele.

Více informací na www.psychologpisklak.com.

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.