Rodiny dětí vyměněných v porodnici třebíčské nemocnici v prosinci 2006 dostanou dohromady tři miliony 300 tisíc korun a budou jim plně proplaceny náhrady na soudní řízení. Rozhodl o tom v pátek brněnský krajský soud.
Třebíčská nemocnice zaplatí přes tři miliony korun. Libor Broža dostane 350 tisíc korun, jeho družka Jaroslava Trojanová 700 tisíc, dcera Nikola Veronika Brožová 150 tisíc, Jan Čermák 800 tisíc, Jaroslava Čermáková jeden milion a dcera Veronika Nikola Čermáková 300 tisíc korun. Celkem tedy nemocnice vyplatí oběma postiženým rodinám 3,3 milionu korun. "Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť se v tomto rozsahu zcela vymykala relacím běžným při náhradách nemajetkové újmy v České republice," konstatoval ve verdiktu samosoudce Michal Ryška.
"Dostali méně, než chtěli, ale více, než navrhovala nemocnice. Ta navrhovala odškodnění neadekvátně nízké," řekl soudce. Podle něj šlo o skandální pochybění nemocnice. "Soud konstatoval, že došlo k velmi závažnému zásahu do práva na rodinný život žalobců. Obě rodiny byly v období od prosince 2006 do prosince 2007 reálně rozděleny odloučením dětí od rodičů, což je považováno za velmi závažných zásah do základních lidských práv," uvedl Ryška. Podle jeho slov Broža i Čermáková však na události vydělali. "Zajistili si svépomocí jakousi satisfakci. Vydělali na tom pár tisíc korun. Každý ale může dělat to, co mu zákon nezakazuje. Ale já jsem to vzal v potaz. Protože na příběhu dokázali vydělat," dodal Ryška.
Na dotaz samosoudce Michala Ryšky, proč honorář utajili, Jaroslava Trojanová nedokázala odpovědět. "Tvrdili jste, že to bylo kapesné. Byl to ale honorář za vystoupení v televizi," řekl Ryška. Trojanová to vysvětlila tak, že soudu nechtěla nic utajit. "Nevím a nedokážu na to odpovědět. Omlouvám se," řekla Trojanová. Peníze za příběh poškozené rodiny zaplatila i televize Nova, která dala šedesát tisíc korun. Žádné další honoráře prý nebyly. "Neplánuje se ani zfilmování příběhu ani jeho knižní podoba," dušovala se Trojanová
Před soudem v pátek vypověděla znalkyně z oboru psychologie Jana Kocourková, která se snažila objasnit motiv prodeje medializace příběhu. „Záleží na typu medializace, tedy jestli to bylo vyprávění o příběhu či nějaká televizní šaráda. V případě pana Čermáka nelze odpovědět jednoznačně. Může to být i tak, že újma je natolik intenzivní, jak ji popisuje a snaží se za vzniklé situace docílit určité kompenzace k svému prospěchu," uvedla Kocourková.
Soudce zajímalo, co brání rodičům milovat obě děti stejně. "Blok, na který se vymlouvají, nemá žádné racionální vysvětlení. Jestliže prohlašují, že milují cizí dítě více než své vlastní, pak mohou mít stále intenzivní citovou vazbu na dítě, které si přenesli z porodnice. Přestože bylo cizí. Na to ovšem neexistuje žádné psychologické měřítko," řekla Kocourková. Soudce i obhájce žalované nemocnice chtěli vědět, zda je trauma z výměny dítěte srovnatelné se smrtí blízké osoby, rozvodem, ztrátou zaměstnání a jinými událostmi, které soudy dokážou finančně zhodnotit. Takovéto analogie však psycholožka odmítla s tím, že jde o výjimečný druh traumatu.
Před soudem vypovídal rovněž znalec z oboru psychiatrie Jiří Koutek z Prahy, podle kterého nelze vyjádřit v procentech budoucí trauma u dětí. "Důležité je kvalitní domácí prostředí a také to, mezi jakými vrstevníky budou holčičky vyrůstat," řekl.
Při posledním jednání soudu na podzim loňského roku se část líčení konala za zavřenými dveřmi, a to z důvodů četby lékařské dokumentace poškozených rodičů.
Každý z rodičovských párů požadoval po nemocnici šest milionů korun odškodného. Nemocnice jim však každému nabídla pouze 300 tisíc. Obě děvčátka jsou již od předloňských Vánoc u svých biologických rodičů, Nikola u Čermákových v Přibyslavicích a Veronika u Libora Brože a Jaroslavy Trojanové v Jabloňově. Na omyl se přišlo poté, co si nechal jeden z otců, Libor Broža, udělat testy otcovství. Od kraje Vysočina, zřizovatele nemocnice v Třebíči, dostal již každý z rodičovských párů 100 tisíc korun na pokrytí výdajů spojených s chybou nemocnice a záměnou holčiček.
Obě strany sporu nedosáhly mimosoudního vyrovnání. Policie případ vyšetřovala, ale odložila ho, protože skutek nikdo nespáchal úmyslně. „Výše požadované částky se snaží alespoň nějak kompenzovat velkou psychickou újmu, kterou rodiny záměnou utrpěly, a následky, které zřejmě doživotně ponesou,“ sdělil právník Igor Veleba, jehož prostřednictvím rodiny žalobu loni v červnu podaly.
Čtěte také: Zaměněné holčičky: Vídají se už jen občas
Nový komentář
Komentáře
Jeremi: omlouvam se, ze jsem se spletla a uvedla misto obcanskopravniho trestnepravni spor
Myslim si, ze podobne citi kazda matka, nebo nejsem normalni ja?
Jinak mam pocit, ze obe matky tvrdi, ze se s vymenou deti nemohou smirit, myslim tu vymenu "cizich" deti za "vlastni".
Asi to museli chtit hlavne otcove, sama mam dceru a nedovedu si predstavit, ze bych si ji treba v pul roce nechala vzit, geny, negeny.
Tim nechci rici, ze bych byla napr. proti adopcim, prave naopak, ale to je neco uplne jineho.
je to neštěstí,když někomu vymění miminko, nedokážu si to představit,kdyby se to stalo mě
monca13: Mícháš jabka s hruškama. Tohle odškodnění přiznal soud rodinám v rámci občanskoprávního sporu, to nemá s trestním oznámením nic společného. A ano, tu žalobu podali rodiny samotné, protože mimosoudní vyrovnání navrhované nemocnicí je neuspokojilo. Nějaké trestní řízení v té věci, mám dojem, taky proběhlo, ale bylo odloženo, protože se nepodařilo prokázat úmysl (a nedbalostní trestný čin se na to nepodařilo žádný napasovat).
Ale takhle se, myslím, docela dost lidem ulevilo, že to nebude třeba nějak složitě právně řešit, vymýšlet adopce apod. A to ještě varianta, že by si oba páry chtěly nechat vyměněnou holčičku, není to nejsložitější. Kdyby se jedna rodina rozhodla pro výměnu a druhá ne, tak mají zamotanou hlavu právníci z celé Vysočiny ještě dneska.
hašlerka: Tak ono kdyby trvali na tom, že si nechají ty vyměněné holčičky, tak by se určitě nějaké řešení našlo.
no ono je to asi hlavně jedno, jestli ty matky chtěly děti vyměnit zpátky nebo nikoliv. Ono to prostě ze zákona jinak nejde, když se zjistilo, že holčičky nejsou jejich, musely je vrátit tak jako tak.
A kdyby byla jedna z nich, nedejbože, postižená, myslím, že by se na to přišlo o hodně dřív díky různým testům apod., což by možná bylo lepší. Nevím, jen si tu tak přemýšlím.
Jeremi: Ale soudně to chtěli řešit ti rodiče, to oni podali trestní oznámení, aspoň si to myslím, protože jim nestačilo mimosoudní vyrovnání.
Máničko: ale ten první impuls, jestli se nepletu, vyěel od jednoho z otců, který chtěl test DNA.
Jinak si myslím, že obě matky by byly spokojenější, kdyby to ten otec nerozvířil, ale možná se pletu, zase to tak moc nesleduju. Soudím podle sebe, mám taky dceru a geny, negeny, těžko bych ji třeba v půl roce chtěla vyměnit za jiné dítě, zkrátka by byla moje a to druhé dítě by bylo cizí. Tím nechci říct, ře bych nemohla adoptovat dítě, ale toho "svého" bych se zkrátka v tomto věku už nevzdala - psala jsem v půl roce, u nich to bylo o něco později, o to horší by to pro mě bylo. Kdyby to po mně chtěl partner, určitě by to dalšímu společnému životu neprospělo.
Taky úplně nerozumím tomu vyjádření psycholožky, že nedokáže vysvětlit tu vazbu na "cizí" dítě, asi ta psycholožka nemá děti, já myslím, že každá normální matka tomu rozumí.
"Blok, na který se VYMLOUVAJÍ, nemá žádné racionální vysvětlení."
Mánička: Já mám dojem, že to rozhodnutí bylo na rodičích samotných. Ale v podstatě se všem asi hodně ulevilo, že to chtěli oba rodičovské páry takhl takhle a nebylo třeba to řešit nějak dál soudně.
Zajímalo by mne zda by na výměně rodiče trvali, kdyby jedna z holek byla postižená. Můj názor je, že nikoliv!!!
fialinka: Jenže každé rozhodnutí soudu zohledňuje konkrétní okolnosti konkrétního případu, takže přiznané částky v nepoměru prostě nutně budou (tak jako jsou např. v nepoměru částky výživného, které soud určí přidavači od zedníků a špičkovému hráči golfu, byť oba mají stejně staré děti). Částky stanovené zákonem a vyhláškou bych brala jako minimum pro případy, že se někomu do soudního sporu nechce.
Jeremi: ano, odškodnění za smrt jsou nepřiměřeně nízká, to souhlasím, ale jakékoliv rozhodnutí soudu by nemělo být ve zřejmém nepoměru s jinými rozhodnutími... ale zase pravda je, že je to odškodnění pro dvě rodiny, takže zas tak moc ta celková částka není. Ale srovnávat částky ze zákona a přiznané soudem bych se nebála, vždyť soud z toho v zásadě vychází, navíc u škody na zdraví existuje i vyhláška, že... a vyšší peníze by se měly platit v případě jakési hypotetické vyšší újmy... no přiznejme si, tahle právní úprava je dost naprd.
fialinka: Naopak - tohle není nepřiměřeně vysokoé, to ta odškodnění za smrt jsou nepřiměřeně nízká. Nehledě na to, že je trochu zavádějící porovnávat částky přiznávané ze zákona a přiznané soudem. Odškodnění pro toho téměř utopeného chlapečka ukazuje, že už se soudy nebojí přiznat náhrady vyšší. Stejně zavádějící je srovnávat částky uložené k zaplacení nemocnicí a částky uložené k zaplacení fyzické osobě (např. heparinovému vrahovi). Tam soud vycházel i z reálných možností. Ten člověk nic nemá a prakticky nic nevydělává.
monca13: naprosto s tebou souhlasím, přestože si myslím, že výměna dětí je hrozná věc a je potřeba ji pořádně odškodit, tak tohle odškodnění je nepřiměřeně vysoké oproti běžné praxi při těžké zdravotní újmě nebo dokonce smrti dítěte, a to je podle mne mnohem horší. U nás to prostě není tak vysoko nastaveno - neříkám, že je to dobře, ale je to tak. Přímo ze zákona je nárok na odškodnění při úmrtí příbuzného jen 240.000,- Kč pro nejbližší osoby...
A zase dělat z tohoto případu "exemplární" trest mi teda přijde nefér vůči např. rodičům postižených dětí, jsou opravdu na světě mnohem horší věci.
Hrozné je ale srovnání odškodnění za psychickou újmu v tomto případě a odškodnění příbuzných v případě, že někdo způsobí smrt třeba dítěte. Tam jsou částky max. ve statisících, často ani to ne.
A můj názor je ten, že smrt je horší, zvlášť když zemře dítě nebo mladý člověk.
Také by bylo podle mého názoru zajímavé, kdyby jedno z dětí bylo zdravotně postižené (nevykládejte si to prosím špatně), ale myslím, že v tom případě by rodiče zdravého dítěte o výměnu tolik nestáli, i když by nevychovávali své vlastní dítě.
Možná se mýlím, ale takové jsou mé pocity z medializace celého případu, o kterou se zasloužili sami rodiče. Navíc mám takový divný pocit, že ta rodina, který dostala míň, se bude chtít odvolat, stejně tak nemocnice, takže to zdaleka nebude konec.
Také mohu z vlastní zkušenosti srovnávat odškodnění za psychickou újmu v případě obou rodin, i když samozřejmě je určeno oběma rodinám, s odškodněním za fyzickou a psychickou újmu v mém případě, myslím, že i ta psychická újma je minimálně srovnatelná s tou jejich. Nepíšu to ze závisti, spíš proto, že já sháním peníze různými způsoby proto, abych nakonec nemusela žít v ústavu, protože výška odškodnění není u nás nastavena srovnatelně (viz ta zaviněná úmrtí dětí). Mně dokonce můj právník řekl, že rozhodování soudu o výši náhrady závisí na místě bydliště poškozeného, že obecně v Praze jsou náhrady vyšší než v jiných krajích.
http://olser.cz/242/sest-milionu-za-zive-dite-za-jeho-smrt-jen-240-tisic/
http://zpravy.idnes.cz/sance-na-odskodneni-za-heparinove-vrazdy-je-minimalni-pdx-/krimi.asp?c=A080221_142052_krimi_cen
Neumím si představit, že by se to stalo nám....Těm holčičkám to taky vůbec nezávidím- muselo pro ně být hrozné, že si je jednoho dne vyměnili. Najednou se octla každá někde jinde a měla jinou maminku....Myslím, že největší újmu utrpěla děvčátka.
A nedivím se ani Brožovi- v té chvilce, co bych to zjistila, bych měla velkou chuť někomu hodně ublížit a největší strach bych měla z toho, že se to zamete pod koberec- taky bych asi volala televizi. A nedivím se ani tomu, že si nechal dělat test otcovství- nejistota je hrozná věc.
lukas.cejka: Jak vidíš, tak i soud uznal, že Broža utrpěl újmu nejmenší.
Nicméně teda, kdyby měl od začátku doma svoji dceru, tak měl vlastní kopii a nějakejma myšlenkama na to, kde se u nich vzalo blond dítě a jestli mu náhodou nebyla partnerka nevěrná, se nemusel vůbec zabývat.
Já bych si netroufala tvrdit, že vím, co si ti lidé myslí.
A že v návrhu požadovali 12 milionů bych přičítala spíš tomu, že v ČR musíš požadavek hodně nadsadit, aby Ti soud přiklepl aspoň jeho zlomek.
A na to, jestli jim vidíš do hlavy jsem se ptala proto, že jsi napsal, že narozdíl od nás si zjevně oni myslí něco jiného, když sa obrátili na soud.
kareta: snad jo, pro kazdeho jeden, treba BX - Broza index - ten jak se ukazalo byl nakonec sestupny
lukas.cejka: na to si po večerech vymyslel koeficient, to je to nejlehčí
Anouk: soud rozhodl a to se musi respektovat - to je v podstate to nejdulezitejsi
my tu vedem jen debatu o tom jak to vidi kazdy jeden z nas a to uz je jen zabava
jinak ttomu soudci to nezavidim, urcite nebylo lehke stanovit skodu
lukas.cejka: Takze soud rozhodl spravne, neb Broza dostal nejmene
Ani ja nechci tvrdit, ze zrovna on utrpel nejakou velkou psychickou ujmu.
Anouk: samozrejme, ze uznavam - ale musi byt prokazatelna, napr. u tooh u ktereho to zacalo si nejsem vubec jisty jakou psychickou ujmu mohl utrzit, kdyz si myslel ze mu manzelka nekde uhnula a on neni otcem a bylo to pro nej tak podstatne ze si to overoval - to je na co jsem se tu v diskuzi ptal - jake citove pouto k tomu diteti mel
lukas.cejka: A uznavas aspon existenci skody psychicke, nebo trvas pouze na te materialni?
P.S. Deti nemam