Předloni jsem nastoupila do nového zaměstnání. Svého potencionálního šéfa už jsem znala, jelikož jsem pro něj účtařinu dělala už před tím. Začátky byly všelijaké - nový kolektiv, změna náplně práce.... Po pár dnech jsem zjistila, že zaměstnává svou rodinu a jen já jsem "cizí", připadla jsem si jak Alenka v říši divů, měla jsem všem tykat, to byl teda šok! (zpočátku jsem všechny oslovovala hromadně, za to se mi dodnes smějí).
 
Časem jsem zjistila, že je to "zlatý človíček" v porovnání s bývalým šéfém. Dokáže vést rodinný podnik, někdy sice zakřičí, ale většinou právem, není problém se s ním domluvit, když člověk potřebuje brzy domů, a taky práci dokáže ocenit. Bude to asi tím, že předtím živil rodinku jako "zaměstnanec", než s manželkou založil společnost, vůči svým podřízeným má pochopení -  kolektiv tvoří jeho sestry, švagrové a já. Dokáže vyjít a za to ho obdivuju, jelikož vyjít s rodinou doma je někdy těžké a s rodinou v práci to si ani nedovedu představit. Na ukončení roku nám pořídil menší prasátko a dělali jsem zabíječku, bylo to nejlepší ukončení roku, jaké jsem zažila.
Každý rok pořádá pro zaměstnance v létě hromadnou opékačku, už se na ni moc těším.
 
Potvůrka
 
----------------------------
Krásná pochvala pro Tvého šéfa, Potvůrko, díky za Tvůj příspěvek k dnešnímu tématu. Ať se Ti v práci stále tak daří a líbí....
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY