Většině mých známých se osvědčil takzvaný "obálkový systém". Ne snad, že by používali nutně kancelářské obálky, když si potřebují rozvrhnout, jak s penězi na měsíc vystačit, ale dokáží si peníze rozpočítat (či přímo fyzicky rozdělit na hromádky) tak, aby týden předtím, než jim na účet dorazí výplata, nežili jenom o vodě a chlebu (pokud to zrovna není jejich životní styl).


"Naučila jsem se takhle hospodařit od mámy, je v důchodu a peněz nemají s tátou na rozhazování," prozradila kamarádka, která žije bez partnera, nemá nijak vysoký příjem, ale našetří každý rok pravidelně na dovolenou a dětem zaplatí letní tábory.
"Ne že bych měla peníze přímo v obálkách, ale sama pro sebe jsem si určila týdenní limit výběru v hotovosti, který nechci překročit. Ve výjimečných případech samozřejmě vyberu a utratím víc, ale takhle mám přehled.
Dokud jsem žila s manželem, tak jsem se moc neohlížela na to, kolik peněz mi na účtě zbude, protože jsme chod domácnosti financovali oba dva. Teď je to samozřejmě jenom na mně. Moc dobře vím, že kdybych si nenaplánovala, kolik smím vybrat a kolik musí na účtě bezpodmínečně zůstat, abych mohla uhradit poplatky, jako třeba nájem nebo inkaso či pojistky, tak bych asi zaplakala nad výdělkem. V tomhle případě nad zbytečně promrhaným výdělkem."

Kamarádka ještě dodala, že její matka nikdy neutrácela za zbytečnosti, a i když oba její rodiče neměli vysoké výdělky, tak si často jejich okolí o nich myslelo, že berou mnohem více peněz než ve skutečnosti. "Máma dokázala skvěle hospodařit, a to i za totality, kdy ceny byly všude stejné, takže se nedalo uspořit jako teď na slevách, nebo tím způsobem, že si člověk obejde pět šest obchodů, pokud má čas a nervy, než si vybere ten nejlevnější," upřesnila.

Její sestra je prý na tom podobně, jablka asi nepadla, pokud jde o rodinný rozpočet a jeho sestavování, daleko od jednoho stromu. "Má sestra si píše veškeré výdaje, od obyčejného nákupu v supermarketu, který jde do tisíců, až po korunové položky, které utratí třeba za jízdenky MHD nebo za jiné drobnosti," prozradila. "Sice asi nereguluje, kolik smí či chce vybrat v hotovosti, protože má vyšší příjem než já, ale zato má perfektní přehled o tom, kolik v hotovosti za měsíc utratila, a tak odhadne, kdy je dobré přibrzdit, aby zbytečně nešla do mínusu."

Asi má pravdu. Jakmile jsou peníze v peněžence, tak jsou nákupy z předešlého dne či dokonce týdne (ó, jak hluboká historie!) při pohledu do výkladní skříně rázem zapomenuty. Ta kabelka přeci vypadá úžasně a ty botky k tomu, no nádhera...
Nemluvě o tom, že nejedna z nás na něčem takzvaně "ujíždí". Někomu nedají spát parfémy, takže si kupuje stále nové vůně, pro jinou je neodolatelné módní oblečení, někdo si neodpustí nákup kosmetiky, každou chvíli nové sluneční brýle nebo do zásoby nakoupené dárky pro vnoučata či cokoli jiného.

Mé kamarádky to mají možná v něčem jednodušší. Drží rodinnou pokladnu v rukou samy, což znamená, že zodpovídají plně za to, kolik přibude do kasičky peněz (nevýhoda), ale na druhou stranu mají také pevně pod kontrolou výdaje (výhoda).

A co vy, jak vy umíte vyjít, či nevyjít s penězi? Máte také nějaký systém, jak spořit a utrácet, nebo nakupujete živelně, bez pocitů výčitek?

 

Reklama