Mladí manželé Urbánkovi se rozhodli, že udělají rodičům z manželčiny strany, kteří slavili třicáté výročí svatby, radost, a vezmou je s sebou na společnou dovolenou do Chorvatska. Původně plánovaná poklidná dovolená se však změnila v noční můru a všechny přítomné na nějaký čas poté rozeštvala.
Výborný nápad
„Hele, Láďo, naši budou mít v červnu třicáté výročí svatby, co bych jim měla dát? Něco, aby na to nezapomněli,“ zeptala se jednoho večera Zuzana svého manžela.
„Tak je vezměme s sebou do Chorvatska, místo v autě máme,“ odpověděl Láďa v dobré vůli. S manželčinými rodiči neměl žádné problémy, vycházel s nimi dobře, snad i lépe než s vlastními.
„Myslíš?“ váhala chvilku Zuzana, ale pak se jí ten nápad zalíbil. Rodiče jim pomohli sehnat byt, maminka pro ni našetřila i nějaké ty penízky, zaplatili jim svatbu, dost jim pomáhali. Sice občas padly narážky, že už by mohlo být nějaké to vnoučátko, ale to přijde taky, jen co se více zabydlí. A nebo na něm můžou zapracovat na dovolené, v jiném prostředí se to prý většinou hned podaří.
Rodiče byli nápadem společné dovolené zpočátku zaskočeni, překvapil je, ale očividně byli potěšeni, a tak nakonec po menším přemlouvání jeli.
Špatná realizace
Po úmorné, několikahodinové cestě, kdy se Zuzana s Láďou střídali za volantem, jim začalo docházet, že se možná malinko tím nápadem společné dovolené unáhlili. Začalo to už v autě, kdy maminka zezadu neustále hysterčila z rychlé jízdy:
„Ládíku, zpomal, jedeš jako blázen,“ díky této šnečí rychlosti pak dorazili na místo s několikahodinovým zpožděním. A zapnout klimatizaci? „Ládíku, prosim tě vypni tu klimatizaci, já bych se nachladila,“ ozvalo se opět zezadu od maminky.
K rozepři došlo i s tatínkem, to když si chtěl Láďa pustit svoji oblíbenou hudbu, která ho při cestě nabíjí a prostě se mu lépe řídí, jsou zvyklí si se Zuzanou pouštět v autě svoji hudbu.
„Prosimtě, vypni to, kdo to má poslouchat, to je hrozný!“ ozval se zezadu naštvaně táta, příznivec zcela jiného hudebního žánru.
„Ach bože, to je cesta...“ Zuzana s Láďou se na sebe podívali, ale rodiče už z auta vyhodit nemohli.
„Děti“, vstávejte!
Po tiché a mlčenlivé cestě konečně dorazili na místo. Ubytovali se v apartmánu, kde měli společnou kuchyň, koupelnu a záchod a oddělené ložnice. K moři coby kamenem dohodil.
„Nó, je to tady moc pěkné,“ zkonstatovali rodiče, ale jelikož byli po cestě unaveni, tak že si jdou na chvíli lehnout. Láďa se Zuzanou, že si půjdou lehnout zase k moři.
„No, vy jste se zbláznili, po takové dlouhé cestě, k žádnému moři, to si musíte také odpočinout.“
Celý zbytek dovolené pak probíhal jako v nějakém špatném filmu. Z původního plánu udělat tady rodičům vnoučátko sešlo, poněvadž se k tomu vůbec nedostali. Rodiče jim byli neustále za zadkem. Také žádné ranní polehávání, táta už v šest hodin ráno nemohl spát a hartusil s nádobím:
„Vstávejte, vstávejte, nejsme na dovolené proto, abyste spali!“ Ještě, že po nich nechtěl ranní rozcvičku.
Maminka zase neustále poučovala: „Zuzanko, v tom jdeš na pláž? No prosim tě, jako vdaná, to už se ani nehodí.“ Nudapláž byla samozřejmě zapovězena a nějaké vysedávání po restauracích? „Jděte sami, je to tady drahé.“
A když se Zuzka s Láďou z takové večerní restaurace vrátili, tak hned následovalo: „No, kde jste byli? To jste nás nemuseli na žádnou dovolenou zvát, když nás tu necháte samotné.“
Vnouček
Asi čtvrtý den se všichni rozhádali. Dokonce i Zuzana s Láďou, protože házeli vinu jeden na druhého, čí to byl vlastně nápad je s sebou vzít.
Zbývajících pět dní kolem sebe nějak přetrpěli. Mladí pod věčným dozorem těch starších a starší vedle nezájmu těch mladších. Každý z nich si dovolenou představoval jinak.
Při zpáteční cestě domů byl už Láďa tak rozzuřený, že první, co udělal, tak zapnul v autě klimatizaci a pustil si nahlas svoji hudbu. Ti dva vzadu ani nepípli. Rodiče vysadili doma, nahoru už nešli.
„Nechcete jít chvilku nahoru, Zuzanko?“ zeptala se maminka.
„Ne, mami, jsme po cestě unaveni, jdeme spát, jak jsme z dovolené zvyklí,“ odpověděla Zuzana.
Nějaký čas se s rodiči nestýkali, ani jedni druhým nezavolali. První telefonát proběhl až o dva měsíce později, kdy Zuzana volala rodičům, že je těhotná.
„No, to je báječné, to určitě na té dovolené,“ zvolala nadšeně maminka do telefonu a na veškerou uraženou ješitnost se z obou stran v tu ránu zapomnělo.
Narodil se krásný vnouček, který ale rozhodně nebyl počat na dovolené, nýbrž až den po návratu. Až doma, kde na to byl konečně klid.
Čtěte také:
Stárnoucí rodiče: „Co s nimi?“
Výměna manželek aneb letní úlet se vším všudy
Nový komentář
Komentáře
Nikdy bych na takovu dovolenou nejela, prostě každý má jinou představu o dovolené. A ve svém věku už ani se žádnou partou, takové to společné plánování, kam se půjde či pojede a kdy se bude vstávat, to na mě není. Já mám ráda dovolenou podle sebe, ne podle jiných. TOhle mi stačilo jako mladé a to jsem trpěla ještě kvůli mé berušce, protože jela parta lidí s plno dětmi, tak si to užívala.
S mými rodiči jezdím na dovolenou sólo bez partnera. To protože si chci užít jen je a nedělit pozornost mezi je a partnera.
Co se týká jeho rodičů, jela bych ráda s tchýní, protože máme podobné zájmy. S tou jsem dokonce už na dovo byla a užila jsem si to daleko líp než s partnerem. Ale nevím, jestli bych se snesla s tchánem. On je hrozně aktivní a myslím, že by taky už v 6 hartusil s tím nádobím.
Já sice nechci dovo proválet, ale zase tak akční jako on taky nejsem a byl by s tím problém.
A vůbec je problém, když chce kdokoli utrácivý jet s kýmkoli šetřivým, ani nemusí jít o tchánovce. Moji i jeho rodiče si naštěstí chtějí užívat stejně jako já.