Vlaďce se před čtyřmi roky podařila hezká věc. Stmelila širší rodinu. Na její pozvání do nově postaveného domu na Boží hod velikonoční zareagovali skoro všichni - tety, stejdové, bratranci i sestřenice, s nimiž se neviděla dlouhá léta. Jen si tu a tam zatelefonovali. Každý si její nápad tak pochvaloval, že se setkání opakovalo i o dalších Velikonocích.
Foto: Shutterstock
Když ale Vlaďce posílali i třetí rok v řadě zprávy, že by dorazili i tentokrát, už tak nadšená nebyla. Návrh, jestli se hostitelské role neujme někdo jiný, byl smeten ze stolu. Proč, když u ní je to osvědčené a výborné? A tak si řekla, že to dá do třetice - všeho dobrého a zlého.
„Nejde o to, že bych svou rodinu neviděla ráda. To samozřejmě ano, kdykoli. Jenže když se máte starat o osmnáct lidí, je to dost šrumec. Jsem od rána do večera v jednom kole. A to ani nemluvím o to, že pohoštění taky není zadarmo! Nemám sice hluboko do kapsy, ale proč by se mělo jezdit vyjídat jen k nám? Proč se taky nepředvede někdo jiný?“ ptala se už tehdy sama sebe rozmrzele Vlaďka, která všem při odjezdu narovinu řekla, že další rok se zase ona těší k někomu jinému. To však zůstalo bez odezvy, jen pár lidí se tomu zasmálo jako dobrému vtipu. Vážně to nevzal nikdo.
Když Vlaďce letos v únoru začaly opět chodit zprávy, jak se všichni těší na společné setkání, pozvání se tentokrát nedočkali. „Napsala jsem, ať se nezlobí, ale že letos se mi to nehodí. Vymyslela jsem si, že nám v tom termínu rozkopou zahradu kvůli vodovodu. A nezapomněla jsem dodat otázku, u koho se tedy letos uvidíme. Od té doby se nikdo neozval. Jen sestřenice Jitka napsala, že oni nakonec jedou na hory,“ popisuje ochlazení zájmu příbuzných Vlaďka, která tak letošní svátky stráví jen s nejbližšími. A vůbec toho nelituje.
„Pěkně se ukázaly, vyžírky! Copak je normální, nechat se pořád dokola hostit, ale sami nikdy nic neuspořádat? Sice mě mrzí, že se tahle nová tradice setkávání rozpadla, ale nebudu nikomu dělat dojnou krávu. Evidentně jim nešlo ani tak o to, vidět se, jen se dobře najíst a pobavit,“ dodává rozzlobená Vlaďka.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Taky pořádáme rodinnou sešlost jednou za rok u příbuzné s velkou zahradou. Vždy v létě. Na zahradě bazén, trampolína, pískoviště, grilujeme, objedná se soudek... Ale není to finančněa přípravou jen na nich. Někdo koupí víno, někdo maso, někdo chipsy a podobně... Někdo dělá těstovinový salát, někdo ovocné špízy, jiný bábovku. Je to o dohodě. Ale tohle měla Vlaďka nastavit hned.
Vždyť se mohou vidět v některé restauraci s možností ubytování, komu se nebude chtít jet na noc domů, nebo kdo to má daleko a dá přednost pohodlí. Každý si objedná k jídlu, co chce a taky si to každý zaplatí. Slušnost by byla, aby to někdo navrhl, nebo případně zorganizoval. Na místě Vlaďky bych se nevymlouvala na nic, normálně bych jim řekla, že mi to třikrát stačilo a že je to pro mě náročné. Třikrát jim umožnila hezký zážitek v příbuzenstvu a teď je řada na nich. Aspoň je vidět, jak jsou schopní taky pro druhé něco udělat a jak si toho, co pro ně udělala, váží. Ono i kdyby každý dovezl adekvátně něco k jídlu a ona je nechala přespat pod širákem na zahradě na donesených lehátkách a měla papírové tácky a plastové kelímky, i tak by to bylo náročné. Natož všem vařit, péct a přivézt všem pití. Vůbec by mě nemrzelo, že se na mě příbuzní zlobí a že setkání skončila. Naopak z nich všech je nejlepší, nikdo jiný pro druhé nic neudělal. Na uspořádání setkání nemusím mít barák. Prostě se to dá udělat jinde.
My děláme už několik let víkendovou rodinnou sešlost s částí příbuzenstva z manželovy strany. Každý něco přiveze upečeného (sladkého) a co se nakoupí na jídlo a pití (maso, pečivo, pivo), na to každá rodina dá peníze. Bývá nás okolo 30 i s dětmi.
To se chtělo domluvit hned. Aby tedy něco přivezli za občerstvení...
U nás to tak děláme při velkých sešlostech. Koná se to tedy vždy u babičky, protože je tam nejvíc místa. K někomu do 2+1 se 15 lidí prostě nevejde. Takže místo je stejné. Ale nikdy to není finančně jen na jednom člověku.
Ten upeče buchtu, ten doveze chlebíčky, někdo zase zákusky, zmrzlinu, někdo nakoupí zásobu nápojů... Prostě každý něco. A babička udělá třeba jen knedlíčkovou polévku a víc neřeší.
Stejně tak neřeší nádobí... to u nás myje mládež :-) A nutno říct že bez keců.
Takhle se to nastavilo hned na začátku a funguje to tak už roky.
Vlaďka se chtěla pochlubit novým barákem a sezvala lidi, které léta neviděla. A teď se diví.
jj, jak si to člověk nastaví, tak to má,při velké sešlosti je nejlepší se domluvit předem kdo co přichystá a přiveze
Vlaďce se nedivím, taky bych to nedělala. Nás se taky hodně, ale každý přiveze občerstvení podle svého uvážení a podle akce, třeba na grilování něco jiného než na vánoce. Nedomlouváme se předem, tak se stane, že máme dva dorty a ten třetí, který chtěla sestra vytáhnout z mrazáku zůstane v mrazáku.
Oni se neukázali jako "vyžírkové" letos. To už, podle článku, se projevuje několik let. Při takových rodinných setkáních je důležitá domluva předem - kdo co zajistí, jak se budeme podílet na nákladech, na přípravách. Nedokázala jste se s nimi domluvit hned na poprvé, tak si na ten váš servis zvykli.