Naše babičky byly stejně staré a hlídaly nás dopoledne, když rodiče byli v práci, naše domy byly vedle sebe, a tak není divu, že i my jsme byly pořád spolu.
Já a moje kamarádka Eva. První fotka z mého dětství je s Evou v bazénku, první vzpomínky na hraní si venku jsou s Evou na hřišti. Spolu jsme se učily jezdit na kole, spolu jsme lezly po stromech. Její rodiče mě učili plavat a moji rodiče nás vzali v létě na hory. Jen ve škole to bylo jiné - Eva měla jedničky, já trojky. Eva nosila pochvaly, já vyhrávala soutěže... A pak přišlo gymnázium. Já šla na gymnázium prestižní se zaměřením na počítače, Eva šla na humanitní obor. Naše rozvrhy se lišily, naše zájmy také.
Jen jedno zůstalo: Eva měla samé jedničky, já trojky.
A přišla vysoká: každá jinou fakultu, obě ale s technickým zaměřením. A měly jsme si zase co říct. Jen známky se lišily. Pořád stejné - pořád jsem byla ta druhá.
I v práci - já šla do školství, Eva do finanční sféry. Dodnes vidím její maminku, jak mi popisuje, jak Evu všichni chválí, kolik si vydělává a jaká je hvězda.
Před svatbou jsme si půjčily chalupu mých rodičů - měly jsme si moc co povídat a bylo nám spolu dobře. A pak jsme se vdaly ... a každá se odstěhovala jinam. Už jsme se nevídaly, rozhodně ne tak často jako dřív. Vlastně jsme se najednou přestaly vídat úplně, a tak jsem byla moc ráda, když jsem potkala Eviny rodiče. Eva čekala dítě - a já z toho měla velkou radost. Když se její dcerka Jituška narodila, byla jsem se na ni samozřejmě podívat. Když jsme spolu později tlačily kočárky (já s klukem o rok starším), tak přišla řeč na zaměstnání. Vykládala jsem o tom, jak jsem nastoupila do nového místa a kolik je tam práce. Tehdy mě poprvé něco překvapilo - Eva mi záviděla... Nevěděla jsem co, nechápala jsem. Já měla dítě problémové, ona zdravé. Já měla muže zaměstnaného mimo město na dobu určitou, ona měla pana advokáta s vlastní kanceláří, bydlícího doma. My bydleli v podnájmu, oni měli vlastní velký dům se zahradou a můj sen - jezdecké koně... Nechápala jsem, proč vyhrkla svoje: "Já ti tak závidím!" a utekla domů.
Pak mi přišlo až další oznámení - Eva měla dvojčátka! Poslali jsme gratulaci, vykonali návštěvu... Děti byly nádherné, i nejstarší, i obě mladší. Jen Eviny rodiče hrozně zestárli. A pak jsem je potkala u nás za domem v hypermarketu. Vypadali smutní, tak smutní a tak unavení, že jsem se zastavila s otázkou, jestli se něco nestalo. Dlouho jsme si povídali jen tak všeobecně a až pak to přišlo:"Ty jsi zaměstnaná, viď?" Přikývla jsem, ani mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak... "No vidíš, a Evička není!" Pomaličku jsem se dozvídala pravdu. Pravdu o tom, jak Eva nechce nastoupit do práce, jak se schovává za děti, že se o ni rodina začíná bát... Nikdo ji nedokázal přesvědčit, že doma to nebude ono, že je škoda jejího vzdělání a jejích kvalit, že se konec její už tak dost dlouhé mateřské neodvratně blíží... Počítala jsem v duchu roky a nezbylo mi, než dát Eviným rodičům za pravdu - nejpozději za rok by se měla vrátit do zaměstnání, pokud ovšem nějaké bude. Firma, kde předtím pracovala, totiž zanikla. I argumenty, že její manžel vydělá dost, byly liché - ano, pan právník by uživil i deset dětí, ale co s manželkou, která se odmítá věnovat čemukoliv mimo byt? I koně prodali...
V první chvíli jsem měla zlost spíš na Eviny rodiče - žena, která se věnuje svým dětem, má přece práce a starostí nad hlavu, jenže po dalším setkání jsem se jim musela v duchu omluvit. Eva se totiž dětem nevěnuje zdaleka tak, jak by potřebovaly. Zjednodušila si život - zaangažovala všechny okolo... Manžel odvede větší holčičku do školy a pak přijedou Eviny rodiče. Musí přece každé ráno hlídat, aby si mohla Eva nakoupit - a jsou to nákupy mnohdy "pořádné" - trvající několik hodin. Oběd uvaří sama - aby byl podle jejích představ. Pokud ho ovšem nepřinese maminka s sebou už hotový, což bývá i tři dny v týdnu ... a odpoledne zajde Eva s dětmi do školy, vyzvedne dcerku, jdou na píseček a ... a nic. Úkoly s dcerkou píše až večer manžel, protože Eva má přece všeho za celý den dost. Uklízet musí Evina maminka, zatímco tatínek hlídá. Večer mají rodiče další směnu, protože Eva se nemůže zabývat jenom domácností - musí se taky odreagovat. Výlety? Ano, ale výhradně s rodiči, aby měl kdo pomoci s dětmi. Vycházky? Ne, to ne, děti by mohly něco chytit, mohlo by je ofouknout. Lyže? A co potenciální úrazy? Nepadá v úvahu - příliš nebezpečné. Nějaké zájmy nebo koníčky? Nikdy ... to by odvádělo myšlenky od spořádaného života. I chození do práce by Evu příliš zatěžovalo - nemohla by stihnout všechno, co teď dělá, a děti by tím nesmírně trpěly.
A čas běžel. Několikrát za ten rok jsem zvedla telefon, že si s Evou promluvím, několikrát jsem se vyhnula ustaraným očím její maminky... Bylo to ode mě zbabělé, ale nedovedla jsem jim pomoct, nevěděla jsem, co jim říct. A pak, když už jsem měla spočítáno, že Eva je buď na pracáku nebo zaměstnaná, jsem najednou našla ve schránce povědomou obálku... A jak jsem ty první dvě roztrhla ještě na schodech, tak tahle třetí zůstala dlouho ležet na stole neotevřená... Asi jste uhodly: Eva měla další dítě... Právě včas, aby mohla jít na další mateřskou.
Evin muž je přesvědčený, že další dítě je "vymodlený dar Boží" a že je jen náhoda, že přišlo právě ve chvíli, kdy se užuž schylovalo k opuštění hnízdečka... A já se ptám: myslíte, že má máma právo schovávat se za svoje děti? Jak mám udělat to, co chtějí Evini rodiče - jak jí mám domluvit? Jde to vůbec?
Nový komentář
Komentáře
Evča: když si to přečteš pořádně, tak jsem psala, že chodí na několik hodin z domu - jestli je tráví v davu na nákupu, nebo nakoupí ráno (kdy jsou obchody bez lidí) a pak je někde schovaná, to těžko někdo zjistí. Píšu tam taky, že zajde pro dcerku, ale nechodí na výlety (nemá-li kolem sebe rodinu), nejezdí ven, neprovozuje žádné další aktivity. Když někam vyjdu s manželem, mám zase u sebe někoho z rodiny, kdo mě chrání - a jejich vycházky nebývaly nijak časté...co se stalo během posledního roku, to nevím, i to jsem do článku napsala. Podobné psychózy mají svůj vývoj, pokud vím, není to tak, že se člověk ze dne na den zamkne a odmítne komunikovat.
Pajdo strašne si odporuješ, nejdřív nás tady krmíš informacema že si chodí za zábavou a po nákupech že jezdí pro děti do školy a tak a najednou se léčí a nevychází z domu. Co takhle si ujasnít tvoji story celou než jí tady dáš veřejnosti
Nazvat nekoho "bezcilnou lemrou" na zaklade velice mlhavych informaci o te dotycne, mi pripada hodne drsne
.
pajda: hm, tak to je škoda, ale když se druhá strana ani nesnaží o nějaký kontakt, pak s tím sama těžko něco zmůžeš. Mohla jet ona za tebou, mohly jste si třeba někam vyrazit, možná mohla u tebe přespat a jet domů ráno, určitě by přišla na jiné myšlenky a trochu by se začlenila do života mimo svoje čtyři zdi, kam se sama zavřela. No hlavní je, že už to začala řešit, chce to čas. Přejme jí ho.
...cesta...pardon - sedím u cizího notebooku.
Drahuška: my se moc neznáme...špatně chodím a jet přes město večer po práci je nad moje síly - catsa mi trvá hodinu a půl. A navíc u Evy vždycky platil železný zákon, že děti chodí spát nejpozději v osm a dospělí pak mají "noční klid", aby jim děti nezáviděly. Byla bych u ní nanejvýš půl hodiny...dokud jsem pracovala jinde, chodívala jsem za ní dopoledne, ale poslední čtyři roky už to nešlo.
pajda: to je docela zásadní informace, že se léčí na psychiatrii, z toho vyplývá, že v tom bude něco jiného, než láska k rodině a dětem, že tam asi opravdu bude nějaký psychický blok, který jí brání normálně nastoupit po mateřské do práce. Je vidět, že je Eva natolik inteligentní, že s tím něco dělá, očividně bez pomoci kamarádek.
PS: Já jsem si myslela, že se nenavštěvujete proto, že bydlíte daleko od sebe, ale vy bydlíte jen na opačných koncích jednoho města...
*Kotě*: ano, máš pravdu - než jsem se dozvěděla to, co píšu o příspěvek níž, tak jsem řešila přesně to, co popisuješ.
Myslím, že většině z vás dlužím pár slov...před měsícem jsem se dozvěděla, že Eva trpěla psychickými problémy. Její strach, původně související se zaměstnáním a možná i její izolace ji dovedly tak daleko, že nakonec odmítla vycházet z domu...a v současnosti se léčí na psychiatrii. Měsíc jsem si říkala, že kdybych zavolala, třeba bych jí pomohla a měsíc jsem přemýšlela, že jsem měla vědět, co se děje, že každá jiná by zavolala a pomohla - až naše společná kamarádka mi poradila, ať se na to prostě zeptám...do článku jsem se snažila poctivě vypsat všechno, co jsem věděla před rokem, nepřidávat, neubírat. Co jste se ptaly, přidala jsem v diskuzi. Pomohly jste mi v jednom - nemám si co vyčítat. Většina z vás uvažuje stejně, jako jsem uvažovala i já - je to její život, její rodina a její styl. Děkuji...
Hodně čtenářek tu napsalo něco v tom smyslu, že když chce Eva zůstat v domácnosti a věnovat se rodině, je to její rozhodnutí a není na tom nic špatného. S tím nelze polemizovat. Ale jestli jsem dobře četla, tak pajdiny obavy tkví v tom, že Eva nejenže nechodí do práce, ale NEVĚNUJE se ani rodině... ráno si chodí po nákupech, oběd nosí maminka, úkoly musí s dětmi dělat manžel, uklízet maminka, neboť Eva chodí za zábavou... nepodporuje děti v žádných zájmech, kroužcích, nikam s nimi nechodí... to se mi nezdá jako plnohodnotná alternativa pracující ženy.
Pochopila jsem to tak, že pajda si klade otázku, kdy a kde došlo k tomu, že se z aktivní, inteligentní ženy, která byla v práci "hvězda", stala taková bezcílná lemra, která raději rodí děti a odpovědnost na ně hází na jiné, než aby sama něco se svým životem dělala... není to tak, pajdo?
Mimochodem, to ilustracni foto taky neni zrovna spravedlive a neprimo navozuje predstavu o rozmrzele line pokurujici panicce
.
Pajdo, tvoje kamarádka nežije ani hůř, ani líp, prostě žije JINAK.
Souhlasím - Dagmara, Lenkalara a další...
Jediné, co bych mohla říct jejím rodičům: jestli chcete žít vy jinak než pomáháním Evě, tak to udělejte a nestěžujte si. Jestli je Evina rodina v dobré fin. situaci, může si občas najmout hlídání. Ne? Ale jinak tady nevidím vůbec nic k řešení...
pajdo, nemůžeš přece udělat něco, co chce někdo jiný. Pokud nejsi schopná si promluvit přímo s Evou, je zbytečné se tím trápit, od toho jsou Evini rodiče. Možná je to taky jejich chyba, že jsou Evě tak k dispozici, dělají i to, co se od nich nečeká. Eva si zvykla na svůj standard poskytovaných služeb jak už rodiči, tak manželem a já ji docela chápu, že se jí do práce "nechce", protože si myslí, že by to časově všechno nezvládla. Třeba je ta pravda, kterou její okolí nevidí, úplně jinde. Třeba opravdu s mateřstvími ztratila všechny kariérní ambice a cítí se šťastná se svými dětmi, kterým chce dát to nejlepší, má o ně strach a je ráda, že jí rodiče a manžel tolik pomáhají.
Tak a teď si jdu přečíst všechny ohlasy.
pajda: kdysi jsem take byla stale nekde fuc. V praci, mezi prateli, na zabave, na horach....Najednou jako by utlo a ja zjistila, ze lidi nepotrebuji. Proste nastalo obdobi, kdy se venuji rodine. Az zase nastane obdobi, pujdu ven a budu se bavit. Chapu tvoji kamaradku
Jenny: poprvní to nakousla, jak sis všimla, v době, kdy jsme měly každá jenom jedno dítě - to jsem snad ještě srovnávat mohla, nemyslíš?
gryzli: 31.
tak jestli srovnáváš to, jak jsi byla aktivní matka s jedním dítětem s tím, že Eva se čtyřma dětma už tak moc není, tak se nezlob, ale vážně nevíš o čem mluvíš....
...no a tak nepůjde do práce a co?...kdyby mě manžel uživil, taky se do práce nehrnu...ale taky mám chvilky, kdy mi přijde, že kámošky s jedním dítětem, co šly hned po mateřské do práce, se mají líp....ale i tak bych neměnila...
....pořád píšeš, jak Eva žije, ale jak víš, že to tak je?...stýkáte se velmi málo, víš něco od jejích rodičů...jejího manžela jsi viděla 3x v životě, tak jak víš, že nikam nechodí, že děti nemají nějaké kroužky ve škole a pod.
....mmch...pokud mají dům se zahradou, tak snad tráví čas s dětmi tam.....to jsou všechno jen dohady...nejen moje, ale jsem přesvědčena¨, že i tvoje....
...nepřipouštíš vůbec možnost, že má i jinou kamarádku a zájmy, o kterých nevíš ty a nemusí vědět ani rodiče?
ad příspěvek 58 - pajda: ale to je taky JEJÍ volba a její životní styl! Je jiný, než Tvůj, je jiný, než můj, já bych takhle taky žít nemohla, ale dokážu pochopit, že ne všichni jsou tak aktivní, jako já a že prostě každý člověk má jiné hodnoty a zájmy! Ona jiná být neumí a nebude!
Nechápu, jaký problém ten článek řeší a proč? Nechápu, proč Eva Pajdě závidí, když žije tak, jak si sama zvolila! Ona přece vůbec nestrádá a nikdo ji neubližeje! A že využívá rodiče a manžela - jejich smůla, že jí to dovolí! Eva je patrně rozmazlená dobrým bydlem a líná, to je vše, takových žen je spousta. A samotný fakt, že nejde do práce? Vždyť pokud jsem slyšela, je to ve světe běžné a normální, že žena obstarává jen domácnost a děti...?