Ten mě tak rozčílil, že si musím dát panáka! Kolikrát jste tuhle větu slyšeli, či dokonce sami vyřkli? Alkohol je mnoha lidmi využíván jako zklidňující prvek, odbourávač zábran nebo zkrátka jen jako příjemné zakončení dne. Přesně tak to má i Slávka (31).

Má psychicky poměrně náročnou práci, takže o stres během dne není nouze. „Nedovedu si pak představit nic lepšího než večer otevřít láhev bílého vína! Už od oběda se na ni těšívám. Je to takový můj rituál, kterým všechen blázinec za celý den takzvaně spláchnu. Vydechnu si. Mám pocit, že se mi pak i lépe spí,“ svěřuje se Slávka, která však v poslední době nenachází pochopení u své rodiny.

drinking

„Přítel si myslí, že jsem na vínu už závislá a měla bych toho co nejdříve nechat. Má strach, že se ze mne stala alkoholička. A dokonce proti mně naočkoval i moje rodiče. Takže když k nim přijedeme na návštěvu, domlouvají mi a schovávají předem mnou veškerý alkohol. Já ale tvrdý vůbec nepiju! Jen to své víno, na které mám zkrátka chuť a dělá mi dobře. Proč bych se měla něčeho takového vzdávat?“ ptá se naštvaně Slávka.

Co na to odbornice?

Zeptali jsme se Mgr. Moniky Plocové, psychoterapeutky a specialistky na léčbu závislostí, která si závislostí na alkoholu sama prošla.

„Alkoholismus je únik od reality, která je pro člověka z nějakého důvodu těžká. Uniká k alkoholu před svou vnitřní bolestí duše, ze stresu, partnerských problémů, domácího násilí, zneužívání atd. Začne-li člověk řešit problémy pomocí alkoholu, tedy paní Slávka pracovní stres, je to jasný varující signál počínající cesty k závislosti. Alkohol přináší úlevu a člověk si ji tímto nejjednodušším způsobem dopřává. Opakovaným popíjením se postupně a nepozorovaně dostává do bludného kruhu závislosti, která se projevuje ve formě psychické i fyzické, tj. psychika i tělo si ho žádá. 

Hranice propadu do závislosti je velmi křehká, může se udát ze dne na den. Nezáleží na tom, kolik toho člověk vypije, zda litr vína či jen skleničku denně. Je důležité, co alkohol dělá s jeho organismem. Každý máme jinou vnitřní strukturu. Pokud piji pravidelně jakékoli množství alkoholu, těším se na něj a nedovedu si třeba i bez jedné skleničky život představit, je to špatně. Jednoho dne pak člověk zjisti, že už nemůže z bludného kruhu pití ven.

Člověk, který pije, svůj problém nevidí, v další fázi se ho už bojí vidět. Právě blízcí a rodinní příslušníci většinou jako první zrcadlí člověku jeho závislost. To, co říká paní Slávka, jsou jasné známky závislosti na alkoholu. „Svět je proti mně, všichni mi ubližují a nedopřejí tu jedinou večerní slast,“ to je vnímání světa alkoholikem. Každý člověk má možnost vystoupit z pekla závislosti. Je třeba, aby si svůj problém sám uvědomil. K tomuto okamžiku mnohdy vede dlouhá cesta. Blízcí lidé mohou pomoci právě jasnými signály a důsledností, netolerovat pití. Alkoholismus je vyústěním nějakých příčin, mnohdy neřešených problémů v životě člověka. Smysluplnou cestou k uzdravení je za pomoci odborníků přestat pít a prostřednictvím terapie jít k příčinám a začít je řešit.“

plocova Kdo je Mgr. Monika Plocová

Klientům závislým na návykových látkách se věnuje od roku 2001, kdy nastoupila do Psychiatrické léčebny Bohnice jako terapeutka na oddělení závislostí v ústavní léčbě. V roce 2008 založila doléčovací centrum ALMA v Praze. Napsala čtyři motivační a autentické knihy z oblasti závislostí. V roce 2010 získala od MZČR specializaci adiktologa, tedy specialisty v oboru návykových nemocí. V roce 2011 založila soukromé zařízení - terapeutický Dům Moniky Plocové v Praze.

Čtěte také:

Reklama