Ten mě tak rozčílil, že si musím dát panáka! Kolikrát jste tuhle větu slyšeli, či dokonce sami vyřkli? Alkohol je mnoha lidmi využíván jako zklidňující prvek, odbourávač zábran nebo zkrátka jen jako příjemné zakončení dne. Přesně tak to má i Slávka (31).
Má psychicky poměrně náročnou práci, takže o stres během dne není nouze. „Nedovedu si pak představit nic lepšího než večer otevřít láhev bílého vína! Už od oběda se na ni těšívám. Je to takový můj rituál, kterým všechen blázinec za celý den takzvaně spláchnu. Vydechnu si. Mám pocit, že se mi pak i lépe spí,“ svěřuje se Slávka, která však v poslední době nenachází pochopení u své rodiny.
„Přítel si myslí, že jsem na vínu už závislá a měla bych toho co nejdříve nechat. Má strach, že se ze mne stala alkoholička. A dokonce proti mně naočkoval i moje rodiče. Takže když k nim přijedeme na návštěvu, domlouvají mi a schovávají předem mnou veškerý alkohol. Já ale tvrdý vůbec nepiju! Jen to své víno, na které mám zkrátka chuť a dělá mi dobře. Proč bych se měla něčeho takového vzdávat?“ ptá se naštvaně Slávka.
Co na to odbornice?
Zeptali jsme se Mgr. Moniky Plocové, psychoterapeutky a specialistky na léčbu závislostí, která si závislostí na alkoholu sama prošla.
„Alkoholismus je únik od reality, která je pro člověka z nějakého důvodu těžká. Uniká k alkoholu před svou vnitřní bolestí duše, ze stresu, partnerských problémů, domácího násilí, zneužívání atd. Začne-li člověk řešit problémy pomocí alkoholu, tedy paní Slávka pracovní stres, je to jasný varující signál počínající cesty k závislosti. Alkohol přináší úlevu a člověk si ji tímto nejjednodušším způsobem dopřává. Opakovaným popíjením se postupně a nepozorovaně dostává do bludného kruhu závislosti, která se projevuje ve formě psychické i fyzické, tj. psychika i tělo si ho žádá.
Hranice propadu do závislosti je velmi křehká, může se udát ze dne na den. Nezáleží na tom, kolik toho člověk vypije, zda litr vína či jen skleničku denně. Je důležité, co alkohol dělá s jeho organismem. Každý máme jinou vnitřní strukturu. Pokud piji pravidelně jakékoli množství alkoholu, těším se na něj a nedovedu si třeba i bez jedné skleničky život představit, je to špatně. Jednoho dne pak člověk zjisti, že už nemůže z bludného kruhu pití ven.
Člověk, který pije, svůj problém nevidí, v další fázi se ho už bojí vidět. Právě blízcí a rodinní příslušníci většinou jako první zrcadlí člověku jeho závislost. To, co říká paní Slávka, jsou jasné známky závislosti na alkoholu. „Svět je proti mně, všichni mi ubližují a nedopřejí tu jedinou večerní slast,“ to je vnímání světa alkoholikem. Každý člověk má možnost vystoupit z pekla závislosti. Je třeba, aby si svůj problém sám uvědomil. K tomuto okamžiku mnohdy vede dlouhá cesta. Blízcí lidé mohou pomoci právě jasnými signály a důsledností, netolerovat pití. Alkoholismus je vyústěním nějakých příčin, mnohdy neřešených problémů v životě člověka. Smysluplnou cestou k uzdravení je za pomoci odborníků přestat pít a prostřednictvím terapie jít k příčinám a začít je řešit.“
Klientům závislým na návykových látkách se věnuje od roku 2001, kdy nastoupila do Psychiatrické léčebny Bohnice jako terapeutka na oddělení závislostí v ústavní léčbě. V roce 2008 založila doléčovací centrum ALMA v Praze. Napsala čtyři motivační a autentické knihy z oblasti závislostí. V roce 2010 získala od MZČR specializaci adiktologa, tedy specialisty v oboru návykových nemocí. V roce 2011 založila soukromé zařízení - terapeutický Dům Moniky Plocové v Praze. |
---|
Čtěte také:
- „Spikla se proti mně celá rodina. Prý nesmím rodit doma!“ stěžuje si Ilona
- „Zpackala jsem dovolenou. Místo k moři musely děti na chatu,“ přiznává Kamila
Nový komentář
Komentáře
Je třeba, aby si každý svůj problém s pitím sám uvědomil.
gerda — #138pochybuju, že se ptal i jinde, protože když ti DOKTOR řekne něco, co chceš slyšet, stačí ti to... jó kdyby se mu to nelíbilo, to by sháněl jiný názor o sto šest.
Pokud paní pije denně JE alkoholička. Já jsem téměř abstinent, alkoholici jsou mi odporní, dokonce i to, když někdo je kvartální nebo se opije při každé příležitosti...(tj. neumí pít)
V době, kdy jsem měla velké osobní problémy jsem se alkoholu vyhýbala obloukem, protože jsem měla strach, že mi po něm bude líp a zahučím to toho jak na klouzačce.
Altamora — #137 gerda — #138 jé, koukám, že píšu z profilu babi, nevšimla jsem si, že mě odhlásila a přihlásila se sama
, patřilo to k nicku nelysek
gerda — #138 Neptal, tím to pro něj skončilo a pije dál. Akorát ho přibrzdil ten metanol, jednou ráno začal špatně vidět, tak se bál, že oslepne (pozn. byl to zánět v oku), tak ubral, ale nakonec to vyřešil tak, že míchal flašky, aby "správný" alkohol (resp. ten co mu nic neudělal) naředil případně ten špatný.
Altamora — #137 u rozhovoru ne, ale když vycházeli, zmínil se o tom (nějak ve smyslu no vidíš, ty jsi říkala že piju moc chlastu a podle paní doktorky to tak není, s mojí váhou si to můžu dovolit) a ona nic nenamítala, tak předpokládám, že to skutečně řekla, jinak by snad nemlčela. Chodil tam kvůli bolestem u žaludku a proto to s ní řešil (zda to není z toho), vzhledem k těm všem nepříjemným vyšetřením by to snad nezazdil.
Takze Francouzi ( a Moravane apod. ), kteri maji stale svou hladinku, jsou typ DELTA. Jen tak pro upresneni.
http://www.alkoholik.cz/zavislost/psychika_a_telo/40_priznaku_zavislosti_na_alkoholu_dle_dr_jellinka.html
http://www.alkoholik.cz/zavislost/psychika_a_telo/priznaky_a_projevy_alkoholismu_stadia_alkoholizmu.html
Alfa [/b]- nedisciplinované pití, má kontrolu v pití (tento typ může trvat i desítky let). Většinou nepokračuje do III. stadia alkoholismu. Může přejít v gamu (nekontrolované pití).Beta [/b]– osoba není přímo závislá, ale dochází u ní k sekundárním nemocemz pití – např. záněty močových cest, žaludku, cirhóza jaterní, poškození mozku z pití alkoholu ad.
Epsilon [/b]– dipsománie – alkoholismus, který „nasedá“ na jiný typ nemoci (např. schizofrenie, mánie, epilepsie). Slovo dipsománie přesně znamená dle slovníku cizích slov: "občasné chorobné nutkání k několikadennímu pitíalkoholu až do stavu otravy, kvartální pijáctví."
Gama [/b]– zvýšená tolerance na alkohol, ztráta kontroly v pití, schopnost abstinence. Gama alkoholismus děláme dále na:a) normální společenské pití (nepije "vše co mu přijde pod ruku", ale vybírá si)b) prodromální fáze (má okénka, ještě může přestat, občas nejde dopráce, těší se na alkohol, při „absťáku“ má třes)
elta – neschopnost abstinence, při vysazení alkoholu větší abstinenční příznaky, má stále „svou hladinku,“ (Francie – víno).
Rikina — #147 tak diky za info a odkaz, az budu zas doma, urcite se na to podivam.
A jak se rika, lepsi vino v zaludku, nez voda na plicich
Léthé — #143 Ten článek, co jsem citovala, byl tadyhle:
https://www.alkoholium.cz/o-alkoholu-obecne/
To je takový "alkoholický server", kde se dá dočíst plno zajímavostí o různých druzích všelijakého pití, o historii i současnosti, a tak. Ba i jsou tam články před alkoholismem varující, a zdravotní důsledky rozebírající, různé perličky, taky recepty a všelijak podobně. Doslova tam píšou: Naším cílem jsou vzdělaní konzumenti alkoholických nápojů znalí potěšení, ale i rizik, která konzumace alkoholu přináší.
gerda — #141 No a i kdyby slečna vypila celou lahev, tak zde v diskuzi několikrát zaznělo, že na množství nezáleží.
Takže já už to dál řešit nebudu, páč, jak jsem psala už asi před 100 příspěvky, kdo chce strašáky viděti, ten si důvod najde vždycky, a slečnu obviní, i kdyby místo vína konzumovala tabulku čokolády, neb i na čokoládě může přece být závislost, a někomu to může vadit (a pak by před ní rodiče schovávali bonboniéry).
Léthé — #140 Citát z článku o historii pěstování a konzumování vína:
O tom, že Římané byli v mnohém pokračovateli Řeků, není pochyb. Nejinak tomu bylo i co se týče vína. Celkem známý je fakt, že Římané víno pili ředěné vodou. Trochu nás však možná překvapí, že mnohdy se víno ředilo vodou mořskou. Neředěné víno se v Římě pilo jen zřídka, při velkých pitkách a ve formě přípitku. Jinak byla konzumace neředěného vína považována za barbarství. Římané však do vína nepřidávali pouze vodu. Dochucováno bylo třeba kořením. Dalo by se tedy říct, že už tehdy znali Římané aromatizovaná vína. Kvůli konzervaci vína se nezřídka kdy přidávala pryskyřice, nebo dokonce drcený mramor.
Konec citátu. Lidi holt měli různé chutě už od dob dřevních.
Rikina — #139 Je něco jiného otevřít si s někým flašku vína, i ji vypít a něco jiného je si ji otevřít každý večer. Já se občas ( většinou v zimě) na víno a pohodu těším, ale až budu mít pracovní týden za sebou. Teď v létě pivo. Ale ne denně a myslím na jiné věci, než celý den na flašku. Jestli je alkoholička, to tady nikdo neví, ale ona sama musí vědět, jak na tom je.
Podle mého názoru náznaky alkoholismu tam jsou, ale přijde mi přehnané schovávání flašek u rodičů.
gerda — #142 no právě
. Já, když občas návštěvě nabídnu opravdu kvalitní víno...vždy k tomu mají vedle i vodu... a oni si to víno zředí, šílím....nejraději bych jim skočila do obchodu pro krabičák.
Vodu k vínu ano, ale zvlášť.
Léthé — #140ředěné víno bylo podáváno otrokům.
Rikina — #139Hele, jde o češtinské chápání významu. Otevřít láhev je o odstín jiné než nalít si skleničku. Já to vnímám jako otevření nové flašky -vím, že slovíčkařím, ale ten nepatrný rozdíl vlastně způsobil celou diskusi. Já si taky oslazuju život tím, že si sednem s babama někde na dvě deci, nejsem zavilý abstinent co mentoruje. Já podle textu rozumím tak, že má denně novou flašku, kterou načne. A taky dorazí.
Jinak by zítra neotvírala další. Kdyby to tu bylo napsáno srozumitelněji, není o čem mluvit.