Poprvé v ČR vychází knižně soubor autentických příběhů o zážitcích z porodu. Ve čtyřiceti příbězích ženy i muži vypovídají svůj jedinečný příběh o narození dítěte. Vyprávějí sami za sebe, vlastním jazykem, porod vidí vlastní perspektivou, a proto má jejich výpověď sílu mimořádného zážitku. Často se objevuje popis jednání zdravotnického personálu. Kniha tím nastavuje zrcadlo stavu porodnictví v ČR.
Porodní příběhy – Rodíme se jednou vydalo 12. 12. 2006 nakladatelství SmartPress, vázaná vazba, 250 stran, 299 Kč.
Kniha je určena všem, koho zajímá, jak dnes vypadá porod v ČR – především nastávajícím rodičům. Ale nejen jim. Není to kniha jen pro těhotné, a dokonce ani výhradně pro ženy. Je pro každého, kdo hledá PODPORU v souvislosti s porodem a těhotenstvím. Tedy i pro partnery, doprovázející osoby, pro ty, kteří se vyrovnávají s problematickým zážitkem, i pro porodní profesionály. Lékaře i nelékaře.
Je v tom cosi pradávného, vyprávět o narození dítěte, cosi společného celému lidskému rodu. Takové vyprávění posiluje, otevírá pokoře a smiřuje se světem.
Kniha Porodní příběhy – Rodíme se jednou vychází v době, kdy se možnosti volby okolností porodu ztenčují – Centrum aktivního porodu na Bulovce je už přes rok uzavřeno, vyhlášená vrchlabská porodnice, díky níž vznikl pojem „porodní turistika“, obměňuje tým lékařů a jediný porodní dům v ČR po několikaletém úsilí získal v říjnu absurdní registraci, podle které může poskytovat pouze péči před a po porodu, nikoli v jeho průběhu.
Po propuštění z běžné nemocnice jsou ovšem novopečení rodiče v péči o dítě odkázáni sami na sebe – naprostá většina z nich nevyužívá návštěvní službu porodní asistentky hrazenou v symbolickém rozsahu tří návštěv z veřejného zdravotního pojištění. To je v příkrém rozporu s poporodní péčí obvyklou v dalších zemích Evropské unie, kde ambulantní porod a časté návštěvy porodní asistentky v domácnosti šestinedělky patří k běžné a pro stát ekonomicky výhodné alternativě.
Okamžik porodu je hraniční zkušeností pro matku i pro dítě a všechny vjemy v jeho průběhu působí jinak než obvykle. Je prokázáno, že pro příznivý průběh porodu je rozhodující dobrá duševní i tělesná pohoda ženy. Proto je tak důležité konečně slyšet, jak porod a jeho okolnosti prožívaly ženy jako jeho hlavní aktérky. Včetně prostředí, doprovázejících osob a přítomnosti zdravotníků.
Při pročítání porodních příběhů pozvolna vyvstávalo do popředí to, co jsme tušili – že porod je vždy individuální cestou konkrétní ženy a konkrétního dítěte v daném čase a prostoru a že představy žen o tom, co je pro ně při porodu bezpečné a příjemné, jsou velmi rozdílné. Pro některou to může být fakultní klinika a direktivnější přístup lékařů, pro jinou zázemí nemocnice s možností řídit průběh vlastního porodu samostatně, a pro další zase vlastní domov a péče porodní asistentky.
Narození dítěte je zkušenost, která se dotýká nás všech. Všichni jsme byli porozeni, někteří byli přítomni narození, některé samy porodily. Porod je přirozenou součástí naší sexuality. V naší společnosti ale zůstává stranou otevřené debaty.
V Knize Porodní příběhy – Rodíme se jednou zaznívají hlasy těch, kteří okusili různé přístupy. Jejich rozhodnutí a vlastně i samotný průběh porodu jsou intimní a důležitou součástí jejich vlastního, nezaměnitelného životního příběhu a jsou často klíčem i ke vztahu k narozeným dětem. Bylo by nesmyslné požadovat, aby je podřídili stávajícím zvyklostem a tlakům; mnohem smysluplnější se jeví požadavek, aby v porodnickém systému byla dostupná celá řada bezpečných alternativ péče. Vždyť se rodíme jen jednou.
APERIO APERIO usiluje o zlepšení služeb v mateřství a rodičovství a podporuje rovné zacházení se ženami a muži v rodině a na pracovním trhu. |
Eliška Kodyšová je autorkou porodního příběhu Na Cestě
Článek poskytla tisková a informační agentura Gita: www.ta-gita.cz
Nový komentář
Komentáře
Nyotaimori: taktéž oponuji, divila by ses. Do paměti se "zapisuje" všechno. Jiná věc je, že si většinu z toho nikdy nevybavíme.
, metody vybavování si zapomenutých zážitků taky znám (osobně)
Některé věci si ale nejsem schopna vybavit ani za zlatý prase, a příroda (nebo co, nebo kdo) ví asi proč...
mirienka: Foučkovou znám
Nyotaimori:
já si občas nepamatuji, co bylo včera
Vivian: Příroda věděla, proč zařídila, aby si to člověk nepamatoval. Já jen, že jsou metody, kterými si na zapomenuté zážitky jde vzpomenout. Přečti si třeba knihy od Marty Foučkové (teď nevím, jestli je jméno správně, snad ano) "Jsem" a "Já jsem". Zajímavé čtení ...
Nyotaimori: pamatuješ si to, akorát si to za normálních okolností nevybavíš.
"Takové vyprávění posiluje, otevírá pokoře a smiřuje se světem."
No to určitě... Mě teda děsí k smrti, obrací mi žaludek naruby a na svět mě tak možná nasírá.
Nyotaimori: Vzala jsi mi to z klávesnice.
Myslím si, že všichni si pamatujeme svůj vlastní porod i život před ním, ale každý ho hned zapomene. Věřím, že jsou lidé, kteří dokáží, aby si člověk vzpoměl. Asi to bude hodně zajímavá kniha.
tyrkys: já jsem do toho nahlížena v knihkupectví a myslím, že to nejsou jen prosté popisy porodu
Je v tom i hodně k zamyšlení.
Manx:
tak ještě o porodu číst
Manx:
Jinak popisů porodu je na netu kvanta, nechápu, proč by si je někdo kupoval jako knihu