Po pravdě řečeno, vzpomínám na oba své porody jako na malý zázrak a obrovskou kliku. Vždy jsem chtěla mít alespoň dvě děti, ať kluky nebo holčičky. Ale nic nešlo tak, jak jsem si představovala.
Snažili jsme se s manželem dva roky před svatbou a dalších pět let po svatbě a ... nic!!!! Podle všech vyšetření jsme byli oba v pořádku (dodnes manžel vzpomíná na potupné testy plodnosti - bez erotických časopisů).
V mé rodině byly problémy s těhotenstvím vždy - matka nedonosila 4 děti a moje sestra nemůže mít děti vůbec (má 2 adoptované), takže jsem pomalu šílela, že mě to postihlo také. Vrcholem bylo, když jsem skončila v nemocnici se silným krvácením, všichni mysleli, že jsem potratila. OMYL!!!!!!!!!!! Pouze hormonální porucha. Nicměně lékaři byli optimisté, prý jsem naprosto v pořádku a nic nebrání těhotenství.
A pak přišla ledová sprcha - kontrola u obvodního gynekologa. Po přečtení propouštěcí zprávy se mě zeptal, zda už jsem se smířila s tím, že nebudu mít děti, prý zpráva z nemocnice je naprosto jednoznačná. Pak si nic nepamatuji, prostě jsem omdlela.
A nervy pokračovaly. Manžel nechtěl o adopci ani slyšet. Shodou náhod a okolností se změnil obvodní gynekolog a já šla na pravidelnou kontrolu.
Milý, starší lékař mě vyšetřil, přečetl zdravotní dokumentaci a já začala sondovat, jestli by se přece jen nedalo něco dělat, abych otěhotněla. Byl dost překvapený, prý jsem v pořádku, ale asi je problém v hormonech. Odebral krev, poslal na testy a zjistil že mám nízkou hladinu všech hormonů včetně štítné žlázy, nasadil injekce a léky. Výsledek? Za dva měsíce jsem byla těhotná.
A vlastní porod? Sanita mě dovezla do porodnice s nepatrnými bolestmi v noci na Velikonoční pondělí. U dveří do porodnice mi praskla voda a už to šlo jako po másle. Oholit nestihli, klystýr nestihli, kluk byl za půl hodiny venku. Ke všemu se narodil ve znamení Berana a na Velikonoce. Snad mu to přinese štěstí.
A druhý porod? Super.Taky rychlovka, ale klystýr stihli, pan doktor mi vyprávěl vtipy a pak mi nadával, že se směji a blbě tlačím. Ale zase to trvalo se vším všudy hodinu, takže když slyším, že některá mamina rodí 12-24 hodin i déle, srdečně ji lituji. Já rodila, jak se říká "za korunu".
Všem budoucím maminkám přeji při porodu klid a pohodu, aby to měly rychle za sebou a hlavně zdravá a krásná miminka :o))
jedůvka
-----------------------------------------------------
Milá jedůvko, tvoje děťátka jsou skutečně vymodlená..... Hodně štěstí Vám všem.
Svoje porodní zážitky mi ještě stále můžete psát na redakce@zena-in.cz . Děkuji všem....
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Holky prosím, nevíte některá, když musím jít na porod císařem, tak jestli se může potom hned kojit? když budu užívat analgetika?
to je dobře že to tak dopadlo...stačilo jen zvýši hormonál.hladinu
pan doktor mi vyprávěl vtipy a pak mi nadával, že se směji a blbě tlačím.
U mně by se asi ani nejednalo o bolesti, nebo průběhy porodů, člověk po tolika letech i zapomene (mám 25 letého syna a 18 letou dceru), ale spíš situace, při které jsem rodila, když jsem byla poprvé v nemocnici, od rána až do večera, tak když už manžel volal navečer, spletla si sestra moje jméno s jiným a manželovi řekla, že jsem přeložena na lůžkové oddělení a nerodím, takže jsem úspěšně porodila a manžel se to dozvěděl až druhý den, u druhého porodu jsem naopak byla již v nemocnici, ale dříve nebyly tolik telefony, tak jsme se v pátek domluvili, že si zavoláme v pondělí a já již porodila v sobotu, tak se to dozvěděl manžel až o dva dny později, tak nebyl vlastně nikdy nervozní a netrpělivý a já na to vzpomínám
Jedůvko, píšeš to tak, že bys mohla rodit "na kšeft".
