Zatímco otcem zůstává muž, z jehož spermií dítě vzešlo, matkou se stává ta žena, která plod odnosila, ačkoliv dárcem oplozeného vajíčka byl někdo jiný.
„Ze zdravotního hlediska je to v podstatě jedno. Vnímám to tak, že navrhovatelé řešili praktický problém, který má mimo jiné zamezit obchodování s těhotenstvím. Jako námět pro konferenci na téma lékařské etiky si to ale dovedu představit,“ uvedl pro MF Dnes mluvčí ministerstva Tomáš Cikrt.
Podle ministerstva spravedlnosti původ genetické látky, která byla základem početí, není rozhodující pro určení mateřství. Nový občanský zákoník se také zabývá otázkou otcovství. Bude-li dítě počato cestou umělého oplodnění, otcem se stává partner rodičky, který dal k oplodnění souhlas.
U dětí narozených v manželství se za otce automaticky považuje manžel matky. Popřít otcovství může muž, ať už manžel nebo partner, který vydal souhlas k umělému oplodnění, do šesti měsíců po porodu. Po uplynutí této lhůty může ve výjimečných případech muž podat návrh na popření otcovství prostřednictvím nejvyššího státního zástupce.
Kdo by měl být považován za matku podle vás?
Nový komentář
Komentáře
jifa: ať bude matka kdokoli, vždycky někdo ostrouhá. A nějak se to stanovit muselo. Tohle se řídí i fungováním IVF, kdy žena třeba i nosí embryo dárkyně. Představ si, že by se zjistilo, že ti při IVF omylem dali embryo někoho jiného. Po pár dnech. Asi bys těžko řekla - fajn, stejně to nebyl můj genetický materiál
OlgaMarie: ať přemýšlím, jak přemýšlím, neudělala bych to pro nikoho. Ani za velikánský prachy. A když už, považovala bych dítě určitě za svoje.
Ono jde spíš o to, když by se pár domluvil na donosení plodu (třeba protože žena plod ze zdravotních důvodů donosit nemůže) a rodička by po porodu díě měla předat biologickým rodičům. Klidně pak může říct, že si ho nechá, muž bude platit alimenty a žena, co dala vajíčko bude úplně cizí člověk bez práv.
I kdybych podepsala x dohod a prohlášení, pokud bych pro někoho donosila dítě, pokládala bych se za matku. Nevím ale pro koho bych do toho byla ochotná jít. Kdyby mi to dovolil zdravotní stav a věk, tak snad pouze pro dceru?
Já se jen divím, že to stojí za článek - dyť u nás platí to samé i teď, akorát je v zákoně o rodině jednoduchá věta - matkou dítěte je žena, která ho porodila...
aninas: no to je skutečně krkolomná konstrukce. A za chvíli by ho mohli taky naklonovat, ne?
Ťapina: ale to vajicko muze byt oplodneno alespon spermatem manzela
aninas: Tak to už může rovnou adoptovat, když to nebude její vajíčko a ani to neporodí. Úrazy pánve a páteře komplikujou porod, ale zpravidla ne těhotenství.
Ťapina: A zene, ktera by geneticky mohla neco nedobreho predat potomstvu lekari urcite nebudou brat jeji vajicko, ale bud od anonymni nebo konkretni zdrave darkyne.
Ťapina: 11. nahradni delohou se neresi prave pripady geneticky prenosne
- co urazy panve
- co urazy patere
Je mnoho veci kvuli ktery opravdu zena nemuze donosit dite a jenom proto ma byt odsouzena k tomu, aby nikdy dite - jakymkoli dostupnym zpusobem - nemela?
a....: 14. ja nekde tvrdim, ze to ma patrit k zakladnim lidskym pravum?
aninas: Mít dítě přece nepatří k základním lidským právům. Když k tomu někdo není fyzicky způsobilý, měl by se s tím naučit žít.
Ovšem zda problém se rozmnožovat je tak závažná genetická vada, která by měla být důvodem pro to dítě nemít vůbec, to bych tak opravdu neviděla. Já bych se do té eugeniky pustila z úplně jiného konce
Takže bych určitě rozlišovala asistovanou reprodukci a náhradní mateřství( k čemuž se nepřikláním) od udržování těhotenství.
Myslím si, že by na začátku měla být podepsaná dohoda a to před soudem, aby bal platná. V případě, že by žena byla ochotná někomu odnosit dítě, musela by ho předat dárcům vajíčka a spermie. V případě, že žena nemůže mít dítě a jiná žena ji daruje vajíčko a muž spermie, pak by to dítě mělo být ženy, která ho odnosí. Vše by mělo být dopředu dojednané a podepsané platnou smlouvou.
Já s *kotětem* v tomhle souhlasím.
aninas: Když někdo nemá dítě vinou srůstu, tak se to řeší jinak, než náhradní dělohou. Tou se řeší právě případy, které geneticky přenosné jsou.
aninas: Nerozumím. Pokud to dítě není schopná mít, tak ji k takovému osudu snad odsoudila příroda sama, ne?
*Kotě*: 5. opravdu nemohu souhlasit
uraz neni geneticky prenosny
*Kotě*: no prave, takhle tvrda bych nebyla
Treba nemuze mit vlastni deti vinou srustu po onemocneni, nebo vinou urazu, nebo co ja vim z jakeho duvodu, ale matersky cit a pud neztratila. PROC by nemohla mit dite jinak????
- odebranim jejiho vajicka a oplodnenym spermatem jejiho manzela s pouzitim delohy jine zeny?
Meander: neodsuzovala nemit dite
Pokud se žena rozhodne odnosit někomu dítě, určitě to nedělá o své svévůli, ale na základě určité dohody mezi ní a rodiči dítěte. Je to závažné rozhodnutí a mělo by být nějak smluvně upraveno co se týče budoucích nároků a povinností, ale to si ti lidé mohou vyřešit mezi sebou a zákonodárci mohou vklidu dál podřimovat v parlamentních lavicích.
Mimochodem, když například v zoo uhyne tygřice při porodu a její mláĎata se šoupnou pod fenu, také nikdo nekřičí do světa o nevídaném objevu, že ta fena je jejich matkou. Jo, selský rozum by to chtělo