Narodila se do věřící rodiny, která svou víru také beze zbytku praktikovala. Pravidelně se se svou komunitou scházeli, před jídlem i před spaním se modlili a žili podle Božích přikázání. Janu ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak. A tak šla poslušně ve stopách svých rodičů. Změna přišla až ve chvíli, kdy ve škole před sedmi lety poznala Romana (26). A zamilovala se.
sm.jpg
Foto: Shutterstock

„Jemu byla všechna naše pravidla k smíchu, v Boha nevěřil. Často jsme nad vírou vedli hodinové debaty a já začala být nahlodaná. Mluvil rozumně a přesvědčivě. A tak jsem v praktikování svého náboženství začala polevovat. Naši se zlobili, ale to nebylo nic proti tomu, když jsem jim Romana představila jako svého přítele. Bylo mi 19, ale oni mi zakázali vídat se s ním, natož chodit,“ vzpomíná Jana, která se jim ve své zamilovanosti poprvé vzepřela. Nerozešli se. Jenže doma bylo dusno.

Nedokázala už snést výčitky a obviňování, a tak se od rodičů za svou láskou odstěhovala. „Když jsem odcházela, otec mi řekl, že odteď nejsem jejich dcera, a nechtějí mě už nikdy vidět. Samozřejmě mě to stálo hodně slz, ale nešlo jinak,“ přiznává Jana. Její rodina své rozhodnutí bohužel nezměnila. A tak jí nikdo z nich nešel na svatbu, ani doposud neviděli Janiny děti – čtyřletého Davida a dvouletého Honzíka.

„Několikrát jsem je zkoušela kontaktovat a zapomenout na všechno zlé. Ale oni se absolutně neozývají, odpustit nechtějí. Ani vnoučata je neobměkčila. Moc mě to mrzí. Na druhou stranu jsem ráda, že mi můj muž ukázal jinou cestu. Lepší. Vždyť co je to za víru, která dokáže rozbít rodinu? nechápe Jana.

Čtěte také:

Reklama