Připadáte si někdy přes veškerou snahu při výchově svých potomků bezmocní? Prostě s rozumem v koncích? Zkuste si doma soukromě absolvovat „Školu rodičů“.

Už na první pohled je patrné, že se jedná o vtipné, čtivé a sympatické dílko. Na obalu jsou totiž vyobrazeni rodiče a děti ve zvířecí podobě, kterou jim zřejmě vtiskl jeden malý příslušník jejich rodiny. Když se pokocháte podrobněji, třeba vás stejně jako mě dostane klasifikace: já – myš, sestra – hadice, maminka – slepice, dědeček – pejsek… Podobně roztomilé obrázky pak provázejí knížku samozřejmě celou, a když nic jiného, rozhodně vám zlepší náladu.

Knihu „Škola rodičů“ napsal přední dětský psycholog Zdeněk Matějček. Vznikla vlastně tak trochu náhodou. Texty vycházely původně v časopise Květy. Právě zde se čtenáři mohli svěřit se svými rodičovskými starostmi a strastmi, a protože zájem byl obrovský, došlo nakonec i na knižní vydání.

Profesor Matějček patřil ve svém oboru ke špičkovým odborníkům (bohužel ten minulý čas je na místě, protože loni v říjnu podlehl těžké chorobě) s obrovským pochopením pro dětskou duši a nezměrnou trpělivostí pro složité rozmotávání rodinných vztahů. Pro jeho pověstnou laskavost a pozitivní přístup, kterými je i tahle útlá knížka doslova nabitá, bych ji snad doporučila ke čtení všem i těm, kteří děti nemají a třeba ani nechtějí či v dohledné době neplánují.

Pokud vás trápí chování vašeho dítěte a už nevíte, kudy kam, Matějčkova „Škola rodičů“ vám poskytne neocenitelnou službu. Navíc ji nemusíte přelouskat celou (i když se jedná o knížku hodně čtivou a ani se vám nebude chtít přestat číst), kapitoly mají jasné a srozumitelné názvy, díky kterým se snadno zorientujete a možná vás uchrání od nějaké zásadní výchovné chyby. Někdy i zdánlivě zanedbatelné věci jako nesoustředěnost či vztekání mohou být signálem vážnějších problémů, které bez nápravy mohou vaší ratolesti, a potažmo i vám do budoucna pořádně zamotat hlavu.

Asi hlavním poselstvím této útlé knihy je právě tohle – s dětmi mluvit, dětem naslouchat a umět se vcítit do jejich situace. Vlastně než začneme řešit problém po našem dospěláckém způsobu, tak na chvíli přibrzdit a vidět celou situaci na chvilku dětskýma očima…  

Reklama