Že jim připadám hloupá a k ničemu, to mi dávají najevo už od základky. Měla jsem sice dobré známky, ale byly dost vydřené. Nikdy jsem nepatřila mezi děti, které si všechno zapamatují jen z hodiny. Naši mi platili dokonce i soukromé doučování, aby se pak mohli mým vysvědčením pochlubit,“ ušklíbne se Vanesa při vzpomínce na dětství, které prožila víceméně zahrabaná v učebnicích. Díky své píli se dostala i na gymnázium. Jenže tam přestala spolužákům stačit. Jedničky a dvojky ze základní školy vystřídaly trojky a čtyřky.

„Naši úplně běsnili. Prý když se tolik učím, musí být problém jinde – v učitelkách, které si na mě zasedly. A tak mě nechali přeložit na školu soukromou,“ vypráví Vanesa, která se v novém prostředí opět zařadila mezi premianty. Díky nenáročnému učivu nešlo o pracný návrat. Jenže u přijímacích zkoušek na vysokou školu narazila.

„Nepřijali mě. Já tam ani jít nechtěla, takže mě odmítnutí nemrzelo. Ale rodiče se mohli pominout. Oba jsou právníci se dvěma vysokými školami, takže si i mě představovali s titulem. Já ale horko těžko odmaturovala,“ přiznává Vanesa. Doufala, že se rodiče s jejím neúspěchem časem smíří a začnou ji brát takovou, jaká je. Jenže jim dceřina odlišnost pořád nešla do hlavy. Až nakonec přišli s šokující myšlenkou.

dna-s.jpg
Zdroj foto: Shutterstock

„U nedělního oběda se máma s tátou vytasili s testem DNA. Prý nabyli podezření, že jim v porodnici vyměnili děti. Já se rozbrečela a utekla do svého pokoje. Naprosto mě tím odrovnali. Nejen že si kvůli nim připadám méněcenná, ale ještě mají pocit, že nejsem jejich! Mají oni mě vůbec rádi? Copak záleží jen na inteligenci, vzdělání? Jim asi jo. A o takové rodiče zase nestojím já,“ dodává Vanesa.

Zdroj informací: respondentka Vanesa

Čtěte také:

Reklama