„Máme dvouletou holčičku a s manželem jsme zatím jen okrajově uvažovali o tom, že bychom ji letos v létě vzali k moři. Když to máma slyšela, hned začala spřádat plány o tom, jak bychom mohli jet všichni společně. My jsme jí ale zarazili a slušně vysvětlili, že s nimi na dovolenou jet nechceme. Zdálo se, že to pochopila, ale o pár týdnů později se ukázalo, že nás vůbec nerespektuje,“ popisuje Martina.
Foto: Shutterstock
Na jednu z návštěv přišla její matka s tím, že má pro celou rodinu skvělé překvapení, ze kterého se vyklubala společná dovolená u moře. Sama vybrali nejen termín a destinaci, ale i jeden velký společný apartmán.
„Zírali jsme na to s manželem jako blázni a nevěřili svým očím. Ještě jsme ani nebyli rozhodnutí, jestli k moři vůbec chceme a taky bychom určitě vybrali nějaké místo, na které se nejede tak daleko, kde je na pláži písek, a ne kameny a nevyhovoval nám ani mými rodiči vybraný termín,“ tvrdí Martina.
Zaskočení manželé za tak drahý dárek poděkovali, ale neměli z něj žádnou radost. Naštěstí se ukázalo, že Martinin manžel si v daném termínu nemůže vzít dovolenou, a protože zájezd ještě nebyl zaplacený, dal se zrušit.
„Na jednu stranu je mi rodičů líto, ale na druhou stranu nechápu, jak nám mohli takhle bez konzultace naplánovat dovolenou. A to jenom proto, že chtějí se svou vnučkou k moři. O taková překvapení opravdu nestojíme. Zvlášť když jsme jim už před časem řekli, že s nimi k moři nechceme, ale že jsme ochotní uvažovat o nějakém prodlouženém víkendu v Čechách,“ uzavírá Martina.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Nevím proč lidi umanutě tahají mimina a batolata k moři. Vlastně vím, nechce se jim čekat, až děti trochu povyrostou, aby z toho něco měly. A taky to často dávají hoteliéři zadarmo.
Však se snad nic tak strašného nestalo. Na dovolenou se nejelo, rodiče nepřišli o peníze, takže není ani důvod rodiče litovat ani se cítit jako nevděčníci.
Je to poučení pro příště - mluvit se musí jasně a zřetelně. Nestačí naznačovat. Když něco nechci dělat, tak to složitě neokecávat, ale říct, že to dělat nechci. Aby nemohla být žádná pochybnost. Jestliže se Martina bude tvářit jako že "my bychom strašně rádi jeli s vámi na dovolenou, ale jéje, manžel si nemůže vzít v práci volno, to je ale smůla, to je nám to líto" - no tak se nemůže divit, že rodiče pak něco plánují. Měla rovnou natvrdo říct, že "maminko, tatínku, děkujeme, ale my si dovolenou zařídíme sami".
Proč z toho dělat případ k zamyšlení pro všechny? Matka to určitě myslela dobře. Když vám to nevyhovovalo, prostě jste měli odmítnout. Ne, děkujeme.
Jsem senior, mám rád svoje děti i vnoučátka. Takhle jim ale organizovat život mně nikdy nenapadlo. A nedovolil bych to ani manželce. Mám li některé svoje dítko obdařit "dárkem", tak si s nimi u sklenky vína (nebo whisky) nejdřív zdrbnu. A když se vyjasní jejich plány na dovču, tak jim navrhnu, že jim část, nebo celou dovolenou zafinancuji a ať si jedou sami, kam uznají za vhodné. S podmínkou, že budou fotky a že mi je ukáží
Mí rodiče, když jsem ještě byl mladej jura, mi do tohoto nikdy nezasahovali. Jedním z důvodů by mohlo třeba být i to, že po maturitě jsem sbalil kufr a z Brna jsem odjel za prací do Litvínova do chemičky. Takže rodiče byli spíš rádi, když jsem se přijel čtyřikrát do roka ukázat doma, než aby mi chtěli kafrat do života. Oboustranná spokojenost.