Rodiče se rozvedli, když bylo Janě necelých šest let. Janina matka si záhy našla nového partnera a nového “tatínka” pro ni a její sestru. Po několika letech se s ním však opět rozvedla. S otcem se Jana vídala jednou za čtrnáct dní. Bohužel to však nebylo takové, jako kdyby byli všichni čtyři pohromadě. Otec si našel partnerku s dětmi a čím dál míň se o Janu zajímal.
Roky plynuly a Jana se dostávala do pubertálních let, sestra vylítla brzy z hnízda. Matka se po letech podruhé rozvedla a našla si nového přítele. Nedokázala být sama. Jana jí to nikdy neznepříjemňovala. Nikdy si nedovolila matce něco říct ohledně jejích partnerů, i když se kvůli tomu trápila. Matka vždy dávala přednost mužům než dětem. A to jí Jana nikdy nemohla odpustit. Matka si domů vodila muže a vybírala potenciálního partnera pro budoucnost. Jana z toho bývala špatná. Zamykala se v pokoji, když u nich nějaký muž přespával. Měla strach, že ji bude obtěžovat. Často nemohla usnout a ráno chodila do školy nevyspalá. Její prospěch byl dost špatný. Matka to však neviděla.
A Jana sama na sobě nedokázala pracovat. Potřebovala pomoc. Matčiny večerní mužské návštěvy v Janě vyvolávaly strach. Často jezdila k sestře a jejímu příteli spát, jelikož se doma bála. Matka si po čase konečně našla nového partnera. To už Janě bylo šestnáct. Smířila se s tím, že u nich ten muž bude žít. Byl to slušný člověk. Přesto však v Janě strach zůstal a nadále se ve svém pokoji zamykala. Bohužel byla psychicky na tom špatně. Pořád jen plakala.
V sedmnácti se zamilovala. Byla to její první opravdová láska, se vším všudy. Bála se o ni, že ji ztratí. Moc pro ní znamenala. Asi proto, že cítila opravdovou lásku, kterou nikdy nepoznala. Neustále měla strach, stále se vracela zpět do vzpomínek. Bála se, že jí ublíží, že ji opustí, zradí.
Matku partner opustil po třech letech. Janu její přítel opustil a zradil, ale až po dlouhých letech. Vzpomíná na ni stále, v dobrém, ale i v tom zlém.
Láska jí zanechala dost hluboké šrámy na duši. Neustále se jí v hlavě honí zlé vzpomínky, špatná slova, kterých se nemůže zbavit. Nedokáže se s těmi myšlenkami poprat. Stále má z něčeho strach, nedokáže se radovat ze života, koukat do budoucna. Ačkoli má partnera, bojí se, že ji opustí, že to s ní nemyslí vážně, že ji jen využívá. Kam by však potom šla, když nemá domov? Ani j
Její dospívání ji psychicky poznamenalo na celý život. Jak však dlouho Janin přítel vydrží její pesimistický pohled na svět? Toho se Jana bojí. Bojí se toho, že dopadne jako její matka. Bez muže, sama. Takto však dopadnout nechce.
Přemýšlí o návštěvě psychologa, ale bohužel s tím nemá žádné zkušenosti. Bojí se, že na ni budou lidé hledět jako na osobu, která se sama neumí s ničím vyrovnat. Ale sama ví, že odbornou pomoc potřebuje.
Co byste jí vy, čtenářky, poradily?
Nový komentář
Komentáře
Amálie:
Nikdy nedokážu pochopit, proč lidi zbytečně sami sebe týraj, maj komplexy, proč se nepřijmou takoví, jací jsou, nepozvednou hrdě hlavu a nehodí problémy za hlavu, protože vše má své řešení, stačí jen chtít
. Mam za sebou hnusnej rozvod rodičů, smrt svýho synka a rozvod, přesto si myslim, že tim, že budu sedět doma a bát se jít dál, ničeho nedocílim. Nevim, co je to být smutná, mít mindrák nebo si nevědět rady. Za jedno musim ovšem poděkovat genetice - byl mi dán do vínku náš rodinný optimismus a chuť se se životem poprat.
Všem, kdo tohle nemají... nevěšte hlavu a pomozte si. Sekundárně vám pomůže odborník a neni to žádná ostuda! Ale primárně si musíte pomoct sami - musíte ho chtít vyhledat. Držim pěstě
evusche: já neříkám,že se i takoví nenajdou,ale patrně máš tu smůlu,že ti které znáš se tak chovají,nebo aspoň podobně chovají,ale to přece neznamená že budu házet všechny lampasáky do jednoho pytle ne?
Zuzanicka: řekla bych, že je to profesionální deformace.
Hele já taky: v neděli jsem měla puštěnou Babičku a když jsem viděla Viktorku, jak tam běhá, tak jsem říkala mojemu - to je špatná péče, kdyby měla dobrého terapeuta, nemusela tak dopadnout, a on mi poradil, abych se taky nechala vyšetřit.
No jo, ono se řekne "jdi k psychologovi", ale ze zkušeností, které zazněly i ve zdejších diskusích, víme, že všichni nejsou dobrými odborníky a mizerný psycholog by mohl její duši spíš ještě ublížit...
Někdo tu radil "nepřemýšlej o tom a prostě jdi", ale terapeuta je prostě potřeba si dobře vybrat, jinak napáchá škody, které bude kdokoliv další horko těžko napravovat...
violetta: ta mladší dcera přišla a řekla svojí mámě, že má mýho bráchu radši než vlastního tátu....
Zuzanicka: bohužel znám víc lampasáků, kteří se chovají takhle, jako zmíněný idiot...
evusche: nečetla jsem všechny reakce,tak se omlouvám jestli mi něco uniklo,ale tvoje poznámka "Je to syn lampasáka, takže si to asi dovedeš představit." mně zarazila
Co tim myslíš?Myslíš,že všichni co byli nebo jsou lampasáci vychovávají svoje děti jako vojáky v útvaru,staví je do pozoru a pod a jejich děti zas vychovávají svoje děti stejným stylem?
Markýza: no problém je v tom, že ony o něm nemluví moc hezky, i když si je kupuje...já jsem to napsala špatně....chová se k nim, jako k cizím, ale budou mít pod stromečkem domácí kino! Takovej dar nedar, protože na to budou moci koukat jen se svolením tatínka...
evusche: v tom případě nad nima lámu hůl, protože v jejich věku už by mohly být soudnější.
Co bylo bylo, ať se hledí spíš soustředit na to co bude.
Rikina: Karol: přesně, zapomněla jsem to označit.
matysek79: díky.
Markýza: já jsem jí to taky říkala...ON z ní dokázal udělat totálního magora nejen před soudem, ale přede všemi. Je to syn lampasáka, takže si to asi dovedeš představit.
Jezdil na montáže a vracel se v pátek. Ony tři musely stát v pozoru a čekat, co se mu ZASE nebude líbit....
Rozvést se dokázala, ale za jakou cenu??? Že z ní udělal totálně neschopnou mámu a sebral jí děti, které mimochodem (16 a 19 let) když přijedou za mámou, tak vypráví, jaký tatík je....on si je doslova kupuje.....
Karol: myslím, že Markýza se vyjádřila k příspěvku od evusche, nikoli přímo k článku. Ale mohu se mýlit, v tom případě se omlouvám, že se do toho pletu...
Tak já čtenářka bych jí ( Janě ) poradila, ať k tomu psychologovi jde, protože to sama nezvládne. Jako na osobu, která se neumí s ničím vyrovnat, na ni lidé hledí nejspíš už teď, takže to může klidně pustit z hlavy, spíš její blízké okolí bude rádo, že ona konečně hodlá něco změnit a řešit. Ovšem jak a kde najít dobrého psychologa, netuším, moje dvě setkání s psycholožkami řadím do kategorie nočních můr, a doufám, že nikdy nebudu jejich služby potřebovat.
ona se s ním dokázala rozvést, pak klobouk dolu, a o holky ať bojuje, protože otec-tyran z nich nevychová nic jiného, než oběti, které budou trpět celý život. To co popisuješ JE domácí násilí a měly by vyhedat pomoc. Opravdu, protože oběti domácího násilí trpí syndromem týrané (ženy, dcery) a nejsou (ve většině případů) schopné pomoct samy sobě.
Janě jednoznačně doporučuju odbornou pomoc, sama už si nepomůže.
Ah, všichni diskutující, kdo tohle nazažil, ani neví o čem to chudák holka mluví.Nemá sama k sobě úctu, vždyť byl vždycky " někdo " mámě přednější, než ONA. Ano najdi ale pozor " SCHOPNÉHO " psychloga- doporučuji v Praze- rozhodně se po něj ptejte, nejděte hned k prvnímu!!A sama k sobě musíte být dost pes. Já jsem nic nezavinila a chci žít slušný život, a vážit si sama sebe ! ale hlavně nevykládat tohle KAŽDÉMU . kDO NEVÍ O ČEM JE ŘEŘ, MÁ JEN HKLOUPÉ ŘEČI A TY NEPOMOHOU. dRŽÍM vÁM PALCE, URČITĚ TO DOKÁŽETE !
včera mi moje skoro-švagrová, přítelkyně mého bratra, vyprávěla, jaké měla první manželství, ze kterého má dvě dospívající holky...
Manželé si mají být rovni a ne jeden druhého ponižovat a pořád buzerovat, co má uvařit jaký den sobě a holkám a nedávat peníze s tím, že tohle nepotřebuje, že je to zbytečnost...
to jsem jí řekla (včera poprvé jsem pochopila, že takhle blbou je jen díky němu), že takovýho kreténa bych kopla okamžitě do vrtule, ať táhne pryč!
Ten její byl pěknej kretén. Z ní dělal debila a dokonce se mu povedlo udělat z ní totálně neschopnou ženskou, o kterou se on MUSEL starat.
A ty holky dokázal před soudem obhájit, aby zůstaly jemu. Jenže to co ty holky teď prožívají, to nepřeju nikomu.
Janu asi hodně ovlivnil přístup jejího otce, který se nejprve vykašlal na její matku a posléze i na Janu...nová rodina mu byla přednější než dcera....
určitě bych být Janou k psychologovi šla...
Morgan II.: je to sice dobrá rada, ale ne každý tohle dokáže...
Zarazila mně věta :"Zamykala se v pokoji, když u nich nějaký muž přespával. Měla strach, že ji bude obtěžovat" - on ji některý z těch partnerů matky obtěžoval ? jinak myslím že to dítě ani nenapadne...
Jsem jednoznačně pro psychologa! S partnerskými problémy mně pomohl, vše vysvětlil, pozvedl sebevědomí... ale tohle všechno jsem tu jednou už psala! To, jak se dítě cítí v rodině hluboce poznamená jeho sebevědomí a tudíž i partnerské vztahy, bohužel. Já se cítila přebytečná a na obtíž oběma rodičům. I když na druhou stranu znám spoustu lidí, kteří vyrůstali ve skvělém rodinném prostředí až do dospělosti, jejich sebevědomí je naprosto v pořádku a přesto se rozvedli kolikrát opakovaně a mají ve vztazích veliké problémy! Takže tak úplně černobílé to asi není, geny = povaha člověka ovlivní život stejně, možná víc, než výchova = prostředí, ve kterém vyrůstá.
psycholog nebo psychiatr jsou lide, kteri nam maji pomoci a jestlize si treba narazite ruku, jdete k doktorovi a Jana si bohuzel (ne svou vinou) narazila dusicku, tak si myslim, ze by mela jit za clovekem, ktery je tu od toho, aby ji pomohl ten naraz mirnit a treba bolest uplne odstranit.
a na okoli a jejich hnusne a nasi minulosti (i soucasnosti) poznamenane predsudky bych se vykaslala. Jana je u sebe na prvnim miste a pokud nebude ona OK, pak nebude nic a nikdo v jejim okoli