Foto: Shutterstock
Iveta letos začala studovat vysokou školu na druhém konci republiky, a tak se za vzděláním v září přestěhovala. Rodiče jí finančně přispívají na pronájem bytu, který sdílí ještě se dvěma dalšími studentkami. Na zbytek částky si už začala vydělávat brigádami. Proto se domů dostane s bídou jednou do měsíce. Tentokrát se jí to ale poštěstilo dříve, než plánovala. Brigádu jí zrušili, a tak se vydala za rodiči, aniž by jim předem zavolala. Chtěla je překvapit. Jenže zaskočená byla i ona sama. Doma právě probíhal velký úklid skříň. To si alespoň myslela, než rodiče kápli božskou.
„Mamku jsem našla v ložnici, zrovna cpala do krabice tátovy košile. Ze srandy jsem na ni vybafla, kam že to tátu stěhuje, ale ona se mému vtipu nezasmála. Tvářila se jako o funusu a nevěděla, co má říct. Padalo z ní samé, nó, víš, já… To už jsem se zarazila i já. Bylo evidentní, že se něco fakt děje. Jenže co? Po chvilce přišel táta, který se sice usmíval, ale i on byl takový divný. Na to ho už nějakou dobu znám, abych poznala, že není ve své kůži,“ líčí Iveta podivnou atmosféru během své návštěvy. Vypjatou chvilku přerušila až její maminka, která navrhla, že si spolu dají kávu. Když si se šálkem sedli v obýváku na gauč, vzal si Ivetin otec slovo. A bez zbytečných okolků jí oznámil, že se od maminky stěhuje.
„Prý si našel menší byt v centru, odkud to má blízko do práce, takže nebude muset tak zbytečně brzy vstávat. Namítla jsem, co že je to za nesmysl, že budou bydlet každý zvlášť. Ale oni na mě vyrukovali s další jobovkou. Jsou v rozvodovém řízení! Spadla mi čelist! Pořád jsem čekala, že se začnou smát, jak mě pěkně nachytali na fórek, ale kdepak! Mysleli to smrtelně vážně,“ popisuje Iveta nepříjemné setkání s pravdou. Když vznesla výtku, kdy že jí chtěli tuhle novinku oznámit, opět ji šokovali. O žádnou novinku prý nejde. Rozvod plánovali už dlouhých šest let.
„Řekli mi, že jim to neklapalo dlouho, ale nechtěli nás tím ranit ani rozhodit. Čekali, až budeme se sestrou obě velké a samostatné. Obávali se, abychom si trápením kvůli rozvodu nepokazily dostudování střední školy. No a teď, když už jsme obě dospělé a z domu, mohou si konečně jít každý za svým štěstím. Ha, to teda fakt uhodli! Jako že když je mi devatenáct, bude mě mnohem míň bolet, že máma s tátou už nikdy nebudou spolu? Že už nebudeme skutečná rodina? Nebudou spolu rozmazlovat budoucí vnoučata? Jsem z toho totálně odrovnaná a zklamaná. Kdy nám to jako hodlali říct, že spolu už nebydlí?“ zlobí se Iveta, která nemůže vydýchat ani fakt, že si před ní rodiče tak dlouho hráli na spokojenou rodinu.
„Přitom si už každý z nich evidentně žil svým životem! Dokonce prý mají oba dva i nové partnery. Připadám si jako blázen, tohle nemůže být pravda! Čekám, kdy přijdou třeba s tím, že jsem adoptovaná. Jak jim teď něco můžu věřit? Strašně mě oba zklamali. Jestli si mysleli, že s jejich rozvodem už budu ok, tak se spletli. Děti zdrtí vždycky, ať jim je deset, patnáct, nebo dvacet,“ uzavírá zklamaná a naštvaná dcera.
O vyjádření jsme požádali terapeutku Kristínu Pelikánovou:
Iveta zažívá náročné období, které se netýká jen jí, ale celé rodiny. Je tedy na místě navrhnout rodinnou terapii, kde budou všichni. V tuto chvíli přichází Iveta sama, mluví o nedůvěře a je otřesena realitou. Tomu se dá samozřejmě rozumět, protože zpětně zjišťuje, jak to mezi rodiči bylo. Nechala bych jí dál mluvit o svých pocitech a jak situaci prožívá. Jak teď své rodiče vnímá a co by od nich potřebovala. Co je pro ní teď ohroženo? Jak vnímala rodinou atmosféru dříve? Co by si teď přála udělat aby se cítila lépe?
Rozchod rodičů nás zasáhne v jakémkoli věku, záleží však na situaci a atmosféře, která doma panuje. Někdy mohou rozchod rodičů děti chápat, hlavní je to dobře vykomunikovat. Pokud se dozvíme, že několik let žijeme v podstatě ve lži, je logické, že to s námi zamává a vyvolává nepříjemné pocity. Budu se opakovat, ale opravdu doporučuji rodinnou terapii, kde může nejen Iveta mluvit k rodině přímo a slyšet jejich odpovědi. Na individuálních terapiích se můžeme bavit o tom, jak pracovat s emocemi, které zrovna prožívá.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Iveta prostě ještě není dospělá. Sice je jí 19 let, tudíž formálně má volební právo, a studuje VŠ, dokonce i pracuje, paráda, ale jako dospělá se v tomto případě rozhodně neprojevila. Rozvod rodičů se jí netýká. To je jejich osobní věc. Nijak to nemění vztah rodičů k ní a ani k případným vnoučatům, kterými se Iveta ohání, ačkoli dost pochybuju, že ona nějaké děti plánovala dřív než za asi dvacet let. Kdyby se rodiče rozváděli před těmi šesti lety, kdy by Ivetě bylo 13 let, tak to by se jí ten rozvod týkal velice moc. Musela by absolvovat soud, kde by jí byl přidělen zástupce, musela by na pohovor s OSPOD, musela by se rozhodnout, jestli chce být s otcem nebo matkou. Pokud by vyfasovala střídavou výchovu, tak by těch šest let pendlovala co týden mezi dvěma domácnostmi a domov by neměla nikde. Toho všeho ji rodiče ušetřili. Navíc to vypadá, že se dokázali rozejít rozumně a dohodnout se, netahat se o majetek a nedělat si naschvály a všelijaké pomsty tomu druhému. To zdaleka není běžné a samozřejmé. Iveta by měla být ráda, že její rodiče patří k těm výjimkám, kdy rozvod neznamenal zemětřesení a snažili se minimalizovat škody. A rozmazlovat ta vnoučata samozřejmě můžou i tak, pokud jednou nějaká budou mít.
Kéž by takhle klidně, věcně a promyšleně probíhaly všechny rozvody. Fiktivní lveta mi přijde jako malé dítě. Ona chce, když přijede jednou za měsíc ze školy nebo za pár let jednou za čtvrt roku na návštěvu, aby rodiče našla pohromadě. Jak dlouho kvůli ní mají tu roli zvanou ,, oběť pro naše dítě " hrát? Rodiče udělali maximum, co mohli.
Jakou "rodinnou terapii" má terapeutka, probůh, na mysli? Rodiče spolu nežijí x let, pouze hráli divadlo před dcerami.
Dcera se vzteká, protože měla jiné představy o tom, jak má správná rodina vypadat. OK, v našem státě jde do kopru cca polovina manželství.
Vymyšlená Iveta to bude muset vstřebat, pobrečet si a pak by měla umět říct rodičům, že jim přeje, aby byli v nových svazcích šťastni.
Rodiče nějaký důvod k rozchodu určitě měli. Pisatelka nepíše o tom, zda má sourozence. Asi jedináček. Všechno se točilo kolem ní a ona nepozorovala, že by mezi rodiči začal nějaký rozkol. Je dospělá, oba rodiče ji na škole podporují. A jejich další život, to je jen jejich věc. Ona si do svého života určitě také nedá nikým zasahovat. Z mých poznání lidí, a odkazuji na scénku Vladimíra Menšíka s Jiřinou Bohdalovou - žena je ta, která navrhuje rozvod, odchází od rodiny. Devatenáctiletá pisatelka článku se bude muset se situací smířit. Snad bude ve svém životě jiná - dokáže žít v manželství kvůli dětem, i když to manželství je už nefunkční?
Rodiče mi přijdou v pohodě, takže pochybuju, že by se nezajímali o život dcer a případných vnoučat. Když spolu dokázali tak dlouho žít už bez porozumění, tak je jasný, že to dělali právě kvůli dětem. To odloučení "pročistí vzduch" a určitě budou vztahy a nálady lepší i společná setkávání budou spokojená. Pokud je tedy jedna "ublížená" dcerka nebude kazit.
Podle mě je tady terapie zbytečná, rodiče jsou už rozhodnutí. Ale chápu, že si paní terapeutka musí nahnat klienty. Holka by měla být vděčná za podporu rodičů, ať už jsou spolu nebo ne. Samozřejmě, že je rodina důležitá pro všechny děti, ale rozchod rodičů u těch malých je určitě horší než u těch na VŠ. Kvůli sobecké Ivetce si polezou na nervy ještě další desetiletí, aby jí rozmazlovali děti?