„Vždycky jsem žil v domnění, že jsme vlastně docela chudí. Na dovolené jsme byli párkrát jen v Česku v kempu, do zahraničí jsem se s rodiči nikdy nepodíval. Oblečení mně a sestře mamka vždycky nakupovala v sekáčích a naší běžnou večeří byl rohlík s paštikou. Hned jak to bylo možné, začal jsem chodit po brigádách, abych si alespoň trochu přivydělal a nebyl před spolužáky za úplného exota,“ svěřuje se Lukáš.
Foto: Shutterstock
Lukáš si nejdřív myslel, že vysokou finančně nezvládne, ale při studiu pracoval a také ho finančně podpořila babička, která ovšem před rokem zemřela. Lukášova matka po ní napůl se svým bratrem zdědila byt a nějaké úspory. Když ale Lukáš na návštěvě u rodičů náhodou narazil na výpis z jejich účtu, nestačil se divit. Úspory jeho rodičů činily skoro dva miliony korun.
„Jsem si skoro jistý, že všechny ty peníze rozhodně nebyly dědictvím po babičce. Asi před dvěma lety mi říkala, že má naspořeno asi tři sta tisíc, kdyby nastaly nějaké překvapivé výdaje. Mamka dostala polovinu, což znamená nějakých sto padesát tisíc nebo trochu víc, jestli babička ještě něco dospořila. Byt zatím neřeší, nejspíš ho budou s bratrem pronajímat a o výdělek se dělit,“ tvrdí Lukáš.
Když viděl, že rodiče vůbec nejsou takoví chudáci, jak si myslel, nejprve se ho zmocnil velký vztek. Potom se ale rozhodl situaci alespoň trochu využít ve svůj prospěch a šel za rodiči s prosbou o půjčení dvě stě tisíc. Zjistil totiž, že se ve městě, kde žije, staví nové byty a místo drahého nájmu by si raději vzal hypotéku, kterou bude dlouhá léta splácet.
„Nejdřív jsem jim neřekl, že vím, kolik mají na účtu. Slušně jsem je požádal o půjčení dvě stě tisíc s tím, že by se mi hodily jako základ na hypotéku a že jim peníze samozřejmě budu postupně splácet. Šokovalo mě, když řekli, že ne. Kde by prý vzali tolik peněz. Nevydržel jsem to a vpálil jsem jim, že jsem viděl, kolik mají na účtu. Chvíli šokovaně mlčeli, ale potom na mě začali křičet, co si to dovoluju lézt jim do soukromí a že jsou to tvrdě naspořené peníze, které mají na důchod a které si chtějí pořádně užít. Na to už jsem neměl co říct, prásknul jsem dveřmi a už měsíc jsme spolu nepromluvili,“ uzavírá Lukáš.
Čtěte také:
- Rodiče finančně nadržují bratrovi. Já si myslím, že se měl lépe učit, tvrdí Lenka
- Janu dlouhá léta vysávala celá rodina. Oči jí otevřel až nový přítel
Nový komentář
Komentáře
Rodiče mi celý život dávali pořád stejně bez ohledu na to, jaká byla situace. Donutilo mě to mimo jiné i k tomu, že hned jak to šlo, jsem si začal vydělávat. Třeba jsem zjistil, že existují výdělky na internetu, které mohou udělat pár tisíc měsíčně. A to je už slušné kapesné. Prostě pokud se Lukášek spoléhal na to, že ho bude maminka živit, tak se trochu přepočítal. ;-)
Tak si to spočítáme. Lukášovi je 26 let a rodiče do teď ušetřili 2 miliony. To je tedy 77 tisíc ročně. 6 500,- Kč za měsíc. Dvě stovky denně do prasátka. Každý den. I když byla Lukášova matka několik let na mateřské s ním a s jeho sestrou. Je to vůbec reálné? Já bych to nedala, tolik nevydělávám, abych si dala denně stovku stranou do štrozoku, a manžel by dal tu druhou - a aby nám ty peníze v rozpočtu nechyběly.
Čili museli šetřit opravdu na všem, i sami na sobě. Nebo opravdu hodně pracovat, nevím. Každopádně to nebyla sranda, a celkem se nedivím, že se jim nechce teď ty peníze mladému jen tak půjčit, nevíme, jak jsou na tom s bydlením oni sami, a dva miliony pro dva lidi na důchod je jak když plivne do Stromovky. To jim nemůže stačit. 
Ale to by absolvent vysoké školy s ekonomickým zaměřením měl umět spočítat a zamyslet se nad tím. Oni jeho rodiče nebyli celou tu dobu nijak bohatí, to až teď to tak zpětně jemu připadá, když vidí číslo s hodně nulama, ale že to dalo dost odříkání a práce se k tomu číslu dostat, to nevidí.
Taky se celkem divím komentářům. Ale ve finále o to asi šlo, rozpoutat debatu. My s manželem nemáme moc, ale dětem dáváme co můžeme. Radši si odepřu já, aby měly děti. Pro mě teda chování rodičů Lukáše nepřijatelné
ale ono se jim to vrátí. Co do dětí vložíš, je jako peníze v bance. Buď se ten vztah do budoucna zhodnotí, nebo zkrachuje.
Já vyrůstala stejně jako moje děti, taky jsme se ségrou nebyly šizené. Manžel vyrůstal tam, kde otec gembler a alkoholik vše prohýřil, jeho mamka chudák vše táhla sama, otec se nestyděl ani vybrat vlastním dětem vkladní knížky. Fuj. Proto manžel chce, aby děti měly lepší dětství.
Ty komentáře tady jsou z 90% strašné... Nevím, kdo je píše, zda staří zapšklí lakomí důchodci... Chudák Lukáš. Celý život je čestný a pracovitý. Rodiče mu lhali a vlastně ho i podvedli. Celý život na něm šetřili - doufám, že jim to oplatí. My s manželem synovi byt koupíme celý. Nemusí mít každý peníze na nový byt, když je mu 20let. To, že někdo pracuje na přepážce v bance ještě neznamená, že vydělává závratné sumy, třeba 100.000kč měsíčně... Byli lakomí, lháři, podvodníci a utrhovali se na něj. Tady by potřebovali vychovat spíš rodiče.
Rodiče si celá léta odpírali, aby měli nějaké úspory. V dnešní době částky 2 miliony není nikterak závratná. Ten Lukáš by měl být vděčný za to, že je samostatný a dovede se o sebe postarat. Chce byt? Tak ať si na něj vezme hypotéku. Rodiče nejsou povinni se o něj starat do své smrti. A také si myslím, že neměl šmírovat výpis z jejich bankovního konta.
A to mu jako studentu ekonomie nebylo divné, že rodiče (podle něj) nic neutratí a peníze (dle nich) nemají. Snad si mohl spočítat jejich přibližné příjmy a výdaje a nemusel se nechat živit od babičky. Tuhle debatu mohli mít za sebou už před 6 lety.
Je dobré mít našetřeno na stáří, ale rodičům ještě nemusí být ani 60, v tom věku lidé většinou pracují, tak docela nechápu, proč synovi 200 000 nepůjčit, vždyť nechce, aby mu je dali, zvlášť na hypotéku, kdyby chtěl na nějaké blbiny, tak neřeknu. Rodiče obvykle děti na VŠ podporují, když mají možnost. Otázka je, jestli by mu půjčili, kdyby na ně nevypálil, že ví, kolik mají peněz.
Mladý muž se zatím stará sám o sebe, plat nemá špatný - může šetřit. Neumím si představit, že s takovým názorem by svým rodičům pomohl, když už by měl svoji rodinu. Je v pořádku, že jeho rodiče mají našetřeno na stáří.
Kdo jiný by si měl vzájemně pomáhat když ne rodina. Ale je pravda že i tam se najdou křiváci.
Zajímavé názory tady. Osobně si neumím představit, že bych měla peníze a nutila svoje děti žít jako žebráky. Naše děti rozhodně nemají vše, na co si ukáží. Oblečení v naprosté většině nekupuji nové, s výjimkou sportovních a funkčních kousků, a bot. Hraček relativně málo. Investujeme do vzdělání, děti všechny prošly či procházejí Montessori školkou, všem zaplatíme vzdělání. Jak potom se vzděláním naloží, už není moje starost. Klidně půjčíme na bydlení, ale bude to půjčka, ne dar. Nepochopím, jak někdo může lhát svým dětem o tom že nemá peníze a přitom si je schovává pro sebe jako hraboš. Nemyslím si, že mladému muži jde o peníze. Jde mu o princip a ten je takový, že jsou jeho rodiče lakotní lháři.
Já Lukášovi naprosto rozumím. Můj otec vydělával pěkné peníze a matka taky měla slušný plat. A já chodila oblékaná jako socka, neměla jsem žádné hračky, žádné knihy, sportovní potřeby. K Vánocům jsem dostávala pouze potřebné věci jako jsou ponožky a kalhotky. Nikdy jsem nedostala něco pro radost. Ano, cítím to jako křivdu. Doma nikdo neměl tušení, jak se cítím ve škole v hrozném oblečení, jak mi je, že nemám ani na zmrzlinu. Trpěla jsem, když třída jela na lyžák a mě máma šoupla do jiné třídy, že na to nemá peníze. Měla peníze, jen byla lakomá. Když se řešilo dědictví po otci, také jsem se nestačila divit kolik naši ušetřili. Já jsem žila sama s dětmi a přesto jsem se snažila, aby se měly hezky a netrpěly nedostatkem či studem před spolužáky. Neměly drahé věci, ale přesto dnes říkají, že měly hezké dětství. A na důchod si šetřím teď, protože už děti doma nemám a nastal ten správný čas myslet na sebe. Pro svoje děti jsem udělala všechno, co jsem mohla a to s láskou. Postarala jsem se o ně, investovala jsem do nich. Teď už je to na nich, jak si zajistí svoji budoucnost. A vědí, že není nikde psáno, že po mě musí něco dědit. Kdybych si rozkutálela poslední peníz, je to jen moje věc.
Nic se nemá přehánět. A tady je to divný na obou stranách. Rodiče lakomý a syn, již pracující se neumí o sebe postarat.
Rodiče mají pravdu. Lukáš neměl co okukovat jejich výpis z účtu, stejně jako se neotvírají dopisy, a jiné věci, co mu nepatří. A ano, jsou to výhradně jejich peníze, které si nepochybně vydělali, aspoň se nic nepíše o tom, že by rodiče vylupovali banky, a jemu není nic po tom, co oni s nimi chtějí udělat. Spořit si na důchod není nic špatného, naopak. Byť bych v dnešní době byla spíš pro nějakou investici, protože peníze na účtu fofrem ztrácejí hodnotu. Ale to je vedlejší. Každopádně Lukáš nemá žádný "nárok" na to, aby mu rodiče půjčovali. Co si budeme povídat, stejně by to byl dar a nikdy by jim to nevrátil. Že má vztek... no, jestli mu jde jen o prachy... otázka je, nakolik se na tom podílí výchova rodičů, možná měli synka vést trošku jinak. Ale s tím se teď už taky nic nenadělá.
podnikový byt jsme nechali přepsat na syna, musel si ho ale zaplatit, manžel mi umřel, žijem jen z jednoho mého důchodu, je pravda, že mě na oplátku syn nechává bydlet zdarma, jinak nemám po kom a co zdědit, vůbec mě to netrápí, neumím závidět, říkám si blaze tomu kdo nic nemá... a jeto pravda
No tak moje děti ví, že toho po mě moc nedostanou. Od manželovy smrti si musely při studiu vydělávat, doposud mi syn platí nájem.
Znám ovšem podobný případ. Už dřív jsme ručili kamarádce, kterou vystěhovali z podnikového bytu, na hypotéku na nový byt. Hypotéka už je zdárně splacená a vše v pohodě. Kamarádce před třemi lety zemřela maminka a ta se mi tady zhroutila a plakala v šoku. Maminka jí odkázala vkladní knížku, kde bylo přes milion a půl. Strašně dlouho se z toho nemohla vzpamatovat, jak jí to matka mohla udělat, když byla na psychiatra a neměla se dvěma dětmi kam jí, že vůbec nedala najevo, že škudlí na VK, aby jí něco odkázala. Z těch peněz ani neměla radost. Tuším, že hned převedla dětem.
No co. Tak jsi, chudacku, musel při studiu pracovat jako spousta jiných. Jako zaměstnanci v bankovnictví by určitě dvě stě tisíc půjčili. Do peněz rodičů je ti prd.
Pravda je, že zaměstnaný syn, navíc zaměstnaný v bankovnictví, nemá nárok po rodičích peníze požadovat. Netvrdím, že já na jejich místě bych synovi peníze nedala - určitě bych po něm žádné splátky nechtěla a byla bych ráda, že je investoval do svého bydlení. Ale kdo ví, co rodiče k takovému škudlení vedlo a vede. Nakonec, syn vystudoval a to, že si nežil jako ve vatičce, mu může být leda k prospěchu.