Chodili spolu teprve rok a potomka zatím neplánovali. Jenže když Anna (25) zjistila, že je těhotná, najednou neměla sílu jít na potrat. Věděla jistě, že si chce miminko nechat. Na společnou výchovu nakonec, po prvotním šoku, kývl také Michal (27). Jenže nastal jiný problém. Kde budou bydlet?
5ae30a12d8739obrazek.png

Pomohli rodiče

Koupě nemovitosti nepřicházela v úvahu a pronájem byl také nedosažitelný. Už by jim nezbylo na živobytí. Jedinou nadějí tak zůstali jejich rodiče. Ti Aniččini ale žili v jednopokojovém bytě, tam pro další rodinu nebylo místo. Proto šli s prosíkem rovnou za Michalovými rodiči, se kterými žil v malém rodinném domku za městem. „Bylo mi to hloupé, takhle se k nim vnutit, ale jiná možnost nebyla. A tak šla hrdost stranou. Samozřejmě jsme si vyslechli, jak jsme nezodpovědní, lehkomyslní a podobně. Pak ale kývli a já se nastěhovala,“ vzpomíná Anna, která půl roku poté porodila zdravou holčičku.

Štěstí netrvalo dlouho

Zpočátku vše klapalo. Dědeček s babičkou pomáhali, takže měli novopečení rodiče čas i jeden na druhého. Michal Annu dokonce požádal o ruku s tím, že svatbu udělají, až Nikolka povyroste. Jenže pak vše nabralo zcela jiný směr. „Michal od nás stále častěji utíkal, z práce chodil čím dál později. Hádky u nás začaly být pomalu na denním pořádku a vše vygradovalo, když jsem ho potkala s jinou! Jenže namísto, aby mu bylo trapně, a šel se mi omluvit, pořád držel za ruku JI. Dokonce mi tam, přímo na chodníku, oznámil, že je mezi námi konec. Prý Elišku, tak se ta slečna jmenuje, miluje a chce s ní být. Pro slzy jsem neviděla, ale on pokračoval. Nemáme prý spěchat se stěhováním, nějaký ten měsíc můžeme ještě zůstat u jeho rodičů, než si něco najdeme. On prý zatím zůstane na ubytovně,“ vypráví Anna.

Okamžitě si sbal!

Když ji pak uplakanou před domem potkala nastávající tchyně, zhrozila se. A tak jí Anna vše pověděla a slíbila, že si nové bydlení najde co nejdříve. „Paní Iva ale beze slova vstala a odešla. Když se vrátila s telefonem v ruce a hodila na zem kufry, rozplakala jsem se podruhé. Kam já teď půjdu, vzlykala jsem. Ona ale přísně zavelela, že já rozhodně nikam neodcházím. Komu jdeme společně sbalit, je Michal. Vykulila jsem na ni oči a zeptala se, jestli to myslí vážně. Prý nikdy nic vážněji nemyslela. Když si chce panáček užívat, tak s plnou parádou,“ popisuje zvrat v ději Anna.

Prý jsme rodina...

Brzy na to už stály kufry s Michalovými věcmi před domem. A Anna zpoza okna sledovala, jak si pro ně večer přichází. Odnesl je beze slova. „Vůbec by mě nenapadlo, že to dopadne zrovna takhle! Je to už půl roku, co žiju sama s Nikolkou u Michalových rodičů. Několikrát jsem s nimi mluvila o tom, že je mi to trapné, ale oni mě vždy ujistili, že vůbec ne. Prý jednoduše už patříme do rodiny a oni se o nás postarají, když to nedokázal jejich syn. Jsou prostě báječní! Kdybych to nezažila, neuvěřím,“ dodává Anna.

Čtěte také:

Reklama