Velmi poučný příběh nám poslala čtenářka Iveta Hlušičková.

Dobrý den, ráda bych napsala něco k dnešnímu tématu, protože mi přijde velice zajímavé. Já osobně si myslím, že je důležité rozlišit, jestli dítě na studium má a jestli ne.

Pokud na studium má a nevěnuje se tomu, tak by se podle mého nutit mělo, tím myslím, jen do té doby, než bude samo natolik rozumné, aby si uvědomilo, jak je studium důležité, porotože zahodit takový dar, je škoda. Na druhou stranu, pokud dítě není zrovna nadané, a my to to víme, nemělo by se zbytečně trápit a nutit do studia, např. studovat práva.

Tohle mám asi po svých rodičích. Protože ti mě a mého bratra vychovali stejně. Moje matka nemá maturitu, zatímco můj otec je ing. Můj bratr měl vždycky ve škole problémy, ale snažil se, dřel jako kůň, aby udělal alespoň maturitu na odborné škole. Pak už ho rodiče nikam nenutili a byli pyšní, že dostudoval.

Zatímco já, jsem na základce prokazovala poměrně dobré studijní nadání. Šla jsem tedy na gymnázium. Ale v druhém ročníku, jsem na studium začala kašlat, a to doslova. Našla jsem si kluka, začala kouřit atd. Typická puberta. Dokonce jsem opakovala čtvrtý ročník.

Moji rodiče to ale nevzdali, a neustále mě trestali a nutili do studia, dokonce mě vyhodili z baráku, aby mi došlo, že se chovám jako malé dítě. Několik měsíců jsem je neviděla, neměla jsem od nich ani korunu. I když já jsem to chtěla vzdát a jít pracovat, tak nakonec mi to došlo.

Došlo mi, že pokud budu fungovat jako normání člověk, tak od nich budu mít první poslední. Nyní jsem vysokoškolák a do konce života jim budu děkovat, že to moji rodiče nevzdali. A nenechali mě zahodit to, co mě nakonec baví ze všeho nejvíc. Vzdělávat se. Kdyby si tenkrát, řekli: "no tak ta holka na tu školu asi nemá, tak jí nebudeme trápit".... Tak dneska asi sedím v Tescu za kasou. :)

Iveta Hlušičková

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Tomu se říká zásadovost, i když z pohledu jiných to může být dost kruté. Já bych své dítě vyhodit z domu nedokázala.

Co tomu říkáte, milé ženy-in? Byly byste schopné udělat totéž, co Ivetini rodiče? Myslíte si, že jste dost důsledné ve výchově svých dětí? Je to nutné, nebo máte raději liberální přístup? Co je podle vás lepší? Absolutní svoboda, nebo „přitažené opratě“? Napište nám o svých zkušenostech. Kam chcete, aby to dotáhlo vaše dítě a co pro to děláte?

redakce@zena-in.cz

Reklama