Martina a Jana jsou dvě sestry.
Martina je o dvanáct let starší, bude jí padesát let, žije s s manželem a dvěma dospělými dcerami, které studují. Měla to štěstí, že její muž získal během restituce velmi slušný majetek. Nejprve žili v bytě, který získali za totáče jako podnikový, po restituci si koupili menší dům. Byt si nechali pro děti, až si založí rodinu.

Jana žije sama se svou třináctiletou dcerou a pětiletým synem, nedávno se rozvedla. Zůstala v panelákovém bytě, kde žila se svým manželem. Ten se odstěhoval.

A pak jsou tu rodiče obou žen. Tady nutno dodat, že starší Martina je z matčina prvního manželství. Oba staří manželé žijí už x let v panelákovém bytě tři plus jedna. V době, kdy Jana prožívala vleklou manželskou krizi, byli rodiče postaveni před nutnost koupit byt. Peníze na něj neměli. Proto oslovili starší Martinu a se svým problémem se jí svěřili.

"Musíme koupit byt, jinak ho odkoupí někdo jiný, a sedmdesát nebo sto tisíc na něj nemáme," prozradili. Pro Martinu to nebyl problém. Ona i její manžel zastávali ve firmách, kde pracovali, slušné postavení, vydělávali dost peněz. Martina se okamžitě nabídla, že byt koupí. Janě nikdo neřekl ani slovo.

Ačkoli se rodina pravidelně scházela o sobotách ke společnému tlachání o ničem, jak to popisuje Jana, Martinina dohoda o koupi bytu, kde žili rodiče, se odehrála za Janinými zády. A trvalo několik měsíců, než se to provalilo. Než se provalilo, že Martina byt koupila. Jana se to tedy dozvěděla nikoli na pravidelném rodinném sezení a hlavně s předstihem, ale až když už byla celá transakce hotová. Hrozně se jí to dotklo.

"Připadala jsem si jako odkopnutý pes, strašně mě mrzelo, jak se sestra a rodiče zachovali, nic mi neřekli," popsala své pocity. "Celé ty roky jsme se scházeli na kafe, slavili jsme u rodičů narozeniny, svátky, prostě takové ty rodinné sešlosti, kde se ale nikdy nevedly moc otevřené rozhovory, což je pravda. A najednou, když se řeší něco zásadního, se rodiče a sestra beze mne obejdou a upečou to mezi sebou. Proč jsme nemohly koupit byt napůl? Proč se se mnou rodiče neporadili? Když to řeknu otevřeně, tak Martina mne obešla a získala byt, který dnes, po letech, prodá za sedm set, osm set tisíc korun."

Ano, možná vám může připadat, že Janě jde o prachy, problém je však podle ní někde jinde. Janě hlavně vadí, že ji rodina nepovolala ve chvíli, kdy o něco šlo, že si na ni ani nevzpomněli.
"Samozřejmě, mohla bych argumentovat tím, že jsme sestry a že jsme se při koupi bytu na něj mohly složit a jednou s ním obě dvě nějak smysluplně naložit," posteskla si Jana. "Ale o tu materiální stránku věci mi tolik nejde."

A jak nyní vypadají vztahy v rodině? Jana své zklamání dala najevo dvakrát. Poprvé v době, kdy se o manipulaci s bytem dozvěděla. Rodiče jí vyčetli, že to s nimi nemyslí dobře, že má vůči sestře výhrady a nemá ji ráda. Podruhé až teď, po několika letech, kdy je rozvedená, bez práce, bez peněz, a sestra uvažuje o prodeji bytu, který koupila a kde žijí rodiče.

"Ti se pak přestěhují do Martinina panelákového kvartýru, sestra prodá dům, kde teď bydlí, a za peníze z prodeje baráčku a bytu mých rodičů si koupí velký dvougenerační dům, už ho má vyhlédnutý," popsala zjednodušeně akci "malý kulový blesk" Jana. "Rodičům jsem před několika měsíci řekla, co si o tom myslím. K rodičům už tak často nechodím, takže se sestrou jsme se hodně dlouho neviděly. Myslím, že jí to vyhovuje. Vlastně mi to neřekla do očí, vím vše od rodičů. Mezi mnou a rodiči nějakou dobu trvalo napětí, pak jsme si to ale vyříkali a já mám pocit, že se spolu můžeme bavit dál. Nezlobím se na ně. Ale úplně jedno mi to taky není."

Jana pochybuje o tom, zda ji rodiče mají rádi.
"Mám taky dvě děti, ale neumím si představit, že bych svoji lásku nebo majetek mezi ně rozdělila nespravedlivě, už proto, že bych tím mohla zadělat na problémy mezi nimi, a to jako matka přeci nechci."

Připadá vám rozhodnutí Janiných rodičů, kteří svolili s tím, že byt od nich odkoupí za symbolickou částku jen jedna z dcer, místo aby se na něj obě ženy složily, nespravedlivé? Ještě k tomu za jejími zády? Nebo je to rozhodnutí, které by Jana měla akceptovat, a o lásce rodičů nepochybovat?
Není to nakonec tak, že rodiče moc dobře vědí, co dělají?

Jana mne požádala, abych vám tuto otázku položila. Trápí ji to a nechce se svěřovat lidem z okolí. "Nerada bych, aby to vypadalo, že sestru nebo rodiče pomlouvám, ale moc ráda bych věděla, co si o tom myslí ostatní, třeba nejsem jediná, kdo žije s tímhle pocitem," vysvětlila Jana.

Nuže, ženy-in, řeknete Janě, co si o tom všem myslíte? Stalo se vám něco podobného? Jak byste se zachovaly na jejím místě?

Janin příběh (jména obou žen jsou z pochopitelných důvodů změněna) zpracovala  

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY