Martina a Jana jsou dvě sestry.
Martina je o dvanáct let starší, bude jí padesát let, žije s s manželem a dvěma dospělými dcerami, které studují. Měla to štěstí, že její muž získal během restituce velmi slušný majetek. Nejprve žili v bytě, který získali za totáče jako podnikový, po restituci si koupili menší dům. Byt si nechali pro 
Jana žije sama se svou třináctiletou dcerou a pětiletým synem, nedávno se rozvedla. Zůstala v panelákovém bytě, kde žila se svým manželem. Ten se odstěhoval.
A pak jsou tu rodiče obou žen. Tady nutno dodat, že starší Martina je z matčina prvního manželství. Oba staří manželé žijí už x let v panelákovém bytě tři plus jedna. V době, kdy Jana prožívala vleklou manželskou krizi, byli rodiče postaveni před nutnost koupit byt. Peníze na něj neměli. Proto oslovili starší Martinu a se svým problémem se jí svěřili.
"Musíme koupit byt, jinak ho odkoupí někdo jiný, a sedmdesát nebo sto tisíc na něj nemáme," prozradili. Pro Martinu to nebyl problém. Ona i její manžel zastávali ve firmách, kde pracovali, slušné postavení, vydělávali dost peněz. Martina se okamžitě nabídla, že byt koupí. Janě nikdo neřekl ani slovo.
Ačkoli se rodina pravidelně scházela o sobotách ke společnému tlachání o ničem, jak to popisuje Jana, Martinina dohoda o koupi bytu, kde žili rodiče, se odehrála za Janinými zády. A trvalo několik měsíců, než se to provalilo. Než se provalilo, že Martina byt koupila. Jana se to tedy dozvěděla nikoli na pravidelném rodinném sezení a hlavně s předstihem, ale až když už byla celá transakce hotová. Hrozně se jí to dotklo.
"Připadala jsem si jako odkopnutý pes, strašně mě mrzelo, jak se sestra a rodiče zachovali, nic mi neřekli," popsala své pocity. "Celé ty roky jsme se scházeli na kafe, slavili jsme u rodičů narozeniny, svátky, prostě takové ty rodinné sešlosti, kde se ale nikdy nevedly moc otevřené rozhovory, což je pravda. A najednou, když se řeší něco zásadního, se rodiče a sestra beze mne obejdou a upečou to mezi sebou. Proč jsme nemohly koupit byt napůl? Proč se se mnou rodiče neporadili? Když to řeknu otevřeně, tak Martina mne obešla a získala byt, který dnes, po letech, prodá za sedm set, osm set tisíc korun."
Ano, možná vám může připadat, že Janě jde o prachy, problém je však podle ní někde jinde. Janě hlavně vadí, že ji rodina nepovolala ve chvíli, kdy o něco šlo, že si na ni ani nevzpomněli.
"Samozřejmě, mohla bych argumentovat tím, že jsme sestry a že jsme se při koupi bytu na něj mohly složit a jednou s ním obě dvě nějak smysluplně naložit," posteskla si Jana. "Ale o tu materiální stránku věci mi tolik nejde."
A jak nyní vypadají vztahy v rodině? Jana své zklamání dala najevo dvakrát. Poprvé v době, kdy se o manipulaci s bytem dozvěděla. Rodiče jí vyčetli, že to s nimi nemyslí dobře, že má vůči sestře výhrady a nemá ji ráda. Podruhé až teď, po několika letech, kdy je rozvedená, bez práce, bez peněz, a sestra uvažuje o prodeji bytu, který koupila a kde žijí rodiče.
"Ti se pak přestěhují do Martinina panelákového kvartýru, sestra prodá dům, kde teď bydlí, a za peníze z prodeje baráčku a bytu mých rodičů si koupí velký dvougenerační dům, už ho má vyhlédnutý," popsala zjednodušeně akci "malý kulový blesk" Jana. "Rodičům jsem před několika měsíci řekla, co si o tom myslím. K rodičům už tak často nechodím, takže se sestrou jsme se hodně dlouho neviděly. Myslím, že jí to vyhovuje. Vlastně mi to neřekla do očí, vím vše od rodičů. Mezi mnou a rodiči nějakou dobu trvalo napětí, pak jsme si to ale vyříkali a já mám pocit, že se spolu můžeme bavit dál. Nezlobím se na ně. Ale úplně jedno mi to taky není."
Jana pochybuje o tom, zda ji rodiče mají rádi.
"Mám taky dvě děti, ale neumím si představit, že bych svoji lásku nebo majetek mezi ně rozdělila nespravedlivě, už proto, že bych tím mohla zadělat na problémy mezi nimi, a to jako matka přeci nechci."
Připadá vám rozhodnutí Janiných rodičů, kteří svolili s tím, že byt od nich odkoupí za symbolickou částku jen jedna z dcer, místo aby se na něj obě ženy složily, nespravedlivé? Ještě k tomu za jejími zády? Nebo je to rozhodnutí, které by Jana měla akceptovat, a o lásce rodičů nepochybovat? 
Není to nakonec tak, že rodiče moc dobře vědí, co dělají?
Jana mne požádala, abych vám tuto otázku položila. Trápí ji to a nechce se svěřovat lidem z okolí. "Nerada bych, aby to vypadalo, že sestru nebo rodiče pomlouvám, ale moc ráda bych věděla, co si o tom myslí ostatní, třeba nejsem jediná, kdo žije s tímhle pocitem," vysvětlila Jana.
Nuže, ženy-in, řeknete Janě, co si o tom všem myslíte? Stalo se vám něco podobného? Jak byste se zachovaly na jejím místě?
Janin příběh (jména obou žen jsou z pochopitelných důvodů změněna) zpracovala
Nový komentář
Komentáře
k tak i k takovým podrazům dochází, my jsme nedávnou řešili pozemky na prodej a bylo to taky docela divoký
Prečítala som si vaše odpovede a ú niektorí prispievatelia si mýlia prevod majetku kúpou, darovaním a dedením. V prípade Martiny tu ide o kúpno-predaný vzťah.
Mnohí ste boli ale ukrivdení pri darovaní majetku ( dar= darovať niekomu niečo bez nároku na akúkoľvek náhradu), ku ktorému došlo za života rodičov ( tu dárcov),t.j.majetok bol darovaný len jednému súrodencovi. Práve darovanie je zraniteľné na majetkové vzťahy v rodine. Najlepšie riešenie je odhad majetku súdnym znalcom , prevod na jedného z detí zmluvná dohoda, o výške (môže byť odvodená aj z trhovej ceny) a spôsobe vyplatenia ostatných súrodencov.
Dedenie nastáva po úmrtí majiteľa nemovitosti a má jasné pravidlá.Pozor, dedia sa aj dlhy zomrelého, podiaľ príjmete po ňom dedičstvo!
Riešenie majetku jevždy plné subjektívnych názorov zúčastnených, kde chýba nadhľad a znalosť zákona. Často, a to aj Jana, sa argumentuje irelevantne. ( mam-ča s bytmi Martiny)
Ešte som postrehla, že movití ľudia sú automaticky tŕňom oka, bez toho, abysme zvážili, ich schopnosti si na daný majetok dokážu zarobiť alebo vhodne investovať prostriedky a regulovať výdaje.
V príbehu vidím dve roviny- právnu a etickú:
Právna:
Byt bol rodičov, ktorí ho majú právo predať komukoľvek za akúkoľvek sumu. Teda aj Martine za "lepšejšiu" cenu. Dúfam, že si s Martinou dohodli aj ich dožitie ( či už v byte - vecné bremeno, alebo v novom domku - to by som ošetrila rovnako zmluvne, aby neostali na ulici). Martina, ako nová majiteľka bytu ho kľudne môže predať aj za n - násobnnú nadobúdajúcu cenu, ak je šikovná. Tu mi komentár Jany pripadá ireleventný.
Podotýkam, že rodičia si zo sumou, obdržanou môžu robiť čo chcú a nemusia ju zanechať ako predmet dedičstva dcéram.
Spolumajiteľstvo dvoch dcér bytu považujem za nepraktické. Boli by spory o investičných nákladoch na nevyhnutnú renovaáciu a aj spory ohľadne poplatkov za elektriku, vodu, plyn ap.
Etická: O svojom rozhodnutí mali informovať obe dcéry, oznámiť im požadovanú sumu za byt. Možno by Jana bola schopná si uvedené peniaze zaobstarať a byt, ktorý by v budúcnosti ona výhodne predala si kúpiť.
Brala by som túto záležitosť ako obchodnú. Možno boli rodičia v nejakej finančnej tiesni a predpokladali , že Jana by nebola schopná byt odkúpiť.
Ako nerovnosť by som to brala, keby Martina byt dostala zadarmo a Jana obišla úplne s holou...
Gala: Nevíme, jak to vlastně bylo, ale vzhledem k tomu, že si tu nechci hrát na naprosto nezištnou osobu, myslím, že to byl malinko podraz. Ne od rodičů, ale od ségry jo.
Prislo by mi logicke, kdyz Martina na tom byla tak dobre financne, mohla Jane castku "jako" pujcit, to uz tu ale nekdo dole myslim psal. To neni o deleni majetku za zivota rodicu
ani o krkavosti Jany, jen mi to neprijde od Martiny az tak ciste a nezistne, taky bych rekla, ze s muzem vedeli, co delaji. Treba jim krivdim, dle me ale Jane bylo ukrivdeno skutecne a ne jen v nejake teorii
Gala: Dík, mě to tak přijde normální. Tady všichni mluvili o tom, žr ta Jana není naštvaná kvůli penězům, ale já myslím, že totam hraje taky velkou roli. Vlastně ani ne tak ty prachy, jako to, že ségra věděla přesně, co dělá. Představuju si to tak, jak Martina říká rodičům, aby tu uboho ségru tím neotravovali, má svejch problémů dost, a nechali to koupi ji, Martinu. Takže rodiče možná mysleli, že Janu něčeho šetří, ale spíš to tak nebylo, Martina není blbá. Sorry, že to to sem tak píšu, ale připadá mi to tak. Jsem realista. A třeba to taky tak vůbec není....
No koukám, že jsem to moc jasně nenapsala. Prostě my jsme se rozdělili nespravedlivě, ale nikomu to nevadí, páč se máme rádi a já vím, že ti co jsou si i fyzicky nablízku, tak se víc dělí o ty světský problémy.
medved: Jasně, žerodič mají právosvůj majetek rozhodi, jak chtějí, to ale neznamená, že my se tady nemůžeme bavit o tom, jak to udělali nespravedlivě. Souhlasím s tebou, u nás jsem ten byt po babi dostala (teda koupila) já, ale kdyby brácha potřeboval, tak se s ním podělím. Nepotřebuje. A to jde. Spíš se mi stává, že se mě rodiče ptají, jestli si nepřipadám odstrčená a takzvaně "šudovaná". Když jsem řekla, že ne, tak měli fakt radost. Brácha rostě s nima žije v jednom městě, pomáhá jim víc se všema problémama jako chalupa, chata,.... A mě je to jasný, že jemu taky víc pomůžou. Ale kdyby se stalo vyloženě něco za mými zády, že brácha od nich něco odkoupí, tak to by byla jiná věc, ale to se nestane.
Může i někdo zopakovat kdo kde bydlí?
Mám v tom ňákej zmatek
.
Exupery #58
, asi tak nejak
.
jamila: mili znamená přítel ? pokud je Ti více než 15, toto infantilní vyjádřování nechápu ...
medved:naprosto s tebou souhlasím, ale Jana se může cítit tak nějak ukřivděně.
já mám z článku tentýž pocit, co amidala (3., 4.)
chrpa: mas pravdu, moje reakce se tykala spis pribehu Pettys, ktera je ukrivdena, ze zatimco hodnota majetku, ktery dostala ona klesa, tak hodnota majetku sestry roste
nicmene i pro Janu z clanku plati, ze to, komu kolik ceho daji je ciste a pouze vec rodicu....
medved:ale v článku je sociálně slabší spíše Jana a ta ostrouhá, tak jak to myslíš,postarat se o ty slabší?
Myslím, že rodiče to nemyslely špatně. Jen potřebovaly pomoc a Martina jim pomohla. Že to neřekly Janě mohlo být způsobeno tím, že šlo o rychlou akci a Jana se tak dřív dověděla vše z drbů. Ale to nemohu posoudit.
Každopádně mne zaráží, že Martina ví, že je na tom Jana finančně špatně a přesto se nesnaží sestře nijak pomoci a ani ji nenabídla domek za symbolický pronájem. Podle mne, když má sestra dost peněz, tak by mohla Janě pomoci.
Možná je to troufalost se takhle o někom vyjadřovat, když ho neznám, ale posuzuji tento případ z vlastní zkušenosti.
Moje babička si na stará kolena z dědictví po své sestře koupila malý byteček (0+1). Hned od začátku ho slíbila mé sestře, přestože jsem tady ještě já a můj bratr. Nikdy nás s bráchou nenapadlo za to babičku odsuzovat nebo nenávidět sestru. Babička nemohla dát byt všem a kdyby ho prodala, tak každý dostane pár korun a co z toho (je to DB a tehdy nestál ani 100 000,- Kč). Sestra je nejstarší a v té době už pracovala. Bydlela s rodiči a byt by se jí hodil. Podotýkám ještě, že babička byla hodně stará a tušila, že mezi námi dlouho nebude. Za tři roky zemřela a byt připadl sestře. Já i bratr jsme stále ještě studovali. Takže nám byt opravdu nechyběl. Sestra se ale za čas vdala a vyvdala garsonku a byt 3+1. Garsonku prodali (za pár korun neboť v Bruntále se ani dnes draze byt prodat nedá) a ona se nastěhovala do 3+1. Z pěněz za garsonku si pořítily ojeté asi 3 roky staré auto. Zůstal byt po babičce. Nyní má měsiční dvojčátka a peníze skutečně potřebují, neboť jich moc nemají. Kdyby byt prodala a peníze si nechala, vůbec bych se nehněvala. Byt je její a má na to nárok. Ale ona, přestože sami mají tak akorát, jej neprodala, ale poskytla mému bráchovi k bydlení za symbolický nájem.
Já v bytě bydlet nemohu, neboť žiju jinde.
Podstatné je to, že i když by se setře hodily další peníze z prodeje bytu, nerozpakovala se nabídnout byt bráchovi. Zatímco Martina, která má sama dost byt prodá a svou chudou sestru nechá živořit v malém bytě.
Pettys: ja vubec nevidim zadnou logiku v tom, ze rodice by meli davat detem "vsechno napul"
....rodice maji plne pravo svym majetkem disponovat presne tak jak chteji...treba ho cely dat jen jednomu diteti, nebo ho dat na charitu nebo tete z pateho kolene...je to jen a jen jejich volba...asi maji sve duvody, ktere nikdo nema pravo soudit 
....kazdy se ma primarne postarat sam o sebe...nejlepe jak dokaze a teprve kdyz to fakt nejde tak jit o pomoc za rodinou a ne porad prepocitavat kdo kdy dostal co a kolik a jak je co spravedlive nebo nespravedlive...dyt je to hnus 
proboha proc ? rodina je spravnou rodinou prave tehdy, kdyz se o sve nejslabsi cleny dokaze postarat...treba i na ukor tech silnejsich...asi si byla vyhodnocena za schopnejsi a dostala si na krk spis starost nez radost...ale co...dyt to je v podstate oceneni tvych schopnosti
Nemám čas číst všechny příspěvky, tak se snad po někom neopakuju, ale na mě vývoj situace v článku působil tak, že rodiče budou bydlet nadále v tom dotovaném státním bytě, zatímco ten dvougenerační domek bude mít podnikavá Martina pro sebe a svoji rodinu. Až jednou rodiče nebudou, její státní byt zůstane jejím státním bytem (maximálně ho stihne do té doby zprivatizovat). Jana tím pádem po rodičích nebude mít vůbec nic. Martina šikovnou transakcí získá bydlení pro obě své děti. Spravedlnost tam bohužel nikde nevidím
štrajchpudlík - m.n.: Jo táááklhle!!! Já myslela, že Jitka je ta matka
Tak to jo, to mi samozřejmě normální nepřipadá a chápu, že Jitka odšroubovala klepadlo
93: Se sestrou vycházím normálně, nakonec, na tu dohodu jsem před lety přistoupila. Mrzí mě to spíš od našich, že jim nedochází, že je jiná situace, že je ta dohoda v současné době nespravedlivá.