Lenčin bratr Jiří se nikdy moc dobře neučil. Ne snad proto, že by na to intelektuálně neměl, ale spíš proto, že ho škola nebavila a nikdy to netoužil dotáhnout dál než na střední. Naopak Lenka byla vždy velmi ambiciózní a jejím cílem bylo mít jednou dobře placené zaměstnání. Vystudovala vysokou školu a nyní pracuje na skvělé pozici ve firmě, která se zabývá zahraničním obchodem. S manželem má jednu dceru. Její bratr Jiří pracuje na poště a s manželkou, která je na mateřské dovolené, má dvě děti. Rodina si tedy nemůže finančně moc vyskakovat.

image.png
Ilustrační foto: Shutterstock

„Rodiče si myslí, že bratr je hrozný chudáček a pořád mu dávají nějaké peníze. Většinou se to snaží dělat, když u toho nejsem, ale když pak vidím, že si brácha koupil nový počítač apod., tak je mi jasné, odkud vítr vane, protože ze svého platu by na něj nenašetřil. Rozdílně se chovají i k našim dětem. Mnohem častěji hlídají ty jeho, protože já mám peníze na chůvu a nikdy jsem je nechtěla moc zatěžovat. Ale oni se sami nenabídnou, že mi taky někdy pohlídají,“ vypráví Lenka.

Když se slaví narozeniny, Lenka od rodičů většinou dostane květinu a čokoládu s tím, že peněz má přeci dost. Jejímu bratrovi ovšem vždy přihrají naditou obálku s penězi.

„Nejde mi ani tak o ty peníze, opravdu jich mám dost, ale o princip. Je to přece bratrova chyba, že se lépe neučil a nikdy nechtěl ničeho dosáhnout. Jsou lidé, kteří mají třeba dvě práce, aby se měli lépe. Kdo to kdy viděl, aby si pětatřicetiletý dospělý muž bral pravidelně peníze od svých rodičů a ani se u toho nezačervenal. A pokud už mu je rodiče opravdu dávat musí, tak by se mě měli vždycky taky zeptat, jestli nechci. Jinak mám pořád pocit, že jsem páté kolo u vozu. Když bratrovi před rodiči řeknu, že by se měl víc snažit, akorát se ho zastávají a já mám prý nosánek moc nahoru,“ svěřuje se Lenka.  

Čtěte také:

Reklama