Je to taková hezká česká tradice dělat si věci ještě daleko horší, než ve skutečnosti jsou. A tak, když už se nám blíží ty třídní schůzky, začneme doma vést psychologickou válku o to, kdo bude blížícím se večírkem s učitelkou více vystresovaný – rodič, nebo dítě?
Zejména synové to nemají lehké, když zapisují do žákovské knížky, že je čeká pohroma. A rodiče jim rozhodně neulehčují. Matky si hrají na Pythie a další vědmy a věští hrůznou budoucnost, která vyplyne z úst třídní učitelky a zkazí nebohému dítěti život na nejméně měsíc, kdy se s ním nejen bude učit i otec (celý nadšený, že nemůže na pivo), aby dohnal všechno, co bylo učitelce slíbeno, ale také si odpyká všechny tresty za neřádstva, která až do rodičáku úspěšně tutlal.
Ovšem situace na frontě se mění rodinu od rodiny. Například si vzpomínám, jak někteří spolužáci vysílali úpěnlivé modlitby k nebesům, aby na schůzky mohla jít jen maminka. Druzí preferovali otce. Nejvíce se ale doufalo, že rodičovstvo nebude moct, zapomene. Varianta nejzazší – nějak to ututlat. Nechat podepsat někoho jiného, ztratit žákovskou, chybět, když se kontroluje podpis rodičů... Počítá se cokoli.
Pak se to ale otočí a schůzek se ti malí človíčkové, kteří zatím vyrostli, začnou děsit proto, že jejich vlastní skřítě je ve škole stejný lempl, jako byli oni sami. A pokud se zadaří, nastává ten průšvih, že je má za třídní ta samá protivná úča, jako měla je. Zkrátka a dobře – není to jednoduché. Vy sami byste určitě mohli vyprávět! Tak do toho, vyprávějte. :)
Jak jste prožívali třídní schůzky jako děti?
Báli jste se, že bude doma zle?
Snažili jste se rodičák zakamuflovat?
Jakou jste měli třídní?
Trestali vás rodiče po třídních schůzkách?
Jak schůzky prožíváte u svých ratolestí?
A jakou mají děti třídní?
Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz
Nejlepší od nás dostane dárek!
Nový komentář
Komentáře
nenáviděla jsem schůzky jako dítě,nenávidím je jako rodič.
Mám problém se synem a jeho poruchami učení.MInule jsem se snažila učitelce vysvětlit,že násobilku umí,ale napsal to špatně,jelikož si to vymyslel,protože mu učka řekla ať zrychlí.tak si to tam vymyslel.Trpí totiž bradygrafií,je pomalej.No a minule mi zase napsala,že neumí násobilku 8,jelikož v písemném dělení udělal chybu v postupu a už mu dala nedostatečně.Prostě nevysvětlím,oni mu nepomohou a přitom dělají jak jsou chápavé atd.a to mají asi 12 dětí ve třídě.Nemám ráda učitele ani schůzky.na mně si pořád stěžovali,že povídám a nehlásím se.To syn se zašije do koutka a dělá,že tam není.
dinkydao:Navrhuju změnit školu i za cenu dojíždění. Zkus se synem promluvit jestli chce do té školy chodit za každou cenu nebo jít na zkoušku jinam. Řešila jsem obdobný případ se synem, který je prý nejzlobivější dítě ve vesmíru, dnes šel prvně do jiné školy. Učitelka na něj byla tak zasedlá, že štvala ostatní rodiče proti němu, sváděla na něj špatné známky ostatních, protože vyrušuje.
Máti byla vždycky otrávená, že musí na rodičák, když se tam stejně nedozví nic nového a akorát ji to bude stát dvacku.
U nás normálka, naši se na rodičáku nikdy nedozvěděli nic, co by už nevěděli... Když se rodič zajímá o dítě jen dvakrát do roka, tak pak není divu
Axel: Tak to bylo asi málo asertivní
Axel: No podle mě je to podle toho jak kdo to dítě dokáže zaměstnat....takže pokud se nudí,tak ať se paní učitelka nediví,že zlobí.
To dělaji i dospělí ...když se nudí jankovatí ...akorát nemají třídní schůzky 
To jsem zkoušela, ale zůstala jsem nepochopena.
Axel: Musíš jí asertivně vysvětlit, že si za všechny problémy s tvým dítětem může sama
rek11: Buď ráda, doma to rozdýcháš, ale představ si, že posloucháš stížnosti učitelky a připadáš si jak naprostý pitomec.
Nijak, byly mi fuk.
, s třídní na základce jsme se vzájemně moc nemilovaly, ale protože jsem byla premiant třídy, moc toho na mě neměla 
.
Ani náhodou, nebyl důvod.
Proč?
Na gymplu skvělou
Zvlášť na základce jsem si občas reprodukovaně vyslechla stížnosti třídní na mé pubertální výlevy a na mé nové (a drahé) kozačky
Prožívám je normálně.
Teď už skvělou, ale změna je na spadnutí, tak uvidíme.
Axel: U mě je to zase obráceně doma z holky šílím a ve školce mi vyprávěj jak je hodná...mám dojem,že se vždy bavíme každá o jiném dítěti
Axel: Sláva, jedna spřízněná duše se našla
. 
Někteří jednodušší rodiče třídní schůzky milují, neboť se tam můžou "prezentovat"... maminky se nastrojí, tatínkové nahodí korby a koketují s cizími maminkami ....kolikrát ani nevědí, o čem třídní mluví
Kačena1: Tak to jsme natom stejně, s klukem doma nemám problémy, ale teď jsem byla ve škole a učitelka mi vykládala, jak hrozná je to třída. Někteří učitelé jsou neschopní a neumí si sjednat pořádek a respekt, a proto otravují rodiče a snaží se svoje problémy hodit na ně.
Na třídní schůzky chodím velmi nerada, ale musím, mám totiž zlobivé a nedbalé dítě a jsem tam tedy žádána
Velmi se mi uleví, až se této nemilé povinnosti zbavím.
Na rodičáky chodím já, manžela kecy učitelky obtěžují. Stejně doma všechno probíráme, tak vyslechnu nářky a pochvaly třídní učitelky, na učitele nenadávám, protože by se to nakonec obrátilo proti dítěti. Protože se sama ve školství motám, učím i dceru, že učitel si svoji pravdu vždycky obhájí, i kdyby ji neměl, takže nemá cenu se vzpouzet. A bohužel, je to tak i životě - šéf má vždycky pravdu a pokud nesouhlasím, můžu odejít. Ze školy to jaksi nejde. Takže se v kontaktu s kantory musí naučit kličkovat a "chodit v tom". Neznám učitele, který by žáky učil špatně a byl za to nějak potrestán. Všichni to ví, každý ho zná, ale učí dál... Takže přijít s ním do konfliktu - to je o ničem. A na konzultace k jednotlivým vyučujícím nechodím - o známkách vím, co je dítě zač, to vím také, tak proč se mám plazit před učitelem a poslouchat kydy, o kterých stejně vím, že ne všechny jsou pravdivé - viz text nahoře. A zatím to funguje.
Nyotaimori: kde je hranice normálu a bláznovství?
dinkydao: cože? Učitelka ti řekla, že se tvůj syn pomočuje? A když přijde domů tak pomočený není? To nějak nechápu
U nás to bylo v pohodě. Nijak velké průšvihy nebyly, leda zapomenuté učební pomůcky, nebo tak něco. Takže nuda. Když hrozila blbá známka, tak se prostě pak opravila, naši to nijak neřešili. Asi od 5.třídy ztratili iluze o mém studijním typu
.
U dcery chodí na třídní schůzky tatínek. Když začala chodit do školy, byla jsem doma s miminem, takže to z toho nějak vyplynulo. A zůstalo mu to napořád, dokonce před pár lety zjistil, že je to ohromná legrace. Poslouchat některé výplody jistých rodičů mu působí potěšení ještě hodně dlouho