Konečně mezi příspěvky na dnešní téma zavítal i názor z druhé strany a my za něj moc děkujeme. Jak to vidí učitelka? Pojďte si přečíst, jak se na třídní schůzky dívá naše čtenářka s nickem enka1

Zdravím všechny zúčastněné a podepište se na prezenční listinu :) i to bývalo. Myslela jsem, že dopadnem dnes hůř. Myslím tím nás učitele.

Netuším, kdy fenomén třídních schůzek vznikl, ale považuji je za naprosto zbytečnou věc, tedy ty pravidelné čtvrtletní. Kdo se o své dítě nebo žáka zajímá, řeší problémy hned při vzniklé situaci = permanentní dialog. Učiteli, buď mi k dipozici, když potřebuji něco řešit se svým potomkem. Rodiči, buď mi k dispozici, když potřebuji něco řešit s tvým potomkem.

Na třídní schůzky se většinou dostavují rodiče dětí, u kterých to vlastně ani není pořeba a ti kteří chtějí něco (přiznejte si to někteří) ožulit: typická věta - když on to doma umí. Kdysi mě šokovala jedna maminka, která mě požádala, jestli by si synek nemohl ty prověrky psát doma, že tam na ně má větší klid a ostatní ho neruší.

Končím, protože jinak by vše skončilo u desetistránkového elaborátu a to byste mě teprve hnali. Jen se ještě přiznám, že třídní schůzky pro mě bývalo trauma, které mé učitelství provázelo víc než leckterý zlobivý žák.

enka1

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Díky za zajímavý názor a pohled z druhé strany

Ještě je čas vyjádřit se k dnešnímu tématu, milé ženy-in. Co vy a rodičáky? Jak jste je prožívala jako dítě? Jak je prožíváte dnes se svými dětmi? Vidíte v tom nějaký rozdíl? Váš názor nás zajímá. Napište nám

redakce@zena-in.cz

 

TÉMATA:
UČENÍ