Je libo mít u porodu krom partnera třeba babičku nebo strýce nebo sestru či bratra, nebo rovnou všechny? Ale ano, proč ne, vždyť v některých zemích je to běžnou praxí už dávno. A teď na vybraných pracovištích i u nás…
Pryč jsou klasické modely porodů za asistence personálu a porodníka. Pryč je omšelá „hekárna“, kde je člověk ve společnosti jiné rodičky a slastných křížových bolestí. Dnes vás nejen na hekárně, ale i na sále může obklopovat celá famílie snad kromě vašeho psa.
Pravda, něco vás to bude stát, protože běžný standard ve všech porodnicích,je jen otec. Ovšem například v Praze, v areálu nemocnice na Bulovce je možné si k porodu přizvat více lidí z rodiny a prostředí je opravdu hodně domácí.
Plechové skříňky tu nahradil dřevěný nábytek, televize, telefon a hlavně téměř volný přístup všech členů rodiny. Chcete, aby porodu přihlížel starší sourozenec? Není problém.
Názory jsou různé, jako jsou různí lidé, ale mně se takový přístup vlastně líbí.
Tak například ve Švédsku se ale takto rodí naprosto standardně, protože společnost tam zastává názor, že je to záležitost rodinná, takže proč by u toho rodina neměla také být? No jasně, proč ne?
Že si nedokážete představit, kterak na vaše orosené čelo, bolestí zkroucenou tvář a celkově ne právě přitažlivou vizáž pokukuje houf příbuzných?
Někteří odborníci také ne.
„Samozřejmě, že by se měl proces porodu co nejvíce polidštit, ale za sebe pokládám poněkud za spornou otázku psychiky přítomných, například dětí. Navíc si nejsem tak docela jist, zdali takový způsob neodvádí pozornost lékařů od stavu pacientky. Omdlívají nám tady otcové, se kterými je pak práce, a takhle může zkolabovat babička, křičet stresovaný sourozenec, ranit mrtvice strýce a podobně. Nejsem si jist, jestli je společnost na takovou novinku jaksi morálně připravena,“ říká k tématu rodinných porodů MUDr. Karel Stehlík z klasické porodnice v Praze U Apolináře.
A názor druhé strany?
„Jiný způsob porodu bych už ani podstupovat nechtěla. Naprosto se vyplatilo něco připlatit. Bylo to milé a příjemné a hlavně jsem se cítila úplně přirozeně. Zařízení jako doma a hlavně bylo pro mě hodně přínosem, že jsem měla u sebe nejen manžela, ale také mladší dcerku, přišla kamarádka, maminka a chvilku s námi byl i můj táta. Přímo při porodu byl pak manžel s dcerkou. Měla jsem na výběr ze šesti jídel, k dispozici telefon, prostě moc prima. Dokonce se mě zeptali, jestli chci holit a jestli chci klystýr. Pamatuji si dobu, kdy se na to prostě nikdo neptal. Jasně, že jsem chtěla klystýr, protože kdo by se chtěl podělat? Pokud budu mít další dítě, chtěla bych zas rodit takhle. Dcerce je 12 let a žádný šok neměla. Právě naopak. Myslím, že teď ví, že to není žádná legrace, a k Lukáškovi má krásný vztah,“ uvádí paní Kamila Samková, která takto rodila zhruba před rokem.
Také se domnívám, že bych možná využila možnosti mít při porodu například vedle partnera i sourozence právě příchozího miminka, protože si myslím, že má paní Kamila pravdu, když říká, že pro vztah sourozenců to patrně bude pozitivní.
Ovšem, všeho s mírou.
Vlastně si neumím představit, že by měl někdo zájem mít u porodu dvacet příbuzných včetně bývalého manžela a jeho bratra. I když, napadá mě něco, ale vzhledem k tomu, že péči těchto zařízení nehradí pojišťovna a nevztahují se na ni sociální příplatky či výhody, nemusí se patrně v těchto porodnicích bát, že pro příbuzné, náhodné diváky a sedmičlennou kapelu nebude kde postavit lékaře.
Chtěli byste rodit s rodinou?
Nový komentář
Komentáře
evelyn — #37 Ale jo, jen bych tu blízkost určitě cítila i přes ty dveře na chodbu
První porod mě čeká v srpnu a rozhodně tam budu sama. Manžel tam sám od sebe být nechce, dělá se mu špatně jen když jde kolem lékárny a tak ho k ničemu nebudu a ani nechci nutit. No a že bych si tam vzala mamču nebo kamarádku? To ne, stačí že to tam budu muset vydržet já.
štístko — #23 Sice až budu jednou rodit, bude to "císařem", ale kdybych rodila normálně, udělám totéž, co ty
Já naštěstí rodila dřív, než byla přítomnost otce u porodu možná. Mně to vyhovovalo, když je mi blbě, jsem nejradši sama a nesnáším, když mě někdo obtěžuje svou přítomností. Také za mě ještě nebyly děti s matkami na pokoji, někde už s tím tehdy začínali, já jsem byla šťastná, že dítko odnesli a já měla klid na vzpamatování se a vyspání. Jsem holt stará konzerva.
Kopretina3 — #21 Pokud máš pochyby ty a manžel chce, tak ať s tebou jede, může tam být celou dobu kontrakcí, toho čekání, které se může natáhnout i na mnoho hodin a na samotné tlačení ho vyšli ven. Ale můžu ti říct, že když to bylo "nejhorší" bylo mi úplně jedno, jestli jsem tam sama, nebo je tam dvacet lidí, měla jsem jediné přání, ať už je to dítě venku, jakoukoli cestou, hlavně rychle. V podstatě jsem začala mít pravidelné bolesti v noci z úterka na středu kolem jedné, ráno ve středu jsme jeli do špitálu a syn se nakonec narodil CŘ ve čtvrtek v 15.15.
Rodila jsem 23hodin a celou dobu se mnou byl manžel. Pokud i prostředí a vše kolem bude příznivé a my budeme rodit druhé prtě, bude u toho i náš prvorozený, bude-li chtít. My to takto prostě cítíme a chceme všichni.
Určitě ale nikdo jiný z rodiny. V žádném případě ne moje mamka a už vůbec ne mamčin prvorozený.
Jen muž a náš rarášek...
ToraToraTora — #27 Woéé
evelyn — #14 Mně by nevadila neupravenost a podobné. Mně zkrátka vadí, když někdo vidí, že mi něco je nebo mě něco bolí
a nemusí to být jen porod
ToraToraTora — #27
štístko — #23 mně manžel několik dní po vyndání stehů jeden zapomenutý sám vyndal
"Babi nechceš se přijet podívat, budou mi dávat klystýr, nechci nástřih, možná se natrhnu sama během porodu, to je přirozené, ale jinak je to žůžo, bude tam i moje spolužačka, táta...už jste se dlouho neviděli a dcera má zrovna ten den svátek. Nechceš přinést dort jo a ....máš na výběr ze šesti jídel. To je super, ne?"
evelyn — #14 To jo, neupravená klidně, ale já byla z podoby! Když jsem po dvou měsících byla navštívit jednu maminku z pokoje, co jsem se s ní sblížila, nechtěla mě ani otevřít, jakože mě nezná - nepoznala mě. Pak jen vyhrkla: Jé, ty jsi hezká!
No comment prostě...
u porodu byl jen manžel a nikoho jiného bych tam nechtěla.Je to věc jen nás dvou a ostatní musí počkat
Tuhletu činnost mám už v tomto životě za sebou a nechtěla jsem tam ani manžela, natož nějaké další obecenstvo. Jak to tu někdo napsal, je to fakt jako když rodila francouzská královna. Prostě porod - věc veřejná opravdu není pro mne.
Kopretina3 — #21 po prvním porodu jsem měla spíš problém já (teda se sexem). Jsem hrozná,ale musím všechno vidět a tak mě nenapadlo nic lepšího,než si vzít zrcátko a na šití se druhý den podívat. Pak jsem si říkala,že se přítel určitě zhrozí až to uvidí
. Ale řekl mi,že to k tomu prostě patří a je rád,že jsme oba v pořádku a doma.
Kopretina3 — #21 pokud chce jít sám
,něco jiného by bylo,kdyby šel z donucení.
Pro mě tedy velice aktuální téma. V červnu mám termín a pořád nevím, jak se rozhodnout. Co jsem těhotná, tak manžel dřívější odpůrce přítomnosti muže u porodu u něj chce být a chce chodit i na porodní kursy. Jsem ráda, ale moc se bojím, aby to nepoznamenalo náš sexuální život. Vím, že bude u hlavy, ale obavy mám. Jinak bych si ho tam jako podporu moc přála a přála bych si, aby si hned mohl miminko pochovat. Ale vážně nevím, jak se rozhodnout správně
Ja jsem ho tam chtela, ale muj drahy je slaba povaha a nakonec z toho byl planovany cisar a to bych mu nemohla udelat, ani kdyby pousteli doprovod az na sal. Takze byl se mnou pred tim a po tom. Ale co me docela stvalo, byl rooming in. Kdyz nervalo vlastni dite, tak rvalo cizi, do toho vizita na dite, pak vizita na matku, zmerit teplotu, kdyz zrovna kojite, prinesou snidani a za chvili, jestli uz to clovek snedl, to same s obedem, pak zas nejaky doktor, do toho nekolikrat zmerit teplotu, kdyz clovek konecne usnul, vzbudili ho s injekci, zkratka v porodnici jsem naspala tak 3hod denne. Nechapu, ze si tam nekdo muze odpocinout a rika, ze doma si uz neodpocine, protoze se bude muset starat o domacnost a v porodnici dostane vsechno pod nos. Zase jsem se presvedcila o tom, ze muset stravit v nemocnici delsi dobu, zemru na vycerpani organismu.
evelyn — #14 Dík, za zajímavý tip. Určitě bych nechtěla u porodu široké příbuzenstvo, ale manžel mi udělal moc dobře. Ono šestatřicet hodin v porodnici s bolestma po třech až pěti minutách je docela "nuda".
Nicméně mámu bych tam nechtěla a ségře bych to nemohla udělat, ta by pak asi jakékoli množení zavrhla definitivně.
A stejně jako ty, nechápu... Můj muž je moje opora, předpokládám, že mě viděl, nebo uvidí v mnohem horší kondici, než jsou prasklé žilky po porodu. Kdybych měla obavu, že to neunese, nebudu s ním. Totéž je samozřejmé i pro mně, pokud bude potřeba, budu ho opečovávat v jakémkoli stavu a rozhodně nebudu kontrolovat,jestli je oholen, nebo zrovna čerstvě osprchovaný. Do normálního vztahu patří chvíle lepší i horší.
Myslím, že jen svého partnera... ovšem u mně se objevily komplikace, tak jsem ho raději nezavolala (čekal na můj telefon), ať si tu hrůzu odbudu sama...