Bylo to někdy touto roční dobou. Tři kůzlata naší hrdé kozy Filomény už byla trochu odrostlejší a každým dnem jim přibývalo kamzičího temperamentu. V chlívě nebylo nic, na co by nezkoušela vyskočit. Možná si dovedete představit jejich radost, když jsme je poprvé vypustili ven - na dvůr. Běhala tryskem z jednoho rohu do druhého, na poslední chvíli zabrzdila, vyhodila zadní a úprkem zase na opačný konec, bylo radost se na ně dívat, ale zároveň jste museli mít jistý úkryt, protože, když vám takové kozisko skočí na nohu, tak je to ještě dlouho znát.

Zkoušela vyskočit na vrata od stodoly, na hromadu složeného dřeva, na psí boudu. A najednou jeden chytrolín skočil na hromadu tašek, které byly v jedné řadě uložené podél zdi, a hup nahoru na střechu šopy (tak se u nás říká malé hospodářské budově). Sotva to zmerčila zbylá dvě kůzlata, úprkem se rozběhla k šopě a jedním skokem a odrazem přes tašky byla u svého sourozence. Začala vyskakovat a pobíhat po střeše tím svým ztřeštěným způsobem a zásadně brzdila až na samém okraji.

Na to se naše babička nemohla dívat, začala svolávat všechny svaté a šla odříkávat Otčenáš do kuchyně. Ovšem to by to nebyli rození kamzíci, protože už po chvíli zjistili, že šopa sousedí s chalupou a je třeba přeskočit jen něco přes metr. Myslím, že se vlastně ani nešly podívat, jak je to daleko, prostě zmerčily větší hřiště, takže za chvíli se jen ozvalo jejich cupy cup – chvíli nic – to během letu… a pak dupy dupy na střeše chalupy, načež z kuchyně vyletěla vylekaná babička. Zároveň s ní z chléva taky Filoména, protože jí začalo být podezřelé, že své ratolesti neslyší. Lokalizovala je rychle, buď zafungovala mateřská láska, možná si vzpomněla na vlastní dovádivá léta, každopádně se nám ji nepodařilo zastavit, takže nám za chvíli běhaly po střeše kozy čtyři.

Blížila se třetí odpoledne, kdy od autobusu chodí kolem spousta lidí, a řeknu vám, že nebyl nikdo, kdo by se na chvíli nezastavil a nesledoval to kozí rodeo. A bylo se na co dívat…

Jenže my jsme si začali lámat hlavu, jak tu smečku dostaneme zpátky do chlívku. Zkoušeli jsme na dvůr házet kousky řepy, chleba, salát a jiné kozí pamlsky, ale nabytá svoboda jim byla milejší, a navíc kozy jsou náramně umíněná zvířata. Když se blížil večer a naše fantazie nevyplodila žádný nápad, který by na ně zafungoval, měli jsme už před očima různé tragické scénáře. Ale naše babi situaci nakonec vyřešila, ve chlívě zarachotila kbelíkem a tenhle zvuk koziska bezpečně poznala, protože se jim do podobných každý večer chystalo pití. A jak rychle na střechu vyskočila, tak ladně zase hopla zpátky. Trochu jsme měli obavu o Filoménu, přece jen už byla usedlejší a šopa je vysoká 2 m, ale skočila bez váhání, jen při dopadu trochu více zapružila v kolenou.

Byla to na dlouhou dobu jejich první společná procházka.

Kaskadérským kouskům zdar
Marije

Děkujeme za nádherně napsaný akční příběh :).

Jaké jsou Vaše zkušenosti s mláďátky? Vzpomenete si, co všechno Vám ti rošťáci natropili? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

TÉMATA:
DŮM A BYT