Největším problémem robotů dodnes bylo, že jsou závislí na více méně neměnném programu. Roboti, které vytvořil tým vedený José Halloyem, se však dovedou učit od živočichů a plně simulovat jejich chování.

Autonomní roboti byli vypuštěni mezi šváby, se kterými se jim povedlo navázat komunikaci a začlenit se do fungování kolonie. I když se roboti švábům příliš nepodobají, byli natřeni chemikáliemi, které simulují pach hmyzu. Rozhodující však bylo zejména chování, kterému se roboti od švábů naučili.

Švábi začali svým novým elektronickým spolubydlícím natolik důvěřovat, že se jimi dokonce nechali svést k jinak nebezpečnému chování – například se ukrývali na osvětleném místě, přestože normálně se ukrývají na místech tmavých. Elektroničtí švábi postupně získali v kolonii významné postavení a naučili se s živočichy „manipulovat“.
 
„Novinkou je to, že ty roboty neřídí na dálku člověk, jsou autonomní a jednají na sociální úrovni obvyklé v kolonii hmyzu. Jsou pro nás nástrojem, jak získat informace o mechanismu rozhodování skupiny živoucích zvířat,“ tvrdí Halloy.

Zatím komunikují roboti jen se šváby, jde však o rozhodující pokrok na poli robotiky – zásadní je především schopnost robotů se učit a simulovat chování jiného druhu natolik věrohodně, že jim příslušníci druhu „uvěří“. Možná se na závěr této linie výzkumů setkáme i s roboty, kteří s námi budou například komunikovat po internetu tak, že nepoznáme, že se nejedná o živého člověka.

Zdroj: stránky José Halloye

Chtěla byste mít svého elektronického psychologa? Kamarádku, která na Vás vždycky bude mít čas? Vadila by Vám diskuse řízená „robotem“? Nebo robotický lékař? Co třeba takový robot – gynekolog – nebyl by lepší než ti živí?

Reklama