Rituální líčení, bandáže chodidel a vši v parukách: Péče o tělo a krása v průběhu staletí

Touha líbit se je stará jako lidstvo samo. Způsoby zkrášlování jsou poplatné době, podléhají soudobým trendům, stejně jako možnostem a vkusu každého jednotlivce. Péče o tělo je dlouhodobý fenomén, na který (alespoň v některé z životních etap) zaměřuje svou pozornost snad každý. Zvlášť ženy si instinktivně uvědomují sílu fyzické krásy, která platí za mocný nástroj, jak přilákat pozornost nejen opačného pohlaví. Drobné i větší nedostatky se odpradávna snažily kompenzovat „externími“ zkrášlovacími prostředky, což platí dodnes.

Foto:Shutterstock

V pravěku mívalo líčení rituální smysl

Už pravěcí lidé do určité míry řešili svůj vzhled. Ke zkrášlování těla využívali nejrůznějších primitivních prostředků, improvizovaných hřebenů a rozličných ozdob. V té době mělo však zásadní váhu rituální líčení. Své obličeje i těla si naši předci natírali barevnými přírodními materiály a forma barvení se lišila kmen od kmenu, příležitost od příležitosti. Líčení prozrazovalo i postavení dotyčného v rámci komunity. Různé ornamenty na kůži pak mívaly především ochranný charakter.

Starověká krása často bolela

Postupem času se kult těla stále více dostával do popředí. Ve starověké Číně dbaly ženy na štíhlou linii vysoký důraz, což je mnohdy až fatálně vyčerpávalo. Výjimkou nebylo ani cílené deformování těla (bandáže nohou), protože jen velmi drobná chodidla bývala považována za ctnostně krásná a žádoucí. Tehdejší ženy si už také obarvovaly vlasy a líčily tvář. Typické byly napudrované obličeje a rudě zvýrazněné rty. Účesy tvořily často velmi složitě zaplétané vlasy a ruce zdobily dlouhé nehty.

Foto:Shutterstock

Také v Indii se kladl velký důraz na fyzickou krásu, a především čistotu. Významná péče byla věnována také zubům, k jejichž čištění byly určeny speciální práškové přípravky či speciální pasta. Výjimkou nebyla ani depilace pomocí přírodních prostředků, tetování hennou a množství nejrůznějších tělesných šperků.  

Dobré hygienické návyky měli také obyvatelé starověkého Egypta. Myli se i vícekrát denně a jako čistící prostředky využívali i písek a nejrůznější oleje. Rozšířené byly také vonné koupele s přídavkem přírodních aromat či mléka. Pro udržení svěží pokožky si vyráběli pleťové masky, často s příměsí vosku, medu, pryskyřice nebo myrhy. Egypťané také pečovali o svůj chrup a vlasy. Líčení bylo velmi charakteristické a mělo jak dekorativní, tak ochranný charakter. Silná černá linka na horním víčku obvykle vedla až ke spánkům, a také spodní, někdy dvoubarevná, vynikala svou masivností. Takto nalíčené oči působily nepřehlédnutelně, zároveň měly být tímto způsobem chráněny před infekcí.

Foto:Shutterstock

Řecko a Řím dbaly na soulad těla a duše

Ve starověkém Řecku byl kladen vysoký důraz na celkovou osobnost. Za krásného býval považován člověk nejen fyzicky přitažlivý, ale také moudrý. Duše byla v této souvislosti neoddělitelná od těla a vše mělo dohromady tvořit harmonický celek. Líčení bylo obvyklé pro obě pohlaví. Na běžném pořadu dne byla také depilace, nejrůznější olejové koupele a potírání vonnými mastmi. Proti pocení se využíval přírodní kamenec a celková hygiena hrála zásadní roli. Řím následoval v tomto směru Řecko. Také tady byl kladen vysoký důraz na čistotu těla a hloubku duše. Každá zámožná Římanka mívala několik otrokyň, které pravidelně pečovaly o zevnějšek své paní. Míchaly pro ni pleťové masky a připravovaly koupele. Na vysoké úrovni byla i zubní hygiena.

Foto:Shutterstock

Středověk znamenal návrat do temnoty

V dobách temného středověku vzalo za své ledasco včetně hygieny. Tatam byla řecká pěstěnost a čistota. Namísto vonných koupelí se tělesné pachy zakrývaly „navrch“, mnohdy nedostatečným tlumením pomocí nejrůznějších vonných materiálů, obvykle původem z Arábie. K úpravě zevnějšku se nicméně využívaly břitvy, pinzety a líčidla, k vyživení pokožky máslo či oleje.

Renesanční nádech vystřídal zápach baroka

Období renesance s sebou přineslo uvolnění, nádech, návrat k přirozené ženskosti a radosti z vlastního těla. Oblé tvary a dlouhé vlasy, stejně jako živůtek a bohatě řasené sukně se staly symbolem té doby. Na milost se opět vzaly vonné koupele i pleťové masky z přírodních materiálů. S nástupem baroka se poněkud přitvrdilo. Za krásnou ženu byla považována osoba silná až obézní. Ztěžkly i materiály, šaty se šily ze sametu či brokátu, hojně zdobené krajkami. Hygiena se opět příliš nepěstovala, časté mytí bylo považováno za škodlivé a tělesný zápach býval (často neúspěšně) maskován bylinnými směsmi. Líčení bývalo výrazné a moderní vysoké paruky často zavšivené.

Foto:Shutterstock

Konec 19. století přinesl zkracování

Období před více jak 100 lety přineslo nový pohled na svět a fyzické zdraví. Postupně docházelo k významnému rozmachu kosmetiky a uvolnění dosud sešněrované módy. Ženy se začaly líčit decentněji, žádoucí byly tenké linky, rudé rty a úzké obočí. Postupně zkrátily sukně i vlasy. Čím dál oblíbenějšími se stávaly návštěvy kosmetických salónů, tělesné hýčkání a fyzický požitek. V různě modifikovaných formách trvá tento trend dodnes.  

Čtěte také:

• Až do 19. století chodily ženy naostro: Jak šel čas se spodním prádlem
• Sloužila proti hadímu uštknutí, černé magii i ke zvýšení sexuálního apetitu: Co možná nevíte o čokoládě

Zdroje: wikipedia.org, jamanetwork.com/journals, semanticscholar.org