Smutné příběhy, a málo dobrých konců… Před léty jsem znávala mladou paní, nevím, jak její příběh začal, protože jsem ji poznala až v okamžiku, kdy ležela zbitá na schodech, a její opilý manžel velmi hlučně demoloval zařízení bytu. Měli tenkrát malou dcerku, té se to naštěstí nedotklo. Paní skončila na týden v nemocnici, o hlídání holčičky jsme se podělili ještě s jinými lidmi, a její manžel, když vystřízlivěl, odjel kamsi na Slovensko, odkud pocházel. Nestaral se, co bude s jeho ženou a dítětem.
Několik rodin se spojilo, aby jí pomohlo – jedni našli bydlení, druzí sehnali místo pro dítě v jeslích, pomohli najít práci, další zas dali nábytek, oblečení – začínala úplně od nuly, podala žádost o rozvod, ten úspěšně proběhl, dceru dostala do péče. Manžel jí sice chvíli vyhrožoval, ale byl to slaboch a nezmohl se už na nic, když viděl, že ji podporujeme, a nakonec ona dostala ještě i nějaké finanční vyrovnání.
Zdálo by se, že konec dobrý… jenže ona nedokázala zvládnout vlastní život, zodpovědnost za dítě, život bez muže. Stále častěji si stěžovala, jak je to těžké, že dřív ji sice manžel občas zbil, ale nemusela chodit do práce, nemusela se starat o peníze, on všechno obstaral, zařídil, a od ní chtěl jen poslušnost a péči o domácnost. Všechno bylo jasné a snadné, co on řekl, platilo a ona sama nemusela nic řešit…
A teď najednou ta zodpovědnost ležela na ní samotné. Už to, že musí každý den do práce, brala jako příkoří, a nedokázala vycházet s penězi, brzy měla dluhy. Vzala si půjčku, na tu jí byl ručitelem můj manžel spolu s jedním dalším mužem, protože na ně pohled raněné laně udělal dojem, a výsledek byl ten, že jako ručitelé rukou společnou a nerozdílnou její dluhy zaplatili. Ona nesplácela nic, a ani jeden z těch dvou, neb jsou přece gentlemani, od ní nic nevymáhal.
A aby se věci nezdály tak jednoduché, tahle opuštěná, smutná, ublížená a nesamostatná žena, která přece tolik potřebovala to mužné rámě, o které by se opřela, se stala milenkou obou pánů, mého muže i toho druhého. Když to vyšlo najevo, drsně se kvůli ní pohádali a na několik let přestali být přáteli. A ona si našla třetího, který se kvůli jejím modrým očím nakonec rozvedl, a odešli spolu kamsi do neznáma. Je to už dávno, a konec toho příběhu neznám, ale chci věřit, že to nebylo zbytečné. Jen – každou další podobnou pomoc si několikrát rozmyslím.
Rikina
Text nebyl redakcí upraven.
Díky i za jiný úhel pohledu. Dnešní téma je tak o něco kompletnější.
Dnes si povídáme o násilí na ženách. Zajímají nás vaše zkušenosti a názory na domácí násilí a násilí na ženách. Zajímá nás, zda-li jste se s ním také setkala a jak se zachovala.
Své příspěvky posílejte do 15.00 hodin na adresu
Nový komentář
Komentáře
Někdy je lepší být sama
catcat — #16 je dobře, že jsi to napsala. za to Tě nikdo neodsoudí. jeho měli. pustila jsi to ven, to pomáhá ...
ja jsem sama s 3detmaje 29 taky semusim samo ovse starat a nevadimi to radsi sama nez porad byt mlacena 7 letmi stacilo
Pro dobrotu na žebrotu.
Ty blaho, tak to je docela sila. Ja si porad rikam, proc nemam rada takove ty drobnoucke krehoucke bezbranoucke typy
hnus.. za dobrotu na žebrotu..tyhle se chlapům líbí, maj pocit, že jim musí pomáhat nadstandartně
mandzarik — #8
sakra, že bych byla v jiné poradně
byla jsem v dětství zneužitá vlastním příbuzným a je to poprvé, co to přiznávám. sedím tu a brečím. je to věc, která nejde sdělit...
no každému vyhovuje něco jiného - ji vyhovovalo bití od muže, ale zase nemusela pracovat, nebyla na výchovu dcery sama(?), nemusela se o vše starat...
A jak se říká - za dobrotu na "žebrotu"....
marry.lu — #10
ona o tom nechtěla mluvit, ale něco muselo být špatně.
Buď rodiče neměla, a nebo s nimi nějak nevycházela, každopádně o nich odmítala hovořit, když jsme se jí tenkrát ptali, jestli by se jim třeba nemělo dát vědět...
Nakopala bych tu paní do pr....a manžela taky.
Drsný příběh.
U té paní bych hledala problém již někde v jejím dětství, když nemá jasný pud sebezáchovy, neumí s penězi, nezvládne se postarat, tak bylo něco špatně už dřív.
A teď, babo, raď. Jak poznat tu dělící čáru, kdy už se pomoc nevyplácí? Riki, až mě překvapuje, kolik životních zkušeností máš a co jsi toho prožila. Tvé příspěvky vždy stojí za to
.
enka1 — #6 a ono jim to prochází, že ? kolikrát žasnu ...
Skoro by se chtělo říct - ta ženská zasloužila pár facek. Nevysmívám se, nebagatelizuju, je to pocit ze zneužití podané ruky.
Nejen ženské bývají obětmi.Jsou prostě vyčůránci,kteří životem kloužou,lyžujou, surfujou .....k stálému svému prospěchu.