Rikawa se vyráběla koncem 18. století z býčích vodních řas, dřevěných špejlí a vazby z rostlinných vláken. Tyto nádoby sloužily lidem z kmene Palawa k uchovávání a přenášení vody, která je pro ně životodárným zdrojem. Tento předmět byl nalezen v blízkosti zálivu Recherche v roce 1792 expediční skupinou Bruniho d'Entrecasteaux. Záznamy o jeho existenci v soukromé sbírce pocházejí z 20. let 19. století, kdy byl vyobrazen v katalogu. Poté se rikawa dostala do francouzských veřejných sbírek, byla vystavena v Louvru a v průběhu let i v dalších muzejních sbírkách v Paříži, nicméně její popis, pokud jde o materiál a zemi původu, byl nepřesný.   

63f609973400cobrazek.png
Foto: Shutterstock

Je jednou z pouhých dvou historických rikaw, jejichž existence byla prokázána. Ta druhá byla nalezena kolem roku 1850 a následně vystavena na Velké londýnské výstavě v roce 1851, než byla spolu s dalšími předměty tasmánských domorodců darována Britskému muzeu. Ta je nyní rovněž součástí expozice v TMAG.

V roce 2019 byla pařížská rikawa znovu objevena a byla vystavena v Musée du quai Branly v rámci africké sbírky Jacquese Chiraca. Dr. Gaye Sculthorpeová, zástupkyně kmene Palawa a zkušená muzejní kurátorka pracující v Britském muzeu a pátrající po historii své rodiny, narazila na její kresbu z 90. let 19. století, kdy byla vystavována v Etnografickém muzeu Louvre v Paříži.

Cesta domů do Lutruwity/Tasmánie

Jako hrdý sponzor výstavy v TMAG přepravila společnost Emirates vzácnou a cennou rikawu, a to za péče a dohledu kurátorů z Musée du quai Branly-Jacques Chirac. Rikawa byla odbavena na pařížském letišti Charlese de Gaulla, poté se zastavila na mezinárodním letišti v Dubaji a následně vyrazila do australského Melbourne. V cestě pokračovala sdíleným letem se společností Qantas na letiště Hobart.

Před odletem z Paříže byl stav rikawy řádně zkontrolován, poté byla na cestu umístěna do speciálně navrženého a klimatizovaného kufru. Kurátoři doprovázející rikawu mohli provádět kontroly během celého letu i na hranicích, aby se ujistili, že je plně v bezpečí. Po celou dobu cesty byli kurátoři v přímém kontaktu s palubním personálem, aby mohli monitorovat hladký průběh cesty rikawy. Po příletu do Tasmánie byl předmět opět podroben detailní kontrole stavu, která potvrdila, že nedošlo k žádnému poškození, následně byla umístěna do speciálně navržené a klimatizované vitríny.

Stéphanie Leclerc-Caffarel, kurátorka tichomořských sbírek Musée du quai Branly-Jacques Chirac, která rikawu doprovázela, uvedla: „Je úžasné pomyslet na to, že před 230 lety u těchto břehů prováděla výzkum francouzská expedice, která rikawu převezla přes několik oceánů do Francie. Nyní stojíme na stejném místě v rámci jejího návratu domů o několik století později. Tento vzácný nosič vody je národním pokladem Francie a kulturním pokladem obyvatel Tasmánie. Je skvělé, že tento malý artefakt spojuje tolik lidí z opačných částí světa na tak odlehlém místě, jako je Tasmánie.“

Zdroj infromací: Tiskové informace, Instagram, Tasmánské muzeu a galerie umění (TMAG), Emirates