Říkali jí Vrabčák

Přesně před půl stoletím – v únoru 1963 -  se uskutečnil poslední koncert zpěvačky, která nejspíš zůstane pro Francouze největší šansoniérkou všech dob. Ženy drobounké postavy, ale silného hlasu. Edith Piaf nikdy ničeho nelitovala, jak ostatně zpívá ve své nejznámější písni Non, je ne regrette rien, která byla rekapitulací jejího života. Při jejím poslechu běhá po zádech mráz…

„Můj život není pohádka pro děti,“ říkala prý s oblibou. Informací o jejím životě je mnoho a mnohdy si odporují. U nás je asi nejznámější biografie její mladší nevlastní sestry Simone  Berteaut, kterou Edith nazývala Momonka. Kniha je zajímavá. Mám ji doma, kdysi jsem ji přečetla jedním dechem. V posledních letech však i autorství této knihy bývá často zpochybňováno.

Měly společného otce, jak Simone píše hned v úvodu. Ačkoli ani to není tak úplně jisté. Byl to cirkusový akrobat, opravdu činorodý člověk. Vlastně ani on přesně nevěděl, kolik měl dětí. Moc si s tím hlavu nelámal…

Rodným místem Edith Giovanny Gassionové, což bylo původní jméno Edith, byla ulice – tedy podle legendy. Spatřila prý světlo světa v nevábné pařížské ulici Belleville na schodech před domem číslo 72. To se aspoň povídá a pamětní deska na ošklivém domě tuto skutečnost stále připomíná. Nedůstojné místo. Tehdy i dnes. Při naší poslední cestě do Paříže jsme se na místo činu vypravili a byli jsme prostředím notně zklamáni.

U porodu budoucí hvězdy v roce 1915 asistoval místní strážník. Matka, cirkusová umělkyně, to prý prostě do porodnice nestihla. V poslední době je však i tento mýtus zpochybňován.

Nedávno jsem četla, že byl na Place Edith Piaf v pařížském 20. obvodu odhalen pomník od sochařky Lisbeth Delisle. Pár kroků odtud je nemocnice Tenon, kde se prý Edith „skutečně“ narodila. Tak co je tedy vlastně pravda?

Matka holčičku nedlouho po narození odložila k babičce, odkud ji zanedbanou odvezl otec ke své matce. To ovšem taky nebyla zrovna příkladná babička, ale majitelka skomírajícího nevěstince. V té době se malinké Edith zhoršoval zrak a hrozilo, že úplně oslepne. Byl to zázrak, ale díky péči prostitutek i lékaře se Edithin zrak podařilo zachránit.

V následujících letech si na ni opět vzpomněl otec, kterému pomáhala na ulici i v lokálech pochybné úrovně vydělávat svým zpěvem i cirkusovými kousky na živobytí. Neradostné dětství.

Ani další léta, kdy se už odpoutala od otce, nebyla nikterak růžová. Otěhotněla, porodila holčičku Marcellinku a stále se živila pouličním zpěvem. Nebyla zrovna příkladnou matkou. Ve dvou letech dceruška zemřela na zápal mozkových blan.

Pak se na ni konečně usmálo štěstí. Dostala první angažmá v pařížské kavárně Gerny´s. Její majitel jí vymyslel umělecký pseudonym Piaf – Vrabčák. Byla droboučká – měřila jen 142 cm – a toho bezbranného ptáčka svým zjevem trochu připomínala. Křehká byla však jen do té doby, než začala zpívat …

Konečně začala být známá a dětský sen, že jednou bude slavná, se jí začal plnit. Už nezpívala na ulici či v lokálech, ale vyprodávala koncertní sály. Tak jako kdysi pomohli jí, i ona pomáhala začínajícím zpěvákům. Gilbert Bécaud, Charles Aznavour či Yves Montand i někteří další jí vděčili za nastartování kariéry. A mnozí z nich se stali jejími milenci.

Po válce začala Edith vystupovat i v Americe. Zde jí tleskaly hollywoodské hvězdy, které tolik obdivovala. Úzké přátelství navázala především s jednou z nich – Marlene Dietrichovou. 

V Americe také potkala největší lásku svého života – francouzského boxera Marcela Cerdana. Byli tak rozdílní – a přece se tolik milovali. Idylku, která byla mediální senzací, kalil fakt, že byl Cerdan ženatý, měl tři malé děti a jeho manželka se s ním nemínila rozvést. Jeho smrt byla největší tragédií Edithina života. Marcel nerad lítal, preferoval cestování lodí. Touha být co nejdříve spolu však byla silnější, a když mu Edith jednou zavolala, využil svého slavného jména a sehnal poslední letenku. Letadlo, v němž spěchal za Edith, se zřítilo nad Azorskými ostrovy. Nikdy si jeho smrt nepřestala vyčítat.

Žal zaháněla alkoholem a drogami. Smrtelná kombinace, která ji už neopustila do konce života, výrazně se podepsala na jejím zdraví a zkrátila jí život o hezkých pár let.

Proslulá pařížská Olympia, kterou Edith svou sérii koncertů v roce 1960 zachránila před finančním krachem

Přesto ještě zažila pár okamžiků štěstí. Svědkem na její svatbě se zpěvákem Jacquesem Pillsem byla Marlene Dietrichová. Toto manželství brzy skončilo krachem. Krátké byly i její další vztahy.

To už byla těžce nemocná, diagnostikovali jí rakovinu jater. Stále však zpívala, i když koncerty prokládala stále častějšími pobyty v nemocnici. A nadále bojovala s alkoholem i narkotiky.

Poslední láskou Edith Piaf se stal o dvacet let mladší řecký kadeřník Théopharis Lamboukas. Zpěvačka znala z řečtiny jediné slovo – sarapo – miluji tě. A pod tímto uměleckým jménem manžela proslavila. Původně ji přišel požádat, aby z něj udělala zpěváka, a pak ji požádal i o ruku. Svatba se konala v říjnu 1962 a svatební cesta skončila … na pařížské klinice.

Manželství trvalo pouhý rok a dva dny. Posledního rozloučení na hřbitově Père-Lachaise se účastnilo více než čtyřicet tisíc lidí…

Všichni se domnívali, že se Théo Sarapo s Edith oženil pro peníze. Skutečnost byla ale jiná. Théo se o Edith dojemně staral do posledního dne a po smrti zdědil tři milióny zpěvaččiných dluhů. Ty pak splácel až do své předčasné smrti v roce 1970 …

Hrob na hřbitově Père-Lachaise, kde je pochován vedle Edith i její manžel Théo Sarapo

Související články

• Anna Jagellonská