Narodila se v Plzni v roce 1901 v láskyplném prostředí nepříliš zámožné rodiny a už jako malá dívenka toužila po kariéře herečky. Jenže věděla, že finanční situace rodičů jí nedovolí jít na pražskou konzervatoř, a tak se smířila s dvouletým studiem na obchodní akademii. Rodiče totiž podporovali jejího staršího bratra, který už v Praze studoval architekturu a stal se i členem avantgardního hnutí Devětsil. Mimo jiné projektoval kožní pavilon nemocnice Na Bulovce v Praze, kterým dosáhl architektonického uznání.
V mládí to byla velmi krásná a noblesní žena, ovšem ve velké konkurenci prvorepublikových hvězd se jaksi nedokázala před kamerou prosadit. Měla hrát už v roce 1931 po boku V+W v jejich komedii Pudr a benzín, roli pak ale získala Ljuba Hermanová. O čtyři roky později jí pak utekla hlavní role ve filmu Bezdětná, tu jí přebrala začínající Nataša Gollová.
Podle svých kolegů neměla Marie Rosůlková, kterou mile oslovovali Meričko či Merinko, tvrdé lokty tolik potřebné v herecké profesi. Také veškeré intriky jí byly naprosto cizí. A tak byla v první polovině svého života především divadelní herečkou.
Zpočátku působila v Plzni, jednu sezonu v Českých Budějovicích a pak už vedla její cesta do Prahy. Zaměstnal ji Vlasta Burian, u něj však hrála jen rok a pak přijala angažmá v Brně. Poté se vrátila znovu k Burianovi, ale když přišla nabídka z Vinohradského divadla, okamžitě ji přijala. Tam působila až do roku 1950, kdy odešla do Městských divadel pražských. I po odchodu do důchodu v 81 letech(!) ale s hraním nepřestala.
A tak jediným mužem, s nímž žila, byl její bratr Jan. Do jeho bytu v krásném kubistickém trojdomě architekta Josefa Chocholy pod Vyšehradem se nastěhovala ještě se svou maminkou v době, kdy hrála u Buriana. A bydlela tu více než půl století, prakticky až do své smrti v nedožitých dvaadevadesáti letech.
Její bratr pověsil architekturu na hřebík, rozvedl se a vystudoval teologii. Jako kněz pak působil v kostele sv. Michaela. Jako silně věřící chodila paní Rosůlková pravidelně do kostela buď na mše svého bratra, nebo do baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
Její filmografie je úctyhodná. Ani se nechce věřit, že ztvárnila téměř stovku rolí. Nejvíce příležitostí dostala paradoxně v době normalizace v televizi. A poslední roli si zahrála na prahu devadesátky!
V soukromém životě byla prý velice nepraktická a nedochvilná. Ale vždy milá, bezprostřední a usměvavá. Nešlo ji nemilovat! Byla to dáma každým coulem, elegantní a kultivovaná. Do vysokého věku si potrpěla na klobouky, rukavičky a vysoké podpatky. A hlavně nikoho nezatěžovala svými problémy, na nic si nestěžovala!
Přímo kouzelná je její věta na otázku, jak se jí daří: „Špatně, ale dobře to snáším.“
Odkaz na dokument o Marii Rosůlkové najdete ZDE.
Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:
- Krásná neznámá Elena Hálková
- Věra Němotová alias Fan Vavřincová
- Naděžda Kramářová, první „česká“ paní premiérová
- Karen Blixen Afriku opravdu milovala...
Nový komentář
Komentáře
Žena,která kolem sebe rozdávala radost,pěkná vzpomínka
Tuto paní herečku jsem měla moc ráda.
Když se řekne Marie Rosůlková, hned si představím veselou, milou herečku, dámu s šibalskýma očima a úsměvem.
Herečka,která si zaslouží vzpomínku
"Taková NR" - nelze se dívat se shovívavostí, to je 100% sitcom. Slovně, herecky.... U nás nepřekonaný.
Jinak v domě, ve kterém jsem prožila dětství (Č.B.), bydlel v garsonce pan Rosůlek - snad synovec ?. Naši prý paní Rosůlkovou potkali, když jej byla navštívit. Tuším, v té garsonce zemřel na vykrvácení z vředů. Nevím, byla jsem tehdy malá.
Skvělá herečka, krásná dáma...měla jsem ji moc ráda...
Nedávno jsem koukala na pokračování "Taková normální rodinka" a moc mi tam chyběla. Často byla zmiňována a já dceři popisovala, jak byla skvělá... Poté jsme koukaly na některé díly tohoto "starého" seriálu a dceři se to moc líbilo... Krásný člověk, úžasný talent
Úžasná herečka.
Mám ji ráda ve starších fimech.