Dovolte mi, milí, zlatí

bych se Vám já představila.

Mé jméno je Terezka,

jsem psí slečna roztomilá.

Říkají mi, že jsem číslo,

říkají mi „mazlíček“.

Mám černé uši, bílý čumák

a štěstí plný uzlíček.

Dnes jsou tomu 4 roky

co pryč jsem od mé mamičky,

tenkrát odnesli mne z rodné boudy…

„Sama si hledej páníčky!“

Byla jsem štěně plné strachu,

kdepak asi budu spát?

Pročpak už mě nikdo nechce?

Což mě nikdo nemá rád?

Šla jsem nocí, kolem lesa,

kolem lesa, polem máku,

Pak schoulila se do klubíčka

u jednoho paneláku.

A tu náhle zčista jasna

vyšla má šťastná hvězdička.

Z dálky na mne někdo volal,

byla to nová panička.

„Pojď sem malá, co tu děláš?

Jsi malá, mokrá, zděšená…

Máš být doma u své mámy

v pelíšku svém schoulená.“

Pak mě vzala do náruče,

v košíčku mi ustala.

Já olízla jí pravou ruku

a pak už navždy zůstala.

Dnes jsou tomu 4 roky,

je ze mně velká slečinka.

Promiňte mi, musím končit

k obědu volá pečínka.

S pozdravem Terezka - nejvíc jezevčík

Čtenářka Klárka si krásně zarýmovala, Terezka má určitě z oslavné básně velkou radost. Jenom škoda, že nám neposlala svou psí podobenku.

Reklama