Foto: Shutterstock
Genetika vs. prostředí
Každé dítě zdědí asi 50 % DNA od maminky a 50 % od tatínka, s tím, že různé geny se mohou projevit různým způsobem, některé se aktivují, jiné ne, některé mají silnější efekt, jiné slabší. Tím vzniká obrovské množství možných kombinací, a proto může jedno dítě vypadat jako maminka a druhé jako tatínek. Navíc věda poukazuje na to, že právě u obličejových rysů je dědičnost proměnlivá, některé rysy mají vysokou dědičnost, jiné nižší. Důležité ale je, že prostředí, a to včetně toho v těle maminky, také hraje roli. Například je známý fakt, že pokud maminka v těhotenství nadměrně pije alkohol, může to u dítěte vést k vadám v obličeji. Ačkoli tedy genetické základy mají silný vliv, není pravda, že krásu či podobu dítěte určí jen maminka. Ani tatínek není vypuštěn ze hry.
Co jedla maminka, to vidět bude
Zajímavým důkazem toho, že to není jen genetika, je nová studie zveřejněná v časopise Nature Communications. Co zjistili? Ve zkratce, skupina vědců sledovala březí myši, kterým dávali různé množství bílkovin v potravě, nízké, standardní a vysoké. Poté u potomků měřili tvary obličejových kostí. Ukázalo se, že u hlodavců, maminky, které měly více bílkovin, měly mláďata s jemně odlišnými rysy, například tlustší nosní chrupavku nebo širší nosní dutinu. Naopak u maminek s nízkým přísunem bílkovin byly sledovány jiné změny, například lehce prodloužená čelist.
Proč se to děje? Vědci identifikovali, že se zde aktivuje signální dráha nazvaná mTORC1, jde o vnitřní výživový senzor buněk, který reaguje na aminokyseliny, tedy části bílkovin a ovlivňuje dělení buněk, jejich růst a tvoření kostí. Toto zjištění naznačuje, že to, co maminka jí, může ovlivnit, jak jemné budou tvary obličeje dítěte, samozřejmě ne ve smyslu krásná maminka rovná se nádherné dítě, ale že prostředí v děloze není bez vlivu. Takže i přesto, že geny jsou klíčem, není to jediný klíč ke vzhledu dítěte.
Co z toho vyplývá
Takže co z toho plyne pro vás, pro budoucí zvědavé maminky? Nepochybujte o genetice ani tatínkovi, skutečnost je taková, že dítě může vypadat po mamince, tatínkovi, kombinaci obou nebo dokonce mít rysy i po prarodičích. Neexistuje pevné pravidlo, že by se krása dědila po mamince. Zdravý životní styl v těhotenství pomáhá, už víme, že prostředí ovlivňuje vývoj obličejových kostí, ale také celkový vývoj dítěte. To znamená, dobře vyvážená strava, adekvátní bílkoviny, omezený alkohol, stabilní životní styl. To všechno je plus.
Rysy nejsou fixní ihned po narození, vzhled dítěte se může měnit. Jak dítě roste, mění se i tvar obličeje, způsob růstu kostí a tukových polštářků. Genetika sama o sobě neznamená konečný vzhled v dětství nebo dospělosti. Krása je subjektivní pojem. Lidé vidí podobnost tam, kde ji chtějí vidět, například tatínek chce vidět dítě jako své zrcadlo, maminka chce vidět svou část.
Takže ano, maminka má v tom celém procesu silné slovo, a to jak geneticky, tak prostředím, které poskytuje dítěti ještě před narozením. Ale ne, nelze říci, že dítě dědí krásu po mamince výhradně. Tátové, rodinné geny, náhody a dokonce i to, co maminka jedla během těhotenství, všechno to hraje svou roli. A právě díky kombinaci těchto faktorů je každé dítě jedinečné. Takže až uslyšíte „Má krásu po mamince“, to je sice hezké, ale jen část pravdy. A pokud jste budoucí maminka, dejte si záležet na stravě, na pohybu, na klidu, protože to vše může lehce ovlivnit to, jak bude vaše miminko vypadat, a hlavně jak se bude vyvíjet.
Zdroje: Parents, UG, Nature, The Atlantic,
Nový komentář
Komentáře
Takže všichni krásní lidé jsou krásní po matkách a všichni oškliví jsou oškliví po otcích? Když jsem byla holka, tak u babičky na Slovácku, když se narodilo dítě a někdo se zeptal: A na koho je podobný/á?, tak dostal odpověď: Čuňú sám na sebja a prdelú na celý svět. A co se týká toho, kdo je krásný a kdo není krásný. Každý člověk je pěkný nebo krásný, jenom záleží na tom, kdo se na něj dívá. Moje matka mi říkala celé dětství a mládí - seš protivná a vošklivá jako tvůj tata. Pak jsem se jí jednou zeptala, proč mě tedy měla s ošklivým člověkem. Matka mi říkala, že mám škaredé nohy, jako jedna naše teta. Zajímavé, v dospělosti mi říkali, že mám nohy pěkné. Mnohdy vidím různé filmové krásky, a čtu o nich, jak jsou krásné a svůdné ještě po osmdesátce. No, mnohdy jsou pohledné jen v tom filmu, protože jsou fotogenické. Některé, když promluví, tak krása mizí.