Taky se vám zdá, že je v dnešní době nějak moc aut? Ať jdu nebo jedu kamkoliv, všude vidím auta, silnice jsou plné, lidi jezdí bez ohledu na počasí, denní dobu a stav silnic. A někdy dost bezohledně. A spousta rodin má dvě nebo více aut. Kam tohle povede?
My máme samozřejmě taky auto, jedno, a už si to bez něj vůbec nedovedu představit. S nostalgií vzpomínám na doby, kdy jsme auto nevlastnili. S malou dcerou jsem všude chodila pěšky, nejdřív s kočárkem, pak bez něj, později jsem hodně jezdila na kole se sedačkou vzadu, batohem na zádech a často ověšená ještě nejrůznějšími taškami. Takhle jsem fungovala čtyři roky, všechno jsem zvládla bez auta. To byly časy...
Řidičák mám už od 18 let, ale auto řídím teprve devět let, od té doby, co se nám narodil Vojta. S dvěma dětmi jsem už bez auta zvládala nákupy, zařizování a všechno ostatní hůř. Tehdy jsme si koupili dvacet let starou rachotinu bez zadních dveří, takže bylo dost náročné dostat přes přední sedadlo dvě děti do sedaček. Taky to auto moc daleko nedojelo, a tak jsem dál jezdila spíš vlakem. Časem jsme si koupili novější (ale pořád starou) felicii, to už bylo cestování lepší, a teprve před dvěma lety jsme se zmohli na pro nás „super“ auto, sice stále ne nové, ale větší a spolehlivé.
S tímhle autem už se nebojím řídit ani v zimě. Jezdím skoro denně, hlavně ráno s dětmi do školy. Kdybych neřídila, asi bych tak nestíhala, věci bych si musela plánovat víc dopředu, zkrátka všechno by bylo mnohem složitější. S autem je život pohodlnější. Ale na druhou stranu - nejsem na něm úplně závislá. Když musím, dokážu se bez něj obejít - občas je auto v servisu nebo si ho vezme manžel na služební cestu, a taky to jde. Pořád mám ještě nohy!
V zimě jsem se dost dlouho bála jezdit, na hory vždycky řídil manžel, když nasněžilo, radši jsem klusala na vlak. Navíc bydlíme na kopci, takže občas je dost těžké dojet až k domu. Ale i to jsem se naučila, jen jezdím pomalu a opatrněji. A vyhýbám se Praze, nejen v zimě.
A můj zatím největší zimní výkon za volantem? Po posledních Vánocích jsem musela odřídit cestu do Krkonoš. Až do Trutnova to bylo dobré, na silnici sníh nebyl, zato poslední úsek do kopců směr Malá Úpa (asi 12 kilometrů samých zatáček) jsem byla na nervy. Ale dojela jsem!
A jak jste na tom vy, milé čtenářky? Napište nám své zážitky a zkušenosti.
Téma v pondělí je: Řídíte auto v zimě?
- Kdy jste se naučila řídit?
- Jezdíte autem i v zimě, nebo se bojíte?
- Kam jste poslední dobou jela?
- Půjčuje vám manžel auto?
Podělte se s námi o vaše zážitky a pošlete nám příběhy, klidně i s fotkami! Jedna ze čtenářek za svůj příspěvek získá Termální vodu od VICHY, bohatou na stopové prvky a minerální soli (150 ml), a čaj PICKWICK Green Tea pineapple. Příspěvky posílejte do pondělí 18. 2. 2013 nejpozději do 14.30 hodin na e-mailovou adresu níže. Ještě upozornění - pokud byste poslala fotku, musí jít (kvůli autorským právům) o vaši fotku a jejím zasláním dáváte redakci souhlas k jejímu bezplatnému uveřejnění v tomto tématu. Moc děkujeme!
- Redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
- Předmět: ŘÍZENÍ V ZIMĚ
Nový komentář
Komentáře
neřídím,když není optimální počasí
Řídím hrozně a ráda !
Ale teď vážně,jezdím celoročně,prostě musím.
v zimě na sněhu se bojím, řidiči jsou neomalení
nemám autíčko
nemám řidičák
Auto řídím celoročně, v létě i v zimě. Jezdím denně autem do práce
Řídím hrozně ráda a žádé počasí mě nezastaví.
s autem je to všechno jednoduší
řízení v zimě...hrůza
Trefa — #7 Taky nejezdím, ale bohužel, si budu ten řidičák muset udělat. Mám z toho hrůzu už dnes.
nemám vodičák
Jezdím stále, beru to jako provozní záležitost, v létě se pak navíc i kochám jízdou. Počasí mi nevadí, na ostatní řidiče mám docela štěstí (předjíždění kamionů už po určitých informacích neberu jako zlomyslnost a naschvál), takže jízda je pro mě příjemnou záležitostí.
Když musím, tak řídím, co mi taky jiného zbývá, ale že bych se za volant nějak hrnula, to teda ani náhodou. Takže u nás doma je to tak 90/10 pro manžela. A když už řídím, tak jsem v autě nejraději sama.
Auto řídím téměř denně už cca 5 let. Než počasí, sníh, led, horko... spíše řeším blbost, neohleduplnost, vynucování si přednosti a další nešvary řidičů a řidiček. Řídím ráda a nejdéle jsem zatím řídila Amsterdam až českoněmecké hranice.
Trefa:pred kazdou zenou ktera ridi smekam.je to velke umeni.ja nejezdim.
Jezdím v každém období. Ale pravda, teď toho sněhu už moc neužiju
Auto mám, řídím čtrnáct let, ale za volant se moc necpu, jen když není zbytí. Jinak to přenechávám lepším (muži), já sice řídím ráda, ale jsem moc roztržitá. (Jednou jsem třeba jela deset kiláků se zataženou ručkou a nevšimla jsem si toho, akorát jsem se pořád divila, proč to jede tak blbě, a když jsem dojela, hulilo se od kol, destičky byly sežehlené
). Nesedí mi, když musím řešit x věcí najednou.
Teď je muž už druhý měsíc služebně v zahraničí a já jsem za tu dobu vyjela jen jednou, na větší nákup. Jinak raději chodím častěji na menší, než bych vytahovala auto. A když vezu dcerku k babičce (200 km), tak jedeme radši autobusem nebo vlakem
Mám se taky pochválit, že zvládnu nosit nákup v tašce, jízdu na saních a cestování vlakem? Nebo že používám k přesunu hlavně nohy?
Myslela jsem že článek bude o tom, že v zimě je to jednodušší, že když auto sjede ze silnice, že spadnout do sněhu moc nebolí. Anebo že jezdíme pomaleji a kdybychom se srazili s protijedoucím autem, nebude to tak silný náraz...
enka1 — #2 Eliana — #1 Když člověk musí, tak zkrátka musí. Roční období řeším při jízdě autem jen u přezouvání a klimatizace.
Eliana — #1 I já
, do práce se prostě muselo