„Už když jsem si v autoškole poprvé sedla za volant, bylo mi jasné, že mi to moc nepůjde. S instruktorem vedle sebe jsem se cítila docela bezpečně a věděla jsem, že kdyby něco, má nohu připravenou na brzdě. Taky měl auto, které mi toho docela dost dovolilo, moc nechcípalo apod. Přestože jsem si občas spletla pravou a levou stranu a instruktor mě připravoval na to, že řidičák dost možná nezískám, závěrečná jízda s komisařem mi vyšla docela dobře a já řidičák nakonec udělala,“ popisuje Klára.
Foto: Shutterstock
Hned poté ji rodiče začali nutit, aby s řízením nepřestávala. Klára se sama chtěla rozjezdit, ale změna auta jí zaskočila. Vůz rodičů se choval trochu jinak a jakmile vedle sebe neměla instruktora, byla za volantem hrozně nervózní.
„Když jsem jezdila po vesnicích a místech s menším provozem, bylo to v pohodě, ale jakmile jsem se dostala do většího provozu, panikařila jsem, klepaly se mi nohy a několikrát jsem se takhle zasekla na křižovatce a nemohla se rozjet do kopce. Musela jsem se tak poníženě vystřídat se spolujezdcem,“ vzpomíná Klára.
Než někam vyjela, v hlavě si předem plánovala cestu a rozmýšlela křižovatky a nejrůznější možné dopravní situace. Postupně ji ale strach a stres přemohl a ona přestala řídit úplně.
„Stydím se za to, řídí přece tolik lidí a já si připadám totálně neschopně. Řidičák mám deset let a vyjela jsem jen párkrát. A za volant už jsem nesedla asi pět let. Nejhorší je, že špatný pocit, který ze sebe mám, ještě prohlubuje moje okolí. Rodiče i přítel mi to, že neřídím, vyčítají a mám to na talíři skoro denně. Prý jsou zvědaví, jak budu vozit děti na kroužky, až budu nějaké mít apod. Vím, že je to v dnešní době velká komplikace, ale ten strach mě prostě svazuje. Hrozně se bojím, že bych způsobila nehodu – ublížila sobě i ostatním. To bych si nikdy neodpustila a radši budu pořád jezdit jen vlakem a autobusem,“ uzavírá Klára.
Čtěte také:
- Když ženy řídí svůj svět. Jaké jsou příslušnice něžného pohlaví za volantem? Podle statistik lepší než muži
- Řízení auta je pro mě tabu! Proč ženy rezignují na šoférování?
Nový komentář
Komentáře
Udělat si řidičák a neřídit je to nejhorší, co můžeš udělat. Je potřeba se vyjezdit. Já mám řidičák půl roku a řídím při každý příležitosti a vidím na sobě, jak se jízdu od jízdy zlepšuju. Ještě jsem se koukala i tady , abych si ujasnila význam těch běžných dopravních značek, protože v nich mám od autoškoly pořád guláš :-D .
Já jsem po tom co jsem si udělala řidičák nejezdila patnáct let. Pak mě situace donutila, protože manžel přišel o papíry a jezdím bez problémů. Dokonce se mi to i zalíbilo. Teď jezdím denně a koupila jsem si i fungl nové auto. Bohužel ho však nemám kde parkovat, a tak dost přemýšlím, jak vyřešit jeho zabezpečení, abych o něj rychle nepřišla?
Mí rodiče nikdy neměli řidičský průkaz a ani auto. K velkému podivení spousty lidí, už tenkrát. Já řidičák mám od svých 18 let, a celkem dost dlouhou dobu jsem jezdila s rodinným vozem, a i se svým vlastním vozem, což byl trabant
ale to je už dávno. Pak se přihodilo, že nebylo čím jezdit. Tak jsem jezdila vlakem a autobusem, na kole... a tak. A zapomněla jsem dovednosti potřebné k řízení vozidla. Před zhruba 5 lety mi vnutil zaměstnavatel služební vůz, ačkoli jsem opakovaně říkala, že nechci, neumím, nepotřebuju. Jela jsem s tím dvakrát, a v obou případech to jen s velikým štěstím neskončilo zabitím mnoha nevinných. Potřetí jsem to už neriskla a od té doby opět jezdím vlakem, autobusem, MHD, na koloběžce... auto nepotřebuju k běžnému každodennímu životu. Provoz je výrazně hustší a rychlejší, než před 40 lety, kdy jsem řídila, a já už nemám tu pohotovost, rychlost, reflexy, šikovnost a co já vím, co všechno, jako tenkrát, takže pokládám za rozumné za volant nesedat. Ovšem taky mi to nikdo nevyčítá, a neotravuje s řečma, že bych proto měla být neschopná. 
No, já jsem si udělala řidičský průkaz v 21, ve velkoměstě..ač venkovanka. A neměla jsem příležitost jezdit. Pak kolem 30 byly pokusy , s tím, že asi se jezdit nenaučím. A za 5 let poté jsem kvůli práci, kam nebylo spojení byla nucena se osmělit, zopakovat pravidla a zkusit ten peklostroj ovládat. A jezdím dosud , všude... už 10 let . Pořídila jsem si automobil, který se mi líbí a vyhovuje, ne, není to automat, děti vozím, kam potřebují, všechno si obstarám, je to svoboda. Až slečnu začnou .poslouchat ruce a nohy,tak se jí to bude líbit , já jezdím ráda.
Já jsem sedla za volant až teď, po dvaceti letech, co mám řidičák. Je to starý golf s automatem, tak se nebojím, že to odřu. Až se vyjezdím, tak se odvážím přesedlat na nové.
já to chápu, a je lepší, když se na to necítí, raději za volant nesedat.
Moji mátce, ktere je 56 let to má tež tak, v 18 letech si udělala řidičak apak zavolant už nesedla, mně je 31 let a když sem na polní cestě zkoušel řídit tak sem hned usoudil že to promně není.
Doporučuji automat. Taky jsem dříve volila cesty, kde nehrozí rozjíždění do kopce a raději to nějak objela.
Pokud prožívá za volantem stres a má strach je určitě dobře že raději nejezdí.
Z deseti holek, co jsme spolu dělaly řidičák, řídím pravidelně jen já. Osm jich neřídilo v podstatě nikdy. Jedna často bourala, pak usoudila, že bude lepší také neřídit. Na druhou stranu, ony bydlí ve větším městě a vše v dosahu MHD, já na venkově jsem bez auta v háji.