Vzpomínání není jen výsadou stáří. Vzpomínat můžeme na místa, lidi, věci, chutě, vůně, kdykoliv se nám zachce a bez ohledu na to, kolik křížků nám sedí za krkem. „Zas vzpomínáš?“ konstatuje dcera, když si s úsměvem prohlížím staré obrázky. „To není moderní, koukat se má dopředu, na to co bude.“
Nechala jsem její, k modernosti nabádající, připomínku bez komentáře. A připomněla si v duchu její oblíbenou činnost – prohlížení fotek, dokumentaci maminkovských let, kdy s jiskrou v oku ze mě zas a znovu doluje komentáře, jak zlobila, rozhazovala hračky, které první slovo řekla a jak se tomu všichni smáli. Každý z nás rád vzpomíná a neznamená to hned, že nejde s dobou. Někdy je fajn staré vzpomínky přivolat do současnosti, abychom se měli v budoucnu na co těšit.
Ohníček - český časopis pro děti a mládež (vycházel od roku 1948). Pamatujete si na komiks z Ohníčku - Otazníky detektiva Štiky?
Od Ohníčku byl už jen krok k milostnému tesknění „má mě rád, nemá mě rád“ u magneťáku.
Od magneťáku se nerado odbíhalo do kuchyně, pomoct mamince s mytím nádobí. S Jarem to ovšem byla hračka.
Na přelomu 70. a 80. let kdosi přišel na to, že se pestrobarevné plastové výlisky ve tvaru písmene C, o velikosti 1,5 centimetru se dají spojit do sebe a skládat do dlouhých řetězů, z nichž se dá vytvořit závěs oddělující jednotlivé prostory bytu (nejčastěji kuchyni), zcela jistě neměl tušení, že jeho „vynález“ bude po několik dlouhých let ovlivňovat život desítek, možná stovek tisíc dětí celého Československa. Vznikla céčka. A z výrobku, který zdánlivě nemohl vyvolávat žádné emoce, se stal téměř celospolečenský fenomén.
Spoustu zábavy se dalo užít i se stavebnicemi..
Nebo s kreslicí tabulkou? Já měla červenou...
A zdi dětských pokojů zdobily pohádkové postavičky.... Je trpaslíků skutečně sedm? Nechybí některý z nich?
Pamatujete si na šustivé mávátko? Když se jeden v průvodu nudil, dalo se s ním šťouchat a pak dělat jakobynic.
Úplně nejvíc ze všech vzpomínek se mi líbí školní aktovka. Připomíná mi bezstarostné období a ještě dnes vidím, jak každý den po škole letěla do kouta, protože venku začínala mnohá dobrodružství, která na opozdilce a šprty rozhodně nečekala.
Vzpomenete si na mrkací pohledy? Máte je doma ještě někde schované? Mrkání je prý stejně jako škytání nakažlivé. A navíc milé, když na vás někdo mrkne, hned máte lepší náladu. Zamrkáte-li na oplátku, uděláte i něco pro své zdraví. Nevěříte? Tak vězte, že mrkání roztírá slzný film a pomáhá při jeho výměně, odstraňuje nečistoty achrání oko před záněty spojivek.
Foto zdroj: Facebook
Nový komentář
Komentáře
Krásný článek, ...krásné vzpomínky. Díky
Vytáhli jsme vnoučkům ze sklepa neuvěřitelné množství retro - mají de facto exkluzivní hračky
Mimo jiné samozřejmě i ty dřevěné kostky na obrázku. Ale obdivuji majitele oněch na obrázku, že zachoval i původní krabici.
kobližka — #78


nene,ale ta limča a soda tam fakt tekla
a pivo,už nevim jaký to bylo sedmička?Protože tam bylo horké prostředí
pece a tak
denkas — #76 A co jitrnice - nevisely tam někde na větvi? jako v Dařbujánovi,víš?
Pak už jen ta myslivecká kamizola pro vola,pardon,pro mistra a bylo vymalováno
Allma — #75 No a proč ne
dneska jsou všemožné pečené čaje a co to je?Tak jenom ovoce...žádný čaj 
denkas — #74 Soudím,že ale nebude tako ten "náš" retro
Allma — #75 Tak nám ne,protože tenkrát nám tekla limonáda na dílně
a než sem tam nastoupila ,tak i pivo
kobližka — #73 nám prodávali v kantýně z toho čaj a taky z ovocného sirupu
kobližka — #73 expreso? To ještě pořád prodávají
Hele a pamatujete tohle vlevo? Z toho nám dělali na kluzišti za korunu čaj a jak nám to chutnalo
gerda — #71 A to je vlastně pro ten Jar pocta,ne?
kobližka — #70ono se u nás vlastně říká Jar jakémukoliv saponátu na mytí nádobí.
gerda — #60 Jo,jak již psáno,nádobí se mývalo pískem,alespoň u nás a když došel ten z drogerie,maminka řekla:"Jdi na dvůr a přines říční písek".Nikdy jsem se tomu nepodivila,až dneska,neb na dvoře žádná řeka,říčka,ba ani potok,nebyly
ovšem po deštích tam byl naplavený krásně jemňoučký písek a ten jsme používaly.
denkas — #66 Ať je to jak chce,ale udržel se a dokonce obstál v tvrdé konkurenci.To nelze říct o každém výrobku.Pořád je asi nejpoužívanější přípravek na ruční mytí nádobí
gerda — #60 Když se měla voda z nádobí dávat zvířectvu jako pomyje, tak to byla jen voda, nic se do ní nepoužívalo. Jinak se používala krystalická soda, někdy ocet (ne oboje najednou, to by si člověk vyrobil ve škopku šumák) a ještě dříve se používal věchet slámy a jemný písek. Pamatuju si něco, co se jmenovalo "žabka", to byla taková pasta s nějakým pískem v kelímku, to myslím bylo na nádobí. Ale v Ústí už Schichtovy závody někdy v 1890 vyráběly kromě mýdla na praní i prostředky na nádobí...
dadma — #64 Naši měli podobný foťák.Já měla Pionýra
enka1 — #61 Pamatuju,že v mycím stole byla taková malá mistička na písek
gerda — #60
V roce 1959 ale vtrhl do českých kuchyní převratný výrobek, saponát Jar. A dosud se z nich nehnul.
Nojo,proto já si pamatuju jen ten jar
.Ale čim myla nádobí babička,to si nepamatuju
Možná dávali do vody ocet
tak takovou aktovku jsem taky měla
enka1 — #61jo, cosi mi vyvstává v mé chabé paměti, kulatá - modrá, - papundeklová nádobka a na ní ... Písek na nádobí!